Problémy Česka s herní šestkou. Kdo by mohl Deniovi vytrhnout trn z paty a roli obsadit?

Absence Michala Sadílka kvůli žlutým kartám přinesla ve čtvrtek v utkání se Španělskem příležitost pro dvojici Alex Král a Lukáš Červ. Ani jeden z nich však nedokázal ve středu pole nabídnout to, co český tým v daném utkání potřeboval. Problém nebyl pouze v počtu vytvořených šancí nebo ve finální přihrávce. Začínal mnohem hlouběji, už při rozehrávce od vlastních stoperů.

Proti Španělsku bylo často k vidění, jak Ladislav Krejčí vyváží míč, hledá dobře postaveného záložníka, ale buď nenacházel, nebo se mu často míč vrátil zpátky a musel vymýšlet jiný způsob výstavby.

Obráncům chyběla aktivnější nabídka. Záložníci si nechodili dostatečně často pro míč, nechtěli ho přebírat pod tlakem a následně se otáčet směrem k soupeřově brance. Místo toho se příliš často uchylovali k bezpečnému řešení v podobě přihrávky zpět na stopery či brankáře. Proti mužstvu, které dokáže kvalitně napadat a zároveň kontrolovat prostor, to bylo málo.

"V předchozích zápasech na mě tým působil odvážněji. Hráči si chtěli míče přebírat směrem dopředu, ale vždy záleží také na tom, co ti soupeř dovolí. V tomto rozestavení je pro mě Michal Sadílek, který nemohl hrát, možná o něco výše než Alex Král s Lukášem Červem," myslí si Jan Morávek, expert Livesport Zpráv a skaut Augsburgu. 

Právě od středního záložníka na pozici šestky přitom kombinační pojetí výstavby hry vyloženě vyžaduje, aby byl neustále dostupnou možností pro své obránce a zároveň aby byl schopný sám týmu ulevit. 

Musí umět přijmout míč i v těžké pozici, správně se natočit, vyhodnotit tlak soupeře a najít přihrávku, která posune mužstvo o jednu či více linií dopředu. Ne vždy musí jít o průnikovou přihrávku. Někdy stačí správným pohybem a jednoduchým řešením překonat první vlnu presinku. Česká reprezentace ale v tomto směru proti Španělsku nabízela příliš málo. A nejen proti Španělsku.

Nejde totiž o čerstvý problém. Už po předchozím srazu bylo zřejmé, že výběr hráčů do středu pole není pro Deniův záměr ideální. Trenér sice postupně přináší do české hry změny, ale typologie záložníků jeho představám ne vždy odpovídá.

Typologicky nejblíže byl Roman Macek, který byl do nominace zařazen právě jako hráč schopný plnit roli herní šestky, dostal od začátku příležitost pouze proti Španělsku, ale svým výkonem trenéry nepřesvědčil natolik, aby dostal znovu šanci.

V dalších zápasech nastupovali na pozicích ve středu pole Michal Sadílek, Lukáš Červ a Alex Král. Všichni mají své přednosti, jejich přirozeným profilem jsou ale spíše univerzálnější či box-to-box role než pozice hluboko postaveného tvůrce hry.

Data z Ligy národů naznačují, že problém má také širší rozměr. Češi zaznamenali pouze 10,4 přihrávky přes zálohu soupeře nebo překonávající linie v útočné třetině na zápas. Méně jich měly pouze reprezentace Lichtenštejnska a San Marina. Jen to zdůrazňuje omezené schopnosti dostávat míč do vyšších prostorů prostřednictvím kombinace.

Dalším varováním jsou velké ztráty pod tlakem. Přitom pouze 32,4 % všech českých přihrávek bylo odehráno pod intenzivnějším tlakem soupeře. V tomto ukazateli na tom byly hůře pouze Arménie, Černá Hora, Finsko a Lotyšsko. Samotné číslo nevypovídá o kvalitě každého jednotlivého hráče, v kontextu herního záměru ale naznačuje, že český tým nemá dostatečně zažité ani zvládnuté řešení situací, v nichž je potřeba pod tlakem udržet míč a posunout hru dopředu.

Data Opty zároveň upozorňují na nízký počet přihrávek, kterými Češi překonávají soupeřovu zálohu, a na nedostatečnou ochotu riskovat na útočné polovině. Kreativita tak nechybí pouze v poslední třetině hřiště, jak by se občas mohlo zdát. Národní tým s ní má potíže už při první fázi výstavby.

Listopadový zápas se Španělskem nabídl konkrétní příklad toho, jak se nedostatky ve středu pole promítají do individuálních výkonů. Lukáš Červ odehrál 85 minut, zaznamenal 19 přesných přihrávek z 22 pokusů, ale ani jednu přesnou progresivní přihrávku ze dvou pokusů. Směrem vpřed se pokusil přihrát čtyřikrát, z toho jednou úspěšně. Do útočné třetiny poslal pouze jednu ze dvou přihrávek. Směrem dozadu měl naopak šest přesných pasů.

Alex Král odehrál celé utkání. Zapsal 15 přesných přihrávek z 20 pokusů, jednu přesnou přihrávku do útočné třetiny ze tří a dvě přesné dlouhé přihrávky ze čtyř. Dozadu měl čtyři přesné přihrávky. Ani on však nebyl v progresi hry výraznější: z jeho dvou pokusů o progresivní přihrávku nebyl úspěšný ani jeden. Přidal sice jednu průnikovou přihrávku a dvě progresivní vedení míče, ale jeho celkový výkon poznamenala také chyba vedoucí ke střele a nízká úspěšnost v soubojích (29 %).

Řídit se čísly z jednoho, navíc extrémně složitého, utkání samozřejmě není fér. Dobře ale ilustrují, že český střed pole proti soupeři nejvyšší úrovně nedokázal nabídnout potřebnou progresi ani kreativitu. Podobně na tom byl navíc tým i během prvního podzimního srazu.

Červ je typem záložníka, který může být platný v intenzitě, soubojích a pohybu mezi oběma pokutovými územími. Král zase disponuje zkušenostmi a univerzálností. Ani jeden však v daném zápase nepřevzal roli hráče, který by systematicky řídil výstavbu hry. Michal Sadílek, který se nyní vrátí pro utkání v Chorvatsku, může být o něco vhodnější volbou než Král s Červem.

Přesto se nejedná o ideální variantu. Denia však už podruhé přehlíží minimálně dva hráče, kteří by mu mohli s jeho achillovou patou pomoct. Když se podíváme do datového srovnání v české a polské lize, vyčnívají především dvě jména, která jsou s reprezentací spojovaná už minimálně poslední dvě sezony. Jedná se o Patrika Hellebranda z polské Korony Kielce a Michala Berana z Olomouce. Jejich statistiky ukazují některé vlastnosti, které českému středu pole v posledních zápasech chyběly.

Hellebrand vyniká především v získávání míčů a jejich následném vyvážení. Zajímavá je také jeho úspěšnost v driblinku, která dosahuje 78,6 % (11/14). V průměru navíc zaznamenává 17 přihrávek vpřed za zápas. Kombinace defenzivní aktivity, schopnosti dostat míč z nebezpečných prostorů a následně pokračovat směrem k soupeřově brance z něj dělá hráče, jehož profil je pro Deniovu filozofii vyloženě ložený. Španělský kouč však zatím s jeho povoláním nespěchá.

I Beran nabízí jiný způsob progrese než současní hráči v národním týmu. V jeho případě zaujme vysoký počet akcí, při nichž hráč vyveze míč napříč hřištěm a přihraje lépe postavenému spoluhráči. V průměru zaznamenává 20,05 přihrávek vpřed na utkání a i jeho úspěšnost v driblinku (80 %) je vysoká (8/10). Právě schopnost překonávat prostor individuálně a následně zapojit spoluhráče může být pro tým, který potřebuje dostávat míč z první fáze rozehrávky dál, zajímavou alternativou.

Oba hráči tak představují odlišné možnosti. Hellebrand zaujme kombinací získávání míčů, vyvážení a přihrávek vpřed, Beran zase progresí spojenou s vedením míče a následným uvolněním spoluhráčů. 

Je důležité si uvědomit, že herní šestka v tomto systému není pouze defenzivním štítem před stopery. Musí být součástí rozehrávky, nabízet se mezi řady, sbíhat si pro balony, zvládat přebírání míče pod tlakem a snažit se o přihrávky směrem vpřed, které překonají soupeřovu strukturu.

Vedle technické kvality je ale důležitá také orientace v prostoru, odvaha a schopnost správně vyhodnocovat riziko. Takového hráče Denia momentálně v kádru nemá. Kromě vyjmenovaných adeptů jsou do středu pole už jen Tomáš Souček a dosud nevyzkoušený nováček David Kozel.

Český tým navíc potřebuje, aby se kreativita nepřesouvala až na hráče v ofenzivnějších pozicích. Z dat totiž vyplývá, že například Adam Hložek a další hráči v ofenzivě se museli při přechodových situacích stahovat příliš hluboko, aby vůbec pomohli navázat hru. Podobně nízko se v některých pasážích pohyboval také Lukáš Provod. Tím ale reprezentace přichází o jejich přítomnost v prostorech, kde mohou být nebezpeční.

"Často jsme se do nebezpečných situací dostávali spíše náhodně, například po vybojovaném rohu nebo autovém vhazování, z nichž jsme se snažili něco vytvořit. Z herního hlediska jsme na minulém srazu určitě viděli lepší zápasy," říká Morávek.

K ohrožení soupeřovy branky se český výběr ze hry dostává jen sporadicky. Musí k tomu využívat standardní situace. Je to však dáno tím, že ve středu pole a výš prakticky nekombinuje a v podstatě ani nedrží nijak zásadně míč.

Pokud chce česká reprezentace posunout svůj herní projev dál, bude muset tuto palčivou pozici vyřešit. Je však s podivem, že Denia dosud rébus nad herní šestkou nedokázal rozklíčovat a dál sází na defenzivnější typologii hráčů. Hellebrand či Beran jsou totiž hráči, kteří během dvou podzimních srazů stáli minimálně za vyzkoušení.

Se zápasem proti Chorvatsku přijde bod zlomu. Denia bude hrát s českým výběrem o hodně