Zrodí se další překvapení jako před půl stoletím na Julisce? Plzeň má v odvetě šanci překvapit

V prosinci 1978 si pražská Dukla přivezla ze Stuttgartu porážku 1:4 a v postup věřili už jen ti největší optimisté. Na promrzlé Julisce se ale stalo nevídané. Dukla favorizovaný Stuttgart od začátku přikovala na jeho polovině a z tříbrankového manka postupně ukrajovala gól za gólem.

"Fotbalisté Dukly od první minuty šli za vítězstvím jako hladoví vlci za kořistí. Žádný míč pro ně nebyl ztracen, ze žádného souboje neucouvli," psalo tehdy o heroickém výkonu svěřenců Jaroslava Vejvody Rudé právo.

Za nečekaným obratem Duklu v polovině prvního poločasu nastartoval vlastní gól obávaného kanonýra Dietera Hoenesse, klubové legendy a otce současného trenéra VfB Sebastiana Hoenesse. Klíčový byl ale vstup do druhé půle: hned v jejím úvodu zvýšil hlavou na 2:0 Ladislav Vízek a o pět minut později přidal postupový gól z penalty Stanislav Pelc.

Postup v závěru čtvrtou brankou pojistil Miroslav Gajdůšek a v Dejvicích propukly oslavy. Téměř 30 tisíc diváků, kteří se na Julisce sešli, po závěrečném hvizdu vtrhli na hřiště a z hráčů navzdory teplotám hluboko pod nulou strhali, co se dalo.

"Diváci nás odnesli pomalu na ramenou, moc toho na nás ale nenechali. Sundali z nás dresy, trenky, kopačky. Mráz nemráz. Ale bylo to nádherné, to jsou věci, na které se nezapomíná. Na klubové úrovni to bylo nejvíc, co jsem zažil," vzpomínal na téměř zapomenutý obrat Vízek.

Bujaré oslavy na hrací ploše byly zasloužené. Dukla se po dvanácti letech dostala do čtvrtfinále evropského poháru, a to vyřazením elitního celku německé Bundesligy.

Stuttgart totiž na konci sedmdesátých let patřil mezi německou smetánku. V sezoně 1977/78 skončil čtvrtý a popáté v historii se představil v evropských pohárech. O rok později obsadil tým vedený trenérem Jürgenem Sundermannem dokonce druhé místo, na Duklu však nevyzrál.

Zima byla výhodou

Sundermann se v 90. letech do Prahy vrátil, tentokrát na lavičku Sparty, a podepsal se pod mistrovský titul. V průběhu zimní přípravy tehdy možná vzpomněl i na zamrzlý prosincový večer na Julisce – pro své hráče totiž připravil hotový očistec.

"Jeli jsme na zimní soustředění do hor. Hráči i novináři žasli, protože jsme s sebou nevzali žádné míče. Každý den jsme chodili 10 až 15 kilometrů sněhem," vzpomínal na netradiční metody německého kouče legendární obránce Letenských Jiří Novotný.

V roce 1978 ale Sundermannův tým na českou zimu připravený nebyl. "Měli jsme extrémní výhodu v tom, že jsme na zmrzlé trávě mohli trénovat celý týden. Zkoušeli jsme nejlepší možné kopačky a zápas jsme neodehráli se špunty, ale v podstatě s hřebíky. Nechávali jsme si klasické hliníkové kolíky frézovat, aby na zmrzlém terénu držely co nejlépe. Zatímco my jsme zastavili prakticky na místě, soupeři kolem nás dělali kolečka," popisuje Vízek.

Vízek v obrat nevěří

Dukla i díky tomu dokonala obrat, na který český klubový fotbal čeká už 47 let. Dnes může skvělý kousek napodobit Plzeň. Proti Rangers ale Viktorii čeká přetěžký úkol. "Takový obrat se povede jednou za život. Líbí se mi, jak je Plzeň nastavená, ale moc tomu nevěřím – v dnešním fotbale je to ještě mnohem těžší než za nás," říká Vízek.

Je jisté, že Červovi a spol. tentokrát hřebíky na kopačkách nepomohou, šance ale existuje. Jak připomněl trenér Koubek: "Byl by to zázrak, ale fotbal takové zázraky pamatuje."

Nezbývá než popřát hodně štěstí. Viktoria ho bude potřebovat.

Plzeň - Rangers (19:00)