Fanoušci Bodö jsou skvělí, ale v Edenu je bouřlivější atmosféra, tvrdí Tomič. Klub přirovnal ke Slovácku

Během pár měsíců se bek Michal Tomič (26) stal norským i českým mistrem. V titulových sezonách oblékl dres Slavie i Bodö/Glimt, ani v jednom z týmů ale nezanechal tak výraznou stopu, jakou si představoval. V létě se proto po více než pěti letech v zahraničí vrátil domů na Slovensko a začal bojovat o místo v základní sestavě Trnavy, odkud bude sledovat boj svých bývalých spoluhráčů na úvod základní části Ligy mistrů. 

Slavia – Bodö/Glimt (středa 18:45 + audiokomentář)

Bodö je semifinalista uplynulého ročníku Evropské ligy, v Česku ho ale moc lidí nakoukané nemá. Co Slavii na úvod Ligy mistrů čeká?

"Nepříjemný protivník s výraznými individualitami. V obraně se Bodö prezentuje velmi kompaktním týmovým pojetím a při přepínání do ofenzivy těží z velké síly v soubojích jeden na jednoho. Jens Hauge, Patrick Berg nebo Kasper Hogh jsou směrem dopředu velmi nebezpeční. Hogh v minulém duelu nehrál kvůli zranění, pokud by nenaskočil ani v Edenu, byla by to pro Slavii obrovská výhoda." 

Trenér Kjetil Knutsen vede Bodö od začátku roku 2018 a za sedm let udělal z provinčního norského klubu domácího hegemona úspěšného i v Evropě. V čem spočívá jeho kouzlo?

"Není to jen o trenérovi, ale o celém klubu. Hráči tam moc nerotují, podařilo se jim udržet tým delší dobu spolu a teď z toho těží. Funguje se v příjemném rodinném prostředí a v posledních letech si tam všechno pěkně sedlo. Trenér Knutsen se chce prezentovat velmi ofenzivním stylem, což je vidět i na výsledcích."

Podcast o Bodö/Glimt

Hlavně doma Bodö soupeře často nešetří.

"Ty zápasy jsou často naprosto mimořádné. Není výjimkou, že skončí 6:2, nebo třeba 4:0. Trenér má nějaký styl a ten hráčům sedí. Doma navíc umí využít toho, že hrají na umělce. Ve venkovních zápasech jim to občas trochu drhne. Hra na přírodní trávě není tak rychlá nebo přesná a toho by Slavia mohla využít."

I díky divokým výsledkům se Bodö postupně dostává do povědomí fanoušků a hráčů po celé Evropě. Jak jste reagoval na to, když se naskytla příležitost odejít na sever Norska na hostování?

"Věděl jsem, jak silný tým to je. V době, kdy jsem tam odcházel vedli norskou ligu o 10 bodů a čekalo je poslední předkolo Ligy mistrů. Měl jsem i finančně zajímavější nabídky, ale chtěl jsem zůstat v Evropě a lákalo mě zabojovat o Ligu mistrů a splnit si tak svůj dětský sen."

Do Ligy mistrů jste ale přes Crvenou Zvezdu nepostoupili a vy sám jste nakonec v Norsku naskočil pouze do šesti zápasů. Proč to hostování nevyšlo?

"Přišel jsem do rozběhnuté soutěže, navíc do týmu, který šlapal. Později jsem se dozvěděl, že mě brali jen kvůli velké marodce, se kterou se v létě potýkali, takže mi od začátku ani neplánovali dát víc šancí."

Jak se vám žilo za polárním kruhem?

"Ze začátku to nebylo tak těžké, když jsem do Bodö přišel, bylo tam prakticky stále světlo. Museli jsme si zvyknout na to, že tam hodně prší, ale ty první měsíce byly fajn. Zažili jsme s manželkou i spoustu krásných slunných dní, a to pak okolní příroda i město měly své kouzlo. Postupem času ale světla ubývalo a počasí se začalo kazit ještě víc. To nebyla žádná sláva. Nebyl jsem tam ale na výletě, byl jsem tam kvůli fotbalu."

Jaké bylo klubové zázemí? Bylo srovnatelné s tím, na co jste byl zvyklý ze Slavie?

"To se se Slavií nedalo srovnat. Všechno bylo výrazně skromnější, v klubu pracují hodně účelně. Jediné tréninkové hřiště je přímo na stadionu, ale postupně se pracuje na tom, aby zázemí vylepšil. Dostalo se ke mně, že staví stadion, takže věřím tomu, že to i v tomto ohledu půjde postupně nahoru. Kdybych měl Bodö porovnat s nějakým českým klubem, hodilo by se spíš Slovácko, než Slavie. A to nejen kvůli zázemí. Oba kluby jsou z menšího města, vládne v nich rodinná atmosféra a podobná je i ta výsledková euforie, kterou jsem v nich zažil."

Zafeirisův dvojí svět: má vést Slavii v Evropě, přitom už patří Soluni. Ustojí tlak z přestupu?

Odráží úspěchy z posledních let i na podpoře fanoušků? Když jste minulý rok na podzim s Bodö hráli na Old Trafford, téměř sedm tisíc diváků kompletně zaplnilo hostující sektor. 

"Fanoušci jsou výborní, ale ne takoví, jako ve Slavii. V Edenu je bouřlivější atmosféra a lidi jsou na tým náročnější. Ale to vyplývá z fotbalové kultury, která je v Norsku úplně jiná. Zatímco v Česku, nebo na Slovensku fanoušci tím sportem žijí, v Norsku je to trochu jinak. Sport berou fotbal víc jako rodinnou zábavu, neřeší tolik výsledky a tlak na hráče je proto výrazně menší."

Naopak Trnava, kam jste v létě ze Slavie přestoupil, má fanoušky dost vášnivé. Je to pro vás příjemná změna?

"Zatím jsem toho moc neodehrál, takže se mi to špatně hodnotí. První adaptaci s týmem, klubem i fanoušky mám za sebou, teď doufám v to, že se postupně dostanu i do základní sestavy. Tvrdě pracuji v tréninku, čekám na šanci a doufám, že se to zlomí. Taková je fotbalová cesta, jednou jste dole jednou nahoře. Jsem stále mladý hráč a věřím tomu, že se můžu ještě někam dostat, nemá smysl věšet hlavu."

Změny ve Slavii? Mistr měl mít zaječí úmysly. Klub ale oznámil prodloužení spolupráce