Pojďme začít trochu netradičně. Po škole pracoval pro Radiožurnál Sport, během toho se vzdělával a trénoval mládežníky. Co je těžší, být novinářem nebo trenérem?
"Myslím, že trenérem. V novinařině vás nevyhodí ze dne na den. Myslím, že trenéřina je jedna z nejméně jistých prací. Jasně, i jako novinář jste někdy pod tlakem, ale máte nad sebou editora nebo nějakého šéfa, jsou tam takzvané dvojí oči.“
V živém vstupu není prostor na chybu, to je stejně třeba jako u brankáře, ne?
"Jasně, ale je to situace, kdy to jednou zazní. Všechno je rychlé a hodně lidí si toho třeba ani nevšimne, když jde o přeřeknutí v nějakém slově.“
Udělal jste nějakou v České Lípě?
"Určitě nějakou ano, ačkoliv se v ten daný moment vždycky snažíte udělat to nejlepší, jak to cítíte, není ale nic, co bych si vyčítal. Samozřejmě po zápase si třeba řeknete, že něco nevyšlo, jak jste si představoval, ale v té dané chvíli prostě tu věc děláte, že je ve vašich očích nejlepší. A pak si řeknete, že nějaké dané střídání byste třeba nedělal.“
Každopádně, když nabídka přišla, byla to šance, po které asi člověk sáhne. Nebo jste chvíli váhal?
"Neváhal. Ale byla to situace, kdy by ne každý člověk po té nabídce skočil. Někdo je třeba celou kariéru asistentem, nenese tu hlavní odpovědnost, ale ta jeho práce ho naplňuje, takže si jde svojí cestou. Já jsem ale věděl hned, že to chci zkusit. Byl jsem přesvědčený, že jsem připravený.“
Na druhou stranu jste bez licence, na lavičce musí být někdo s ní, jak to fungovalo?
"S Pavlem Medynským si to sedlo. Všechno bylo vyvážené, byla tam zkušenost i mladé inovativní věci. Fungovala zpětná vazba, což je způsob, jak se posouvat dál.“
Gilotina ve druhé lize, čtvrtina týmů už měnila trenéra. Důvodem výsledky i pošramocené vztahy
Takže byly situace, kdy jste měli na věc jiný názor?
"Měli jsme dohodu, že cokoliv bude tomu druhému třeba vadit, budeme to řešit. Nemá přece cenu se jen plácat po zádech. Každý den bylo něco, co jsme řešili.“
Každého napadne, jak to teď bude mít. Byl asistentem, co měl potřebnou licenci, ale zůstane po vašem konci v klubu?
"Nedokážu říct a nechci mluvit za něj. Už se ale mnohokrát stalo, že asistent dostal šanci se posunout na pozici hlavního. Ale vážně nevím.“
Trenér vycítí ve spojení s výsledky, že konec může přijít. Měl jste i vy nějaké signály?
"Když se prohraje a nějakou chvíli se nedaří, tak se kluby rozhodnou právě pro řešení vyměnit trenéra. Tohle člověk všeobecně vnímá. Musím ale říct, že po celou dobu jsem neměl pocit, že by to bylo nastavené tak, prohraješ zápas a jdeš. Nakonec se po utkání se Žižkovem k tomu kroku odhodlalo a bylo to. Vedení se snaží, aby se klubu vedlo co nejlépe, tak ten krok prostě udělalo.“
Jaké pocity ve vás převládají?
"Překvapený jsem byl koncem proto, že jsme před týdnem řešili věci dlouhodobějšího rázu. Bral jsem to, že si chceme nějaké věci do budoucna nastavit. Pak jsme prohráli s Viktorkou a já byl odvolaný. Ale musím říct, že třeba první poločas proti Žižkovu byl jedním z našich nejlepších.“
Zažil jste smutek i euforii, třeba zápas s Ústím nad Labem musí být nezapomenutelný, z 0:3 to dotáhnout na 3:3, sahali jste pak i po vítězství, že?
"Nezapomenu na celý rok, už ta jízda ve třetí lize s Davidem Jarolímem. Udělali jsme 88 bodů, to kluci nikdy nezažili, to bych přál každému. Do druhé ligy jsme šli v euforii, kluci odvedli své, nemůžu jim nic vyčíst. V týmu vidím potenciál, který ukáže na jaře. A když se teď v dalším kole porazí Kladno, tak bude Lípa klidně dvanáctá. Najdeme věci, co mohly být lepší, ale není to propadák.“
A co licence pro nejvyšší soutěže, motivuje vás tahle zkušenost k dodělání?
"Na nejvyšší licenci myslím, o dva termíny jsem kvůli mládí přišel, šance získat se otevírá každé dva roky, budu se snažit se tam dostat.“
Česká Lípa má zase něco extra! Nejmladšího kouče v soutěži střídá známé jméno ze zahraničí
Vyzkoušel jste si i pozici asistenta Davida Jarolíma. Jak jste se po jeho boku cítil?
"Byla to obrovská škola, on dokázal velké věci. Je skvělé, když mu vidíte trochu do hlavy, jak fotbal vnímá, jak o něm uvažuje. Jezdili jsme z Prahy spolu autem, takže času na poznání jsem měl dost. Předal mi spoustu věcí a jsem za to rád.“
Mimochodem teď budete mít klid na hraní v 9. lize za Veleň.
"Budu mít čas i nebudu… Já jsem hlavně trenér. Budu chodit na zápasy, sebevzdělávat se. Fotbal je přece o hlavě a já bych moc chtěl, aby se s touhle informací pracovalo. Dobře nastavená hlava je klíčová, bez ní maximum ze sebelepšího hráče prostě nedostanete, nevyždímáte jeho potenciál.“
Zdá se vám, že se na tuto problematiku v Česku zapomíná. Kluby mají mentální kouče…
"Myslím, že je to podceňovaná složka, která ovlivňuje výkony hráče. Myslíte, že třeba je plzeňský Jiří Maxim Panoš v pohodě, když hraje za béčko? Někomu se zase nezdá Tonda Barák mladší. Nebo se podívejte, jak je nastavený Lukáš Vorlický. Říká se, že českému fotbalu scházejí kreativní hráči, ale já vidím problém právě v nastavení hlavy.“
Mimochodem, prošel jste i pražskými kluby Admirou a Tempem u mládeže. Jak na tyhle štace vzpomínáte?
"Začnu Tempem, o něm můžu říct jen to nejlepší. Fakt jsem tam poznal skvělé lidi, byl jsem tam rád. Moc mě baví jeho cesta a jsem rád, že pět šest kluků, co prošli mýma rukama, tam teď hraje za áčko. Je to moje srdcovka. V Admiře jsem byl u týmu ve druhé dorostenecké lize, udělala se tam kus práce a vzpomínám na to rád. A taky mě těší, když vidím, že kluci, co jsem měl v týmu, jsou zdraví, hrají dál fotbal a daří se jim.“
Pak dorostenky Slavie, to je zase jiný svět, že?
"Úplně jiný svět. Mimochodem je asi raritou, že jsme se v České Lípě sešli tři trenéři, co dělali ženský fotbal. (usměje se). V ženském fotbale musíte být kromě trenéra i psycholog. Tam je práce s hlavou a emocemi klíčová, až pak je tam taktika. I tohle bylo moc důležité období a řadu prvků jsem si vzal i do další práce.“
Zákaz na 20 let? Brankář z korupční kauzy vytáhl nečekaný tah, odvolání se zastavilo
Následně jste povýšil i do pozice šéftrenéra, to už se člověku zatočí hlava. V tu chvíli asi člověka napadne, že se tím bude živit, co?
"Když jsem dělal v rozhlase a k tomu trénoval, bylo to složité. Nechci říct, že jsem něco ošidil, ale dělat dvě věci naplno není jednoduché. V té pozici na Slavii už to bylo o tom, že jsem práci dělal jednu a na sto procent.“
Dosáhl jste na level profesionálních soutěží, co kdyby se vám s nabídkou ozval klub ze třetí ligy?
"My jsme ale cestu v České Lípě také začínali ve třetí lize. Tam jde hlavně o to, abych v tom viděl smysl, byl tam třeba dlouhodobý projekt a nejde jen o posun do druhé ligy. Jde třeba o to, že šéfové řeknou, že klub půjde tou cestou, že bude vychovávat mladé hráče pro druhou i první ligu. Musím v tom hlavně vidět vizi.“
Ale v pozici hlavního kouče jste skončil po deseti kolech. Na druhou stranu ve druhé lize už v této sezoně vyměnilo trenéra pět klubů. To je docela dost, že?
"Tady právě vidíte, jak je to s tou koncepcí. Ambice spojené s první ligou má Karviná, Dukla, Ústí nad Labem a Příbram, i když tam se na to netlačí. Mnoha dalším klubům úplně stačí, že zůstanou ve druhé lize, dávají hráčům smlouvy na rok. Ale nechci kritizovat, strategie vedení klubů je jejich věc. Ale pak to má složité i trenér. A často se stane, že skončí.“
Neplatí to ale vždy…
"To je pravda, podívejte se na trenéra Jelínka ve Slovácka. Nebo takový Aleš Majer v Mladé Boleslavi. Měl to v minulé sezoně nahnuté, našla by se řada lidí, co by ho vyměnila a teď se v klubu mohou radovat, že ho podrželi a dali mu důvěru.“
Závidět mohou všichni trenérům rezerv prvoligových celků. Tam by vám to asi sedělo, co?
"Vzpomínám na trenéra béčka Baníku, jak mu vadilo, že hrajeme na výsledek. Jeho hlavní cíl je pracovat s mladými hráči, posouvat je. „
Až přijde víkend, budete mít jako trenér volno. Vyrazíte na fotbal, třeba na Českou Lípu?
"Pojedu se podívat na další zápas kluků, osobně, na internetu to není ono. Určitě platí to, že nechci odpočívat, chci trénovat. Chci taky říct, že jsem rád, že jsem tu šanci v České Lípě dostal.“
