Neshody i vztek z prodeje hráčů. Trenérské konce na začátku sezony? Ten Hag není výjimkou

Povolání fotbalového trenéra dokáže být občas pořádně drsné. Přesvědčit se o tom mohla v nedávných dnech dvojice Erik ten Hag (55) a Nuno Espírito Santo (51). Jmenovaní pánové byli totiž  donuceni vyklidit prostory svých trenérských kanceláří, oba shodně po úvodních třech utkáních sezony. Ač se může zdát, že se jedná o naprosté rarity, není to ve fotbalovém světě až tolik nevídaný jev.

V případě Portugalce Espírita Santa jsou důvodem jeho konce v Nottinghamu Forest, který dokázal díky sedmému místu v lize dovést do základní části Evropské ligy, především zhoršené vztahy s excentrickým majitelem klubu Evangelosem Marinakisem.

Příčiny brzkého odchodu Ten Haga z německého Leverkusenu lze kromě chladných vztahů s vedením Werkself a samotnými hráči, o čemž informoval deník Bild, hledat také v neuspokojivém herním projevu a špatných výsledcích.

Jeden chce pryč, druhý po něm žádá trpělivost. Situace v United může vyústit odchodem hvězdy

Pro chlapíka narozeného v nizozemském Haaksbergenu musí být jeho situace o to trpčí, že se jedná už o druhý předčasný konec angažmá během dvou sezon. V říjnu loňského roku ho totiž stejný osud potkal ve službách Manchesteru United. 

Svým koncem v Leverkusenu po dvou ligových kolech se navíc stal smutným držitelem rekordu nejrychleji odvolaného bundesligového kouče po jeho nástupu k mužstvu.

Malou útěchou může být oběma mužům fakt, že nejsou první a pravděpodobně ani poslední, kdo se lidově řečeno “ocitl na dlažbě” tak brzy po začátku sezony. Podobných příběhů trenérů, kteří se v nedávné době poroučeli ze svých pracovních míst krátce po začátku sezony, je mnohem více. Přinášíme příběhy několika vybraných koučů.

José Mendilibar – Osasuna, 2013/14

Současný trenér Olympiakosu, kde se mimochodem setkává s již zmíněným bouřlivákem Marinakisem, se může pochlubit několika významnými úspěchy, jako je například zisk trofeje pro vítěze Evropské ligy se Sevillou v roce 2023 či ovládnutí Konferenční ligy v barvách svého současného zaměstnavatele o rok později.

Na co by ale bývalý záložník Bilbaa určitě nejraději zapomněl, je konec léta roku 2013, kdy začala jeho třetí kompletní sezona na lavičce Osasuny, kterou trénoval od února 2011. Cesta novým ligovým ročníkem ale pro Mendilibara skončila už po třech kolech. 

V nich se jeho svěřencům nepodařilo získat ani bod, což mělo za následek konec jejich hlavního stratéga. Osasuně však Mendilibarovo odvolání nakonec nebylo nic platné, protože sezonu zakončila v tabulce až na osmnáctém místě a po ní zamířila do druhé španělské ligy.

Marcelino – Valencia, 2019/20

Po stejném počtu odehraných kol opouštěl svou pracovnu i trenér Marcelino v sezóně 2019/20, kdy spolupráci s ním ukončila Valencia. Na rozdíl od svého trenérského kolegy Mendilibara měl však současný lodivod Villarrealu důvod cítit ze svého konce v klubu velmi hořkou pachuť.

Sezónu předtím se totiž Netopýrům pod vedením Marcelina podařilo kvalifikovat do Ligy mistrů, a navíc získat po vítězství nad Barcelonou ve finále Copa del Rey vůbec první velkou klubovou trofej od roku 2008. 

Přesto se klub z ikonického stadionu Mestalla s trenérem po úvodních třech ligových kolech, ze kterých získal čtyři body.

Tehdejšími hlavními důvody trenérova propuštění měly být jeho spory s vedením klubu ohledně přestupové politiky.

Davide Ballardini – Palermo, 2016/17

Konec po dvou ligových a jednom zápase v italském poháru musel na začátku sezóny 2016/17 snést na lavičce Palerma Davide Ballardini. Nutno říci, že případ Ballardiniho působení v sicilském klubu připomíná velmi zdařilou tragikomedii. 

Italský kouč se ujal kormidla klubu řízeného ředitelem Mauriziem Zamparinim v listopadu 2015, a za dva měsíce, tedy v lednu následujícího roku, byl z klubu vyhozen, aby se do něj v dubnu zase vrátil a pomohl mu udržet se v Serii A.

To splnil, a následující sezónu byl údajně na vlastní žádost propuštěn z klubu po remíze 1:1 s Interem Milán. I když se taková situace jeví poněkud chaoticky, v klubu nacházejícím se pod sopkou Etnou, se jednalo do jisté míry o běžnou rutinu vlády Zampariniho, jenž za 15 let ve své funkci provedl těžko uvěřitelných více než 40 výměn na trenérském postu.

Alan Curbishley – West Ham United, 2008/09

Dvě vítězství, jedna porážka a k tomu postup do další fáze Ligového poháru. Taková byla v létě 2008 bilance londýnského West Hamu. Přesto se tehdejší hlavní trenér Alan Curbishley rozhodl rezignovat na svou pozici. Důvodem byly, podobně jako v případě Marcelina, neshody s klubovým vedením ohledně přestupové politiky.

Curbishley byl po prodeji svého stěžejního hráče Antona Ferdinanda ujištěn, že už nedojde k žádnému dalšímu odchodu z kádru Kladivářů. Tento slib se ale ukázal jako planý, po Ferdinandovi totiž odešel i obránce George McCartney, jenž stejně jako jeho bývalý spoluhráč zamířil do Sunderlandu.

To byla údajně poslední kapka Curbishleyho trpělivosti."Klub činil významná rozhodnutí ohledně hráčů, aniž by mě do toho zapojil," vysvětloval důvody svého konce po prvních čtyřech odehraných zápasech v sezoně.

Kevin Keegan – Newcastle United, 2008/09

Z takřka stejného důvodu, ve stejné sezóně a ve stejný čas, skončila také legenda Liverpoolu Kevin Keegan, jenž tehdy působil jako trenér Newcastlu United. Stalo se tak po třech ligových a jednom pohárovém kole.

Co vítěze Zlatého míče z let 1978 a 1979 rozpálilo doběla? Prodej Jamese Milnera do Aston Villy, ke kterému Keegan nedal souhlas.

"Podle mého názoru musí mít trenér právo trénovat a klub by mu neměl vnucovat hráče, o které nestojí," vysvětloval tehdy vítěz Ligy mistrů důvody svého konce u Magpies.V době jeho rezignace měl Newcastle na kontě 4 body ze tří odehraných ligových utkání plus vítězný zápas v Ligovém poháru.

Další známé případy

A jaké jsou další případy odvolaných trenérských jmen po úvodních kolech sezóny, ať už z důvodů výsledkové mizérie či konfliktů trenéra s vedením klubu? 

V Anglii se například po pěti soutěžních utkáních loučili se svým působištěm Scott Parker v Bournemouthu v sezóně 2022/23, Javi Gracia ve Watfordu o tři sezóny dříve, a ještě o dva roky nazpět legenda nizozemského fotbalu Frank de Boer v londýnském Crystal Palace. 

O zápas více vydržel na své židli v sezóně 2013/14 v Sunderlandu Paolo Di Canio. A po šesti utkáních v lize a jednom v Lize mistrů opouštěl Stamford Bridge Thomas Tuchel, kterému nebylo nic platné ani to, že sezónu předtím dovedl Chelsea k triumfu v bájné Lize mistrů.

Ve Španělsku doplňují dvojici Mendilibar, Marcelino také Quique Setién a Pako Ayestarán, jejichž působení ve Villarrealu a Valencii trvalo v sezónách 2023/24, potažmo 2016/17, shodně čtyři ligové zápasy.

Průšvih pro Chelsea! Ještě za Abramoviče měla porušit 74 předpisů Fotbalové asociace

Na Apeninském poloostrově potkaly brzké konce známá jména jako Gian Piera Gasperiniho, se kterým nemělo dost trpělivosti vedení Interu Milán, jež ho ze svých služeb propustilo po třech odehraných kolech v lize a jednom v Lize mistrů, nebo Daniele De Rossi, jehož mise u římských Vlků skončila po prvních čtyřech odehraných utkáních loňské sezóny. 

Co se týká Bundesligy, ta kromě nejnovějšího případu v podobě Ten Haga zažila brzké srpnové či zářijové konce v podobě Mirka Slomky na lavičce Hamburku, kde strávil v létě 2014 celkem 4 utkání, či o rok dříve konec Bruna Labbadii ve Stuttgartu. Ten si ale kromě utkání v lize a německém poháru stihl se svým mužstvem připsat i tři utkání v rámci předkol Evropské ligy. 

Vcelku brzké odvolání pak zažil v Bundeslize i italský trenér Domenico Tedesco, jenž nyní jako náčelník lavičky tureckého Fenerbahce vyzve za několik týdnů v Evropské lize plzeňskou Viktorku. Tedesco byl zkraje sezony 2022/23 odvolán v Lipsku po celkem sedmi utkáních rozprostřených do pěti ligových, jednoho zápasu v poháru a jednoho v Lize mistrů.

Liverpool čeká extrémně náročný program. I proto rád vítá opory zpět v tréninku