Sparta hazarduje! Z dominantního týmu je otloukánek, který zachraňuje čtvrté místo

Kontrast dvou odlišných situací znázorňuje, jak hluboko loňský šampion klesnul. Z dominantního týmu, který měl sebevědomí, osobitý herní projev a osobnosti na hřišti, je rázem otloukánek.

Tým, který v Plzni ani jednou nevystřelí na branku. Doma dopustí ostudnou porážku 1:3 s Jabloncem, o němž se v kuloárech vypráví, že platební morálka rozhodně není na takové úrovni jako u největšího českého klubu.

Vše přitom bylo o víkendu nachystané na sparťanský comeback do boje o druhé až třetí místo: Baník podruhé v nadstavbě ztratil body, Plzeň prohrála na Slavii. Pokud by Sparta vyhrála, dotáhla by se na Ostravu a na Plzeň ztrácela tři body.

Jenže v současné době se klub z Letné dál zmítá v obrovských problémech. Nejen výsledkových a herních, ale také personálních. Nákladné posily buď nehrají na svých postech či vůbec. Když už se dostanou na hřiště, jsou daleko od toho, aby se mohly nazývat posilami. 

Tým limituje podcenění skladby kádru v posledních přestupových oknech. Na hřišti nevidíte lídra, ale několik rozháraných hráčů, kteří ví, že je momentálně všechno špatně, ale už netuší, jak z toho ven. 

Vše pak režíruje Lars Friis z pozice hlavního trenéra, který sice vypráví fráze o tom, jak je oddaný klubu, ale během toho přidal druhý zápas za sebou, kdy se nechal takticky nachytat od jiného ligového kolegy, o kterých si na Letné už nějaký pátek myslí, že je nemohou posunout na úroveň, kam patří a tak hledají primárně jména v zahraničí.

Jablonec dokonale přečetl slabiny současné Sparty. A teď se nebavíme jen o tom, že měli rudí vysunutější obranu než bývá zvykem. Třetí inkasovaná branka ilustrovala, jak hraje Friisovo mužstvo. Zatímco realizační štáb mluví o lovení a náročném presinku, dopustí hráči při dlouhém nákopu neobsazení dvou soupeřů v kritickém prostoru. Výsledkem je, že má Sebastian Nebyla spoustu času si zpracovat odražený míč a poslat kolmici za obranu na prchajícího Bienvenue Kanakimanu.

Když si pustíte zápas v Plzni, najdete ve hře Letenských ten samý neduh. Nedisciplinovanost, absence zodpovědnosti a pozdní reakce či dokonce vynechání v soubojích.

Byť Luboši Kozlovi patří obrovský kredit za to, co s Jabloncem od léta provádí a kolik bodů oproti minulé sezoně uhrál, myslet si momentálně, že je Luboš Kozel vhodným koučem pro Spartu, je bláhové. Jeden zápas angažmá ve Spartě nedělá, ale nemohu se ubránit dojmu, že v konfrontaci s Friisem to mají současní ligoví trenéři snazší, než když byl u kormidla Brian Priske a plavovlasý krajan mu vytvářel servis.

Už jen tím, jak na hráče působí. Friis je vůbec prvním koučem rudých, který v jedné sezoně dopustil, aby tým čtyřikrát prohrál dva zápasy v řadě. Priske tohle nedopustil během dvou sezon ani jednou.

Jedná se o statistiku, která podtrhuje sparťanskou křehkost. Je s podivem, že klub s takovými možnostmi navíc po dvou úspěšných sezonách, zboří vše dobré a zabředne do stejné mizérie, která panovala v době, kdy vládly Slavia s Plzní.

Friis tak paradoxně dovedl tým od senzačního postupu do Ligy mistrů do boje o záchranu čtvrtého místa, které ale brzy může být v ohrožení, jelikož se Jablonec díky nedělní výhře dostal za Spartu na rozdíl pěti bodů. 

Pokud rudí nezvládnou o víkendu derby v Edenu a Severočeši vyhrají doma nad Olomoucí, Kozel a spol. stáhnou Pražany na dva body. A to Spartu čeká ještě jedna cesta na hřiště Baníku.

To je ve chvíli, kdy Sparta soustředí síly především na finále MOL Cupu, aby si zajistila výhodnější pozici pro letní evropská předkola, obrovský strašák. Ne, je to hazard, který nemá obdoby a je minimálně zvláštní, že pro vedení Letenských má spolupráce s Friisem stále smysl. V minulosti už bylo dávno na špičkách a snažilo se nastalou situaci řešit. Byť kolikrát radikálně a ne zcela úspěšně, ale aspoň světu ukázalo, že chce něco změnit.

Jenže najednou jako by se na Letné z odpovědných lidí stali gentlemani ze staré školy, kterým je proti srsti, aby uštědřili Friisovi ostudu a propustili jej ještě v rozjeté sezoně, když na něj před necelým rokem ukázali s tím, že je pro přirozeným a ideálním Priskeho nástupcem.

Existují lidé, kteří odmítají uznat vlastní chyby. Přiznat si, že se spletli. Vyhodnotit věci tak, aby jejich úsudek byl střízlivý. Patří do této skupiny i Tomáš Rosický? Ještě nedávno bych řekl, že nikoliv. Vždy platil za člověka s vizí, který se nebojí zakročit, když vidí, že se klub řítí do průšvihu.

Jenže po úspěšné minulé sezoně jako by se člověk, který v největší tuzemské fotbalové značce určuje sportovní směr a rozhoduje o tom, kteří hráči se koupí, prodají a kdo je bude trénovat, změnil, nebo spíš vrátil zpátky na začátek?

Sparta netrefuje hráče na přestupovém poli. Nedostatečně reaguje na problémy se složením kádru a zároveň protahuje trápení pod trenérem Friisem, který dosud nenašel způsob, jak týmu vrátit jeho sílu.

Dovedete si snad představit, že je dánský kouč na svém místě i v příští sezoně? Ve chvíli, kdy prosakují informace o tom, že už se dávno hledá jeho případná náhrada (mimochodem opět v zahraničí), je to silně nepravděpodobné.

I tak ale nejspíš Friis dostane důvěru až do finále MOL Cupu. Může to být i z důvodu, že Sparta paradoxně nemá člověka, který by si momentálně mohl na lavičku stoupnout, protože nemá profesionální licenci. Přímo ze struktur klubu by mohl snad jen Luboš Loučka, který ale má momentálně plné ruce práce, aby zachránil rezervu ve druhé lize.

Jiného trenéra Letenští z vlastní líhně v lize nachystaného nemají, případně v ostatních klubech nevidí jako dostatečný kvalitní záskok.

Veškerá sparťanská víra se tak nyní upíná k Friisovi, jenž se navenek stále snaží tvářit jako člověk, který ví co dělá, byť to tak reálně vůbec nevypadá.

Sparta - Jablonec 1:3