Exkluzivně! Když hrajete na remízu, prohrajete, říká Denia. Pozice kouče? Trochu elektrické křeslo

K české reprezentaci jste přišel po zklamání z mistrovství světa. Jak byste popsal situaci, ve které tým byl, když jste ho převzal?

"Češi se po dvaceti letech kvalifikovali na mistrovství světa, což je velmi těžké a nepovedlo se to některým velkým reprezentacím. Je pravda, že očekávání před šampionátem mohla být hodně vysoká a že se mužstvo nedostalo ze skupiny, což byl zřejmě cíl. Myslím si ale, že nejdůležitější bylo vůbec na mistrovství světa být."

Změna však byla nutná.

"Našel jsem asociaci, která chtěla trochu změnit svůj přístup. Za posledních 16 let jsme s Pablem Amem a dalšími členy realizačního týmu pomáhali budovat španělskou asociaci. Zástupci té české si tohoto projektu všimli a nabídli nám lákavou příležitost rozvíjet u nich naše představy. Dohodli jsme se velmi snadno."

Čtyři porážky v takzvané skupině smrti Ligy národů vám start zkomplikovaly. Co jste se z nich naučil a co pozitivního jste na týmu viděl?

"Porážky samozřejmě vždycky bolí, zvlášť když jste ze Španělska zvyklý vyhrávat a dosahovat velkých úspěchů. Snažili jsme se ale předat poselství, že teď je ten nejlepší čas růst. Ve skupině, jako je tahle, kde hrajete proti třem ze šesti nejlepších týmů světa, máte příležitost ukázat, co dokážete jako tým, jako asociace i jako hráč. Je to příležitost k růstu. Navzdory obrovské náročnosti takových zápasů jsme k nim přistupovali jako k šanci se zlepšit. Myslím, že hráči tenhle přístup přijali, stejně jako všichni z realizačního týmu."

A jak podle vás reagovali fanoušci?

"Myslím, že i fanoušci to vnímali jako příležitost sledovat, jak tým roste. Zavedli jsme nový herní model a to je podle mě jedna z pozitivních věcí, které si z této zkušenosti můžeme vzít. Koneckonců tady mluvíme o národním týmu, který za sebou má velkou historii: mistři Evropy, olympijští vítězové a tým, který se dostal do finále mistrovství světa. Musíme obnovit tu vítěznou mentalitu a udržet ji."

A ta mentalita musí jít ruku v ruce s novým herním modelem...

"Je pravda, že chceme náš herní styl rozvíjet postupně, ale ve fotbale moc času není. Musíte tedy postupovat krok za krokem, ale s jasným pokrokem. Chceme také, aby hráči cítili sounáležitost. Mají do reprezentace přijíždět kvůli její prestiži a proto, že jsou hrdí, že mohou obléct dres své země."

Jakou zpětnou vazbu jste dostal od hráčů?

"Pozitivní, přestože pro ně bylo všechno nové, realizační tým i poselství, která jsme jim předávali. Řekli nám, že i přes čtyři prohry je kabina spokojená s odváděnou prací a s profesionalitou všech. To je cesta, kterou chceme jít. Nemáme pochyb, že je správná."

V listopadu vás čeká klíčový zápas s Chorvatskem. Změníte styl hry, abyste upřednostnil výsledek, nebo zůstanete u stejné fotbalové filozofie?

"Především, a myslím to opravdu vážně, hrajeme doma se Španělskem a chceme získat nějaké body, protože věříme, že z toho zápasu něco vytěžit můžeme. Myslím, že v Oviedu jsme k tomu měli blízko, a s takovou mentalitou musíme pokračovat. Nejdřív Španělsko, pak Chorvatsko. Moje zkušenost z podobných situací říká, že kromě analýzy soupeře se musíte hodně soustředit na zlepšování vlastních hráčů, individuálně a hlavně kolektivně. Musíte přemýšlet o tom, jak předat své vize a jak vybrat hráče, kteří se k tomuto stylu hry nejlépe hodí.

Výsledky přijdou, když budete dobře hrát, dobře bránit a bojovat. Věříme, že to je nejlepší cesta. Pokud nakonec upřednostníte výsledek nade vše… Za 15 let praxe jsem nikdy nešel do zápasu s úmyslem remizovat. Nikdy jsem tým nepostavil tak, aby se spokojil s remízou, protože zkušenost vám říká, že když hrajete na remízu, prohrajete. To mě naučila práce s reprezentací. Chceme jít na hřiště a vyhrát, a výsledek pak bude takový, jaký bude. Vždycky ale upřednostníme náš styl hry a zlepšování týmu."

Jak se vyrovnáváte s tlakem na rychlé dosažení výsledků?

"My trenéři říkáme, že pozice kouče je tak trochu elektrické křeslo. Je tu tlak, který si vytváříte sám, a potřeba získávat body, abychom zůstali v této elitní skupině. Věřím, že jsme v nejlepším prostředí pro rozvíjení našich myšlenek, zvlášť v takhle náročné situaci. Z hlediska prestiže je pro českou reprezentaci také důležité v této elitní skupině zůstat. Bylo by skvělé být i příští rok mezi 12 nejlepšími týmy. Výsledky jsou tedy důležité, ale cesta, kterou k nim jdeme, je pro nás ještě důležitější."

Jak důležité je, aby měl reprezentační trenér vizi přesahující okamžité výsledky a myslel i na rozvoj hráčů a budování dlouhodobé identity?

"Přesně to jsme se snažili  přinést na základě mých zkušeností z posledních 16 let. V roce 2010, kdy jsem nastoupil do Španělské fotbalové federace, mělo Španělsko stejný počet titulů, jako má teď Česko. Zdá se, že se za pouhých 16 let toho stalo strašně moc. Měli jsme výhodu, že jsme měli nejen nastavený styl hry, ale i určitou typologii hráčů, která nám tak umožňovala hrát. Je nám jasné, že rozvoj hráčů je zásadní. Musíte se hodně soustředit na zlepšování jednotlivce i týmu. To je hlavní cíl. Je pravda, že ve fotbale žádné zítra neexistuje, nejbližší budoucnost je přítomnost. Díváme se ale i na širší souvislosti a na rozvoj jako celek: na blízkou budoucnost, ve které se mladí hráči promíchají se zkušenějšími, kteří jim pomohou růst. To je ta myšlenka."

Vím, že pro trenéra je vždycky těžké vyzdvihovat jednotlivce, ale který hráč vás od vašeho příchodu nejvíc překvapil?

"Nechci nikoho vyzdvihovat, protože bych byl rád, aby se mluvilo o týmu. I u posledních mistrů světa se řeší tým, ne jednotlivé hvězdy.  Máme dobré hráče Adam Hložek, který hraje za Hoffenheim, Alex Král, který je v Kodani, nebo Ladislav Krejčí, kapitán a opora týmu. A je i dost dobrých hráčů, kteří s námi teď nemohli být, jako Lukáš Provod. Brankáři jsou také na mimořádné úrovni a velmi dobře rozumějí hře."

Máte tři velmi dobré brankáře. Bude vaší jedničkou Antonín Kinský, Lukáš Horníček, nebo Matěj Kovář?

"Jsme spokojení se všemi třemi. Mluvili jsme se všemi. Každý z nich měl příležitost ukázat, že je připravený. Uvidíme, co bude, ale jsme plně přesvědčení, že všichni tři dokážou přinést výsledky a porozumění našemu stylu hry."

Jaký dojem na vás udělali nováčci jako Jiří Sláma, Matěj Radosta, Lukáš Ambros nebo Roman Macek?

"Máme radost, že se k tomuto novému procesu přidalo tolik lidí. Myslím, že debutovalo osm nových hráčů, kteří dostali první pozvánku do seniorské reprezentace. Je pravda, že všichni už v nějaké fázi prošli mládežnickými výběry, což je také důležité. Je dobré připomenout, že jsme měli osm nováčků, přestože jsme hráli v tak náročné skupině a proti tak významným soupeřům. Debutovat v české reprezentaci a podat dobrý výkon není snadné. Jsem rád, že dostali příležitost ukázat, co umí, že k nám přicházejí noví hráči a že máme z koho vybírat."

Jak jsou na tom Adam Karabec a Pavel Šulc?

"Komunikujeme s nimi skoro každý den, jak se mají a jestli se brzy uzdraví, protože jsou to důležití hráči. Adamovo zranění byla nejhorší část reprezentačního srazu."

Jakou roli bude mít Adam Hložek jako hrotový útočník? Patrik Schick na poslední reprezentační sraz přijet nechtěl. Kromě něj máte Ryana Naderiho a Tomáše Chorého, který ale po poslední aféře ve Slavii má k reprezentačnímu dresu daleko...

"Máme radost z hráčů, které jsme mohli nominovat. Nominovali jsme i Chorého, ale měl zdravotní problém a musel sraz opustit. Pak přišel Naderi, který dorazil právě včas, aby nám pomohl. Na tuhle pozici ale sledujeme zhruba sedm nebo osm hráčů."

Díváte se i po mladších hráčích?

"Samozřejmě. V jedenadvacítce jsou hráči jako Yannick Eduardo, kteří by nám mohli ve velmi blízké budoucnosti pomoct."

Je šance, že Schick změní názor?

"Nebudeme zastírat, že bychom tu Patrika rádi měli, ale je to osobní rozhodnutí. Mluvili jsme s ním a čekáme, jak se rozhodne. Respektujeme jeho čas a prostor. Určitě bychom byli rádi, kdyby přijel, ale máme radost i z Adama Hložka, Ryana Naderiho, Daniela Vašulína, Václava Sejka a všech dalších hráčů, kteří k nám přišli."

Co pro vás znamená, že manažerem reprezentací je Pavel Nedvěd, bývalý držitel Zlatého míče?

"Je to neuvěřitelná pomoc. Odvádí skvělou práci při organizaci srazů. Zná české fotbalisty a ví, co obnáší vrcholový fotbal, protože ho zažil jako hráč a vyhrál Zlatý míč. Pomáhá nám se tu zabydlet a pochopit zemi a její povahu, což je také důležité."

Plánujete se naučit česky?

"Snažíme se učit česky postupně. Není to jednoduchý jazyk, ale pár věcí už pochytáváme. Ve fotbale bývají důležitá určitá klíčová slova. Začnete je používat při komunikaci s hráči, i když ti většinou rozumějí anglicky."

Španělsko je v práci s mládeží vzorem. Jaké rozdíly vidíte mezi španělským a českým mládežnickým fotbalem?

"Neměli jsme zatím dost času je poznat. Je pravda, že jsme sledovali zápasy a měli schůzky s Michalem Bílkem, aby nám vysvětlil své představy o hře. Setkali jsme se i s trenéry jednotlivých reprezentačních výběrů, ale všechno se dělo velmi rychle a veškerou energii a pozornost jsme věnovali poznávání českých hráčů, kteří jsou k dispozici pro seniorský tým. Od listopadu budeme mít trochu víc času. Podíváme se blíž i na mladší hráče a mládežnické výběry. Pokud nás někdo požádá o názor, určitě se pokusíme pomoct na základě našich zkušeností ze Španělska."

Když jste pracoval se španělskými mládežnickými reprezentacemi, většina hráčů hrála ve Španělsku. Teď musíte sledovat fotbalisty rozeseté po různých zemích a soutěžích. Jak se změnil váš přístup ke skautingu a vyhledávání talentů?

"Musím pogratulovat českým trenérům, protože na hřišti vidíme velmi dobré nápady. Například v Mladé Boleslavi, která se drží v horních patrech tabulky, odvádí trenér Aleš Majer výbornou práci s velmi dobrou herní filozofií. Daří se i Slavii a Sparta, i když její trenér není Čech, má také styl hry, který se nám líbí. Celkově je úroveň českých trenérů i české ligy velmi dobrá. Když jste reprezentační trenér, skautujete tak, že chodíte na zápasy. Pozorně sledujete taktiku, fyzické předpoklady, technické dovednosti a individuální taktické porozumění hráče. Díváte se na něj s tím, jak by mohl zapadnout do vašeho týmu a co byste od něj chtěl."

Můžeme v příští nominaci čekat další překvapení?

"Ano, nejspíš ano. Sledujeme hráče v české lize i v zahraničí, protože čeští hráči působí ve Spojených státech, Polsku, Rakousku, Dánsku, Španělsku, Francii a Anglii. Musíme tedy skautovat i v cizině, ale spousta hráčů je i v Česku a domácí liga je pro nás velmi důležitá."

Když Luis de la Fuente převzal seniorskou reprezentaci Španělska, stal jste se trenérem jedenadvacítky. Jak důležité je udržet kontinuitu myšlenek mezi mládežnickými výběry a áčkem?

"To jsem zažíval 15 let. Všichni reprezentační trenéři, od výběrů do 10 let přes jedenadvacítku až po seniorský tým, mluvili stejným jazykem a vybírali stejný typ hráče. Myslím, že díky tomu má hráč, který přijde do reprezentace, pocit sounáležitosti. Cítí se, jako by přišel domů, protože už stejné myšlenky slyšel. Pravidla a role jsou pro všechny víceméně stejné.

Je to nepřetržitý proces, ve kterém neexistují izolované jednotky. Nemáte jednoho trenéra, který hraje jedním způsobem, a druhého, který hraje úplně jinak. Zhruba v 80 až 90 procentech případů se mluví o stejném typu hráče a ten se také vybírá. Každý trenér a manažer reprezentace pak přidá něco svého, ale kdybyste se zeptal Luise, řekl by vám totéž. Proto věnujeme veškerý čas výběru správných hráčů. Od listopadu si se svazem sedneme a půjdeme víc do detailu."

Mluvíte o procesu, který trval 15 let. Kolik času bude podle vás váš tým potřebovat, aby udělal první krok?

"Nevím. Někdy z legrace říkám, že bych tady podepsal smlouvu na deset let, protože si myslím, že je to nádherný projekt. Je to něco, co se dá rozvíjet, a lidé, kteří o tom rozhodují, v ten proces věří. Je pravda, že potřebujeme čas, i když fotbal vám čas nedává. Myslím ale, že cíl je jasný: kvalifikovat se na příští mistrovství Evropy. To je první cíl a nesmíme si nic nalhávat. Musíme se soustředit na krátkodobý horizont a pokusit se kvalifikovat v souladu s naší filozofií, vizí asociace, naším herním modelem a zvoleným typem hráčů. To je myšlenka, kterou musíme rozvíjet, a od ní se můžeme všichni společně posouvat."

Takže byste podepsal na deset let v Praze a pak se přesunul do Madridu?

"Ne, podepsal bych na deset let v Praze a pak se uvidí. Možná bych tu i zůstal a žil tady natrvalo, protože jsem z Prahy i z Česka nadšený a moje rodina to cítí stejně. Zatím bych tu podepsal na deset let. Kdyby mi takovou smlouvu nabídli, podepsal bych ji bez váhání."

Zpátky k mladým hráčům. Louis Thomas Buffon už debutoval v českých mládežnických výběrech a vzbudil značný zájem. Sledujete ho? Jakého hráče v něm vidíte a kolik má prostoru pro zlepšení? Mohl by se v budoucnu stát důležitou možností pro seniorskou reprezentaci?

"Samozřejmě ho sledujeme a máme z něj radost. Ptali jsme se na něj a v reprezentačních výběrech jsou s ním velmi spokojení. Hodně bude záležet na tom, jak se bude vyvíjet v klubu, jak bude růst jako hráč a jestli v něj klub bude věřit, protože my jsme nakonec odrazem klubů. Už tím, že jsme ho povolali, jsme ukázali, že v něj věříme. Dál dostává pozvánky a chceme, aby zůstal součástí našeho systému. Důležitá samozřejmě bude i jeho vlastní práce."

Mohl by být jedním z dalších překvapení, možná ne hned, ale v blízké budoucnosti?

"Mohl. Slibuju vám, že naše zkušenost nám říká nehledět na věk. Dávali jsme šanci k debutu velmi mladým hráčům, jako je Lamine Yamal, který debutoval v devatenáctce ve 14 letech. Věk není problém, jde o připravenost a o to, jestli jsou kluby ochotné mladé hráče podpořit. Pokud kluby na nejvyšší úrovni dají mladým hráčům příležitost, uděláme totéž. Vlastně si přejeme, aby to dělaly."

Jak hodnotíte pokrok Martina Vitíka a nakolik může zkušenost ze Serie A pomoct ve vývoji obránce?

"Je to velmi důležitý hráč a Serie A je pro obránce skvělá liga, protože se tam hodně pracuje na obranných principech. V Itálii se také věci trochu mění. Roste touha hrát fotbal. Já jsem velký obdivovatel italského fotbalu. Měl jsem možnost pracovat s trenéry Arrigem Sacchim a Claudiem Ranierim. Velmi dobře znám Maurizia Viscidiho, který odvádí vynikající práci s italskými mládežnickými reprezentacemi. Jsme s ním v kontaktu téměř každý měsíc a máme radost, že čeští hráči mají příležitost hrát v Itálii."

Jaké máte vzpomínky na Sacchiho a Ranieriho?

"Hlavně si pamatuju Sacchiho. Ranieri u nás byl v Atlétiku Madrid, ale procházeli jsme těžkým obdobím. Se Sacchim jsem zůstal v kontaktu a dál si jako přátelé voláme. Myslím, že je to jedna z osobností, které změnily fotbalový svět. Začal Cruyff, pak přišli Sacchi a Guardiola. Mám ho nesmírně rád."

Jaké je první zásadní rozhodnutí, které jste jako trenér Česka udělal nebo plánujete udělat a které by mohlo být přínosné i pro další země při reformě celé cesty od mládežnického fotbalu k seniorské reprezentaci?

"Momentálně se hodně soustředíme na výběr hráčů, typ hráče, kterého chceme, a na náš herní model. To je myšlenka, kterou bychom chtěli rozvíjet ve spolupráci se všemi reprezentačními trenéry. Chceme společnou filozofii, která posílí pocit sounáležitosti v celé asociaci. Nemělo by to fungovat shora dolů, ale zdola nahoru. Všichni by měli pracovat stejným způsobem, aby hráč, když se dostane do seniorské reprezentace, už chápal, proč se věci dělají určitým způsobem: proč se rozehrává od brankáře, nebo proč volíte křídelníka, který vyniká v soubojích jeden na jednoho, či útočně laděného pravého beka. To je naše herní filozofie a to bychom chtěli rozvíjet, vždy s respektem k povaze a identitě každé země."