Nechtěla být brána jako Messi v sukních, teď polská hvězda trhá barcelonské rekordy

Stejně jako většina polských fotbalistek na přelomu století musela Pajorová bojovat s okolím, rodiče by jí raději viděli na farmě u krav. Nejprve učitel tělocviku a poté trenéři však její talent rychle odhalili a od prvních krůčků v mládežnických týmech zářila. Před více než deseti lety se jí jako teenagerky v celostátní televizi zeptali, zda dává přednost přirovnání k Messimu nebo Cristianu Ronaldovi. Volba padla na Portugalce, ale právě další část její odpovědi byla klíčová. "Raději bych byla vnímána jako Eva Pajorová, ne jako Messi v sukni," řekla.

V roce 2025 můžeme považovat cíl za splněný – dívky chtějí být jako Pajorová a měřítko uznání by právě dnes mohlo raketově vzrůst. Polská internacionálka přijela do Lisabonu na své páté finále Ligy mistrů v kariéře. Předchozí čtyři v barvách VfL Wolfsburg skončily porážkami.

 V roce 2016 byla jen na lavičce, ve finále 2018 odehrála celých 90 minut, v posledním zápase 2020 si připsala asistenci a v roce 2023 dokonce vstřelila gól (mimochodem proti svému současnému zaměstnavateli). Trofej však nad hlavu ještě nezvedla. To by se mohlo v sobotu změnit, protože Barcelona Femení vyrostla ve velmoc ženského fotbalu a pozice polské hráčky je také velmi odlišná.

Sezona předčila všechna očekávání

Šest gólů a dvě asistence – to nejsou statistiky sezony, ale pouhých čtyř zápasů od začátku května. Sezonu 24/25 zakončuje s těžko uvěřitelnými čísly, nejen s Pichichi (pro nejlepšího kanonýra), ale také jako nejlepší střelkyně sezony v celé historii ženského týmu Barcelony. Ano, Femení existuje kratší dobu než mužský celek, ale i tak je to více než půl století a podobného úspěchu ještě nikdo nedosáhl: 25 gólů a devět asistencí v lize, 11 gólů v domácích pohárech, šest gólů a dvě asistence v Lize mistrů.

Celkem dala 42 gólů (43 včetně Katalánského poháru) a 11 asistencí, čímž překonala historickou bilanci Jennifer Hermosové (41 zásahů v sezoně 16/17). Je to zároveň její osobní rekord. Polská hráčka zahájila své účinkování ve skupině F dvougólovým zápisem hned ve svém prvním vystoupení a stejný počin zakončila asistencí v posledním utkání, přičemž mezitím naservírovala dalších pět hattricků.

A to vše po přestupu z Německa, přesun z Wolfsburgu jí přinesl větší uznání. S typickou skromností tehdy odmítla odhadnout, kolik gólů po připojení k největším hvězdám ženského fotbalu nastřílí. Nebyla jediná, takový vstup do nového týmu zřejmě nikdo nečekal. Zatím si Pajorová udržuje neuvěřitelný průměr, gól s její účastí padne každých 61 minut (53 za 3 227 minut).

Proto ji v předních španělských médiích oslovují "máquina goleadora" (stroj na góly) nebo "reina del gol" (gólová královna), zatímco slovo "zabiják" asi není třeba vysvětlovat. Den před finále si ji deník La Vanguardia vybral jako klíčovou postavu do své rubriky "hrdinové dne" v poněkud exotické společnosti, mimo jiné Luky Modriče (poté, co oznámil odchod do důchodu) a ... diktátora Kim Čong-una (po neúspěšném startu torpédoborce).

Tak rychlé výsledky?

Dlouhé působení Pajorové ve Wolfsburgu jí dalo hodně, ale ani dva tituly královny střelců Frauen-Bundesligy nebyly zárukou rychlé adaptace v Katalánsku. Pajorová, o níž se nyní mluví jako o nejlepším přestupu Barcelony v letním okně, se ukázala být chybějícím dílkem skládačky Blaugranas. Na mapě španělského ženského fotbalu byla Barca několik let hegemonem, jenže týmu chybělo typické číslo 9 – útočnice s instinktem zabijáka, liška v pokutovém území připravená pohybovat se za každým míčem a odhodlaná presovat a organizovat prostor pro své spoluhráčky i bez něj.

Své místo v týmu si našla téměř okamžitě a s hráčkami jako Alexia Putellasová, Claudia Pinová a Caroline Graham Hansenová se úspěch zdál být jen otázkou času. Stejně jako další čisté konto Caty Collové v brance se góly statisticky zdály nevyhnutelné. Vždyť Barcelona má v zápasech naprostou kontrolu nad rozdělováním míče a každého soupeře přehrává, aby se dostala k několika střelám až do zakončení. Tým dosáhl v lize neskutečné bilance 128:16 (průměr 4,3 gólu), a to navzdory rychlému vzestupu ostatních klubů.

Každopádně – jak se Pajorová v průběhu sezony pravidelně vyjadřovala v rozhovorech – její skvělý start ovlivnili i lidé kolem ní v šatně. Připojila se k Putellasové či Bonmatiové, které ji od prvních okamžiků vítaly s otevřenou náručí, což jí usnadnilo adaptaci a osvojení si katalánského stylu hry. Osmadvacetiletá hráčka nedávno zdůraznila, že se hodně učí a rozhodně se bude dále rozvíjet.

Úspěch Pajorové a polský případ

V souvislosti s uznáním ženského fotbalu v Polsku je tato otázka obzvláště důležitá. Pajorová se ukázala být katalyzátorem zájmu, ale Polsko má k většině západních zemí ještě daleko. Teprve v roce 2024 si fotbalistky všiml největší sportovní plátek a přestože postupné góly přitáhly pozornost médií a přilákaly fanoušky, zůstává otázka, jak individuální úspěch přetavit v úspěch národního týmu.

Zda byla volba velkolepého stadionu v Gdaňsku pro sídlo červenobílých správná, ukáže až čas, protože cesta k zaplnění tribun zůstává dlouhá. Velký krok k budování image byl učiněn nejen doma, ale i ve Vídni na konci roku 2024. Tehdy patřily gól a asistence Pajorové proti Rakousku ke klíčovým prvkům úspěchu v play-off o postup na EURO 2025.

Historická účast v hlavním turnaji vzbudila naděje, ale mezitím Polky čeká velmi náročná premiéra v soutěži, a to proti Německu, Švédsku a Dánsku. Každý bod bude mít cenu zlata, stejně jako zkušenosti na největší evropské scéně. Po dubnovém klopýtnutí s Bosnou rozhodnou o náladě před Eurem zápasy se Severním Irskem a Rumunskem v Lize národů a závěrečný přátelský zápas s Ukrajinou na konci června.