Kdo vyrukuje na Olomouc? Kouč má podobné jednání s hráči jako Trpišovský, vzpomíná Graiciar

Hlavně žádné překvapení. Takové přání bude mít od utkání Fiorentiny s olomouckou Sigmou Stefano Pioli (59). Rodák z Parmy se v létě ujal trenérského kormidla italského klubu a navazuje na své předchozí hráčské a trenérské působení v metropoli Toskánska. Právě během jeho prvního působení v pozici kouče Fialek poznal osobně zkušeného stratéga tehdy mladičký útočník Martin Graiciar, který o trenérovi promluvil v rozhovoru pro eFotbal.cz.

Podle něj je Pioliho způsob práce s hráči podobný stylu jiné trenérské veličiny, pod kterou měl Graiciar možnost pracovat během svého působení ve Slovanu Liberec. Tou je osoba současného kouče Slavie Jindřicha Trpišovského. "Je to hlavně z důvodu, jak jedná s hráči. Stejně jako Trpišovský byl i trenér Pioli velmi dobrý psycholog," začíná bývalý mládežnický reprezentant Pioliho popis. "Právě této jeho stránky si strašně vážím. Když to řeknu upřímně, tak se jedná o jednoho z nejlidštějších a nejsrdečnějších lidí, jež jsem ve fotbale potkal," nešetří Graiciar chválou na adresu Pioliho charakteru, jenž se projevoval i ve vztahu k fotbalistům, kteří byli stejně jako nadějný mladík mimo hlavní tým.

"Vždy se snažil mít dobré vztahy i s těmi hráči, co nehráli tak stabilně nebo byli členy širšího kádru. Chtěl, aby se všichni v kolektivu cítili dobře, i když nehrají, což mělo samozřejmě vliv i na většinou dobrou atmosféru v kabině," pokračuje Graiciar. "Co se týká způsobu trénování, kladl opravdu velký důraz na sebemenší detaily. Především se na jeho trénincích pilovala defenziva, v tom nezapřel bývalého obránce," zmiňuje Graiciar také hráčskou kariéru svého bývalého kouče.

Ta se dá rozhodně považovat za velmi úspěšnou, a to zejména zásluhou jeho působení v Juventusu. Díky tamnímu tříletému působení mohl Pioli zvednout nad hlavu nejen poháry pro vítěze Serie A či Superpoháru UEFA, ale především trofej pro vítěze předchůdce Ligy mistrů. Z tohoto vítězství ale nemohl mít nejspíše ani on, ani jeho spoluhráči pořádnou radost. Finálový duel ročníku 1985 mezi Juventusem a Liverpoolem byl totiž poznamenán známou Heyselskou tragédií, kvůli níž zhasly na bruselském stadionu životy 39 fotbalových fanoušků. Bohužel to pro Pioliho nebyla poslední smutná událost, kterou ve svém fotbalovém životě zažil.

Tragické momenty

Další se v životě někdejšího obránce odehrála právě během jeho hráčského působení v metropoli Toskánska. V letech 1989–1995 propotil fialový dres Fiorentiny celkem ve 189 zápasech, v nichž sice například zažil i euforii z postupu Violy do finále poháru UEFA, ale i událost datující se do 6. listopadu 1994. V tento den totiž samotný Pioli zkolaboval v průběhu domácího utkání s Bari po souboji s Igorem Prottim. Několik okamžiků musel podstupovat boj o svůj život. Celá tato hrůzostrašná chvíle naštěstí měla za následek pouze několikadenní Pioliho hospitalizaci na nemocničním lůžku. "Bylo to poprvé v životě, kdy jsem cítil, že umírám. Ale trvalo to jen okamžik, pak mě život znovu objal," svěřoval se tehdy devětadvacetiletý hráč italským novinářům.

Zde je bohužel třeba připomenout, že ještě smutnější situaci prožil Pioli už v roli kouče ve svém prvním trenérském působení na lavičce klubu. Během něho zasáhla nejen italský fotbal tragická zpráva o úmrtí fotbalisty Davide Astoriho, jenž tou dobou působil právě v barvách Fiorentiny, a dokonce oblékal kapitánskou pásku.

Trenérský cestovatel

Smutnou připomínkou se dostáváme zpět k Pioliho trenérské dráze. Ta se dá považovat za velmi pestrou. Mimo vedení Fiorentiny má dnes už holohlavý chlapík ve svém životopise i zkušenosti z laviček klubů jako Lazio Řím, Inter Milán nebo jeho městský rival AC Milán. K jeho angažmá u Rossoneri se váže dosud největší úspěch Pioliho trenérské dráhy, a sice zisk Scudetta z ročníku 2021/22, jenž je zároveň do dnešních dnů posledním ligovým titulem, jehož uzmutí mohli slavit příznivci červeno-černého týmu z města módy.

Po konci této čtyři roky trvající štace v Miláně následovalo sezonní dobrodružství v saudskoarabském Al-Nassru. A pak letošní návrat ke staronovému chlebodárci do Florencie. "Když tehdy podal rezignaci, tak si pamatuji, jak nejen všechny hráče, ale většinu dalších lidí pohybujících se v klubu, mrzelo," zachycují Graiciarovy vzpomínky atmosféru, která tehdy panovala nejen v hráčské kabině během ukončení spolupráce mezi vedením klubu a oblíbeným koučem.

Mizerný začátek sezony

Co se týká dosavadního průběhu Pioliho návratu do trenérské kanceláře Fiorentiny, lze říci, že rozhodně neprobíhá tak, jak si ho fanoušci nebo i trenérský sympaťák představovali. Fialky si z dosavadních pěti ligových kol odnesly pouhopouhé tři body za stejný počet remíz. Momentální pohled na tabulku nejvyšší italské soutěže, kde se jejich miláčci krčí na šestnácté pozici spolu s ne moc přitažlivým herním projevem, rozhodně nevyvolává u obyvatel Florencie stejné pohlazení po duši, jakého se jim dostane při pohledu na umělecká díla v tamních galeriích. Ironické je, že právě otázka neuspokojivého projevu byla jednou ze záminek, po které musel svoji funkci, i přes výsledkově vcelku úspěšnou sezonu, uvolnit Pioliho předchůdce Raffaele Palladino. "Docela mě to překvapuje a je mi to kvůli trenérovi líto. Každopádně doufám v jejich zlepšení a že se tento slabý rozjezd nepodepíše na důvěře, kterou má Pioli u vedení klubu," doufá v lepší zítřky svého oblíbence Graiciar.

Zápas s Hanáky by ale mohl Pioliho družině pomoci vyšvihnout se. Viole navíc prostředí evropské soutěže číslo tři evidentně chutná, o čemž svědčí fakt, že se v jejich posledních třech edicích dostala pod taktovkou trenéra Italiana dvakrát do finále. Minulý rok pak skončila pod Palladinovým vedením těsně před jeho branami v semifinálové řeži proti Betisu Sevilla.

Proti Olomouci hraje Fiorentině do karet i další statistický údaj vycházející ze střetů proti klubům z české kotliny. Jediný případ, kdy tým z Česka dokázal najít recept na Fialky, se totiž datuje až do roku 1966. Tehdy mohla v rámci Veletržního poháru nad nimi slavit vítězství brněnská Zbrojovka.

Nedobytnou pevnost pak pro mužstva ze srdce Evropy představuje stadion Fiorentiny Stadio Artemio Franchi. Na jeho trávníku došlo v rámci různých evropských pohárů zatím k šesti střetnutím domácích s jejich českými vyzyvateli. Ve všech případech se po utkání mohli radovat z výhry příznivci klubu z města renesance.

Samotný Pioli se pak s tuzemskými zástupci potkal dvakrát v rámci osmifinálových dvojutkání Evropské ligy. Zatímco na jaře roku 2016 schytal ve službách římského Lazia ponižující výprask 0:3 na svém stadionu, jenž znamenal, že místo jeho favorizovaných svěřenců protančila mezi osm nejlepších účastníků soutěže pražská Sparta, předminulou sezónu v barvách AC Milán proti Slavii už Ital podobné překvapení nepřipustil.

Kromě těchto vyřazovacích bojů má brzy šedesátiletý Ital na svém kontě i jedno utkání skupinové fáze zmíněné soutěže. Při něm coby lodivod Interu Milán porazil v prosinci sezony 2016/17 jemu už tehdy dobře známou Spartu 2:1.

Fotbal ani moc nesleduji, jsem spíš hokejový typ, směje se Vašulín