Již dlouho se říká, že fotbal se stal více byznysem než sportovní disciplínou. Nyní toto tvrzení dává větší smysl než kdy jindy s rostoucím počtem odkupů klubů mocnými finančními skupinami, které chtějí rozšířit svá chapadla do lukrativního světa profesionálního sportu.
Asi nejznámějším případem, o kterém se mluví nejdéle, je City Group, většinový vlastník Manchesteru City a dalších 11 subjektů, včetně španělské Girony, italského Palerma a amerického klubu New York City FC.
Dalším silným hráčem je Red Bull Soccer. Tato rakouská nadnárodní společnost našla ve sportu ideální marketingový nástroj pro propagaci svých energetických nápojů. Většinově vlastní minimálně šest klubů a podíl má ještě ve dvou dalších. Jejím posledním krokem je snaha o dynamický rozvoj francouzského fotbalu, když získala 10,6 % akcií Paris FC a pokusí se tak sesadit z trůnu nedotknutelný Paris Saint-Germain.
Není pochyb o tom, že miliardáři, ale i státy napříč kontinenty, objevili ve fotbalu zlatou žílu. Fenomén vícenásobného vlastnictví však s sebou přináší problémy, které musí řešit i instituce jako FIFA a UEFA.
Střet zájmů na světové scéně
Už na konci sezony 2023/24 se tento problém naplno projevil. Girona, kde působí i český stoper Ladislav Krejčí, málem přišla o účast v Lize mistrů kvůli svému spojení se City Group. Do UCL se totiž probojoval také Manchester City a UEFA neumožňuje více týmům se stejným vlastníkem hrát v rámci jedné soutěže. Nakonec si však Katalánci díky různým právním kličkám v Evropě přeci jen zahráli.
Podobný případ se odehrál i při nedávném mistrovství světa klubů. Mexický León, který se kvalifikoval sportovní cestou, byl nakonec vyškrtnut ze soutěže, protože spadá pod Pachuca Group – a ta upřednostnila právě Pachuku.
Skutečné nebezpečí však tkví i v tom, že skupiny vlastnící více klubů si mezi sebou podle potřeby převádějí hráče, aby vyrovnaly rozpočty, obešly pravidla finančního fair play nebo posílily vybrané týmy.
Typickým příkladem je Botafogo, klub vlastněný skupinou Eagle Football Holdings pod vedením Johna Textora. Brazilec Textor si chtěl podmanit Jižní Ameriku a kvůli tomu výrazně oslaboval své další mužstvo, francouzský Lyon. Klub kvůli jeho zásahům málem sestoupil z Ligue 1.
Asijská hrozba
Další hrozbu představují státy jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar, které seskupují evropské kluby s cílem získat globální vliv prostřednictvím fotbalu. Za zmínku stojí zejména saúdský veřejný investiční fond (PIF), který ve své zemi utrácí astronomické částky za hvězdy jako Cristiano Ronaldo, Karim Benzema nebo v minulosti také Neymar Jr., a navíc vlastní anglický Newcastle United.
Tento nekontrolovaný růst vícenásobného vlastnictví tak narušuje rovnost soutěží a znevýhodňuje tradiční kluby. Zatímco týmy jako FC Barcelona nebo Real Madrid, jež vlastní kluboví členové, investují do rozvoje stadionů a hledají nové zdroje příjmů, jiné celky disponují neomezenými prostředky.
Podnikatelské skupiny s největším počtem klubů
City Group (Spojené arabské emiráty) - 12 klubů: Manchester City, Girona, New York FC, Melbourne City, Montevideo City Torque, Troyes, Lommel SK, Palermo, Mumbai City, Sichuan Jiuniu FC, Yokohama F. Marinos a Esporte Clube Bahia.
Red Bull Soccer (Rakousko) - 8 klubů: RB Leipzig, Red Bull Salzburg, New York Red Bulls, FC Liefering, Red Bull Bragantino, RB Omiya Ardija, Leeds United a Paris FC.
Global Football Holdings (USA) - 7 klubů: Crystal Palace, Augsburg, Alcorcon, ADO Den Haag, Beveren, Brondby a Estoril Praia.
A-CAP (USA) - 6 klubů: Herta Berlín, Sevilla, Janov, Vasco da Gama, Red Star a Standard Liege.
Pacific Media Group (Čína a USA) - 6 klubů: Barnsley, FC Thun, Nancy, KV Oostende, Esbjerg fB a FC Den Bosch.
Public Investment Fund (Saúdská Arábie) - 5 klubů: Al-Nassr, Al-Ittihad, Al-Hilal, Al-Ahli Saudi a Newcastle.
Pachuca Group (Mexiko) - 5 klubů: Pachuca, Club León, Real Oviedo, Mineros de Zacatecas a Everton de Viña del Mar.
Eagle Football Holdings (USA) - 4 kluby: Botafogo, Olympique Lyon, Racing White Daring Molenbeek a FC Florida.