Brazílie má po 60 letech zahraničního kouče. Pomůže Ancelottimu, že potká spoustu známých tváří?

Zatímco pro Real Madrid může být odchod legendárního Ancelottiho považován za ztrátu, hráči jako Vinícius Júnior, Rodrygo a Éder Militao budou jistě nadmíru spokojeni. Endrick možná o něco méně, pokud italský lodivod naváže na preference z klubového fotbalu i na mezinárodní úrovni.

Ancelotti bude teprve čtvrtým zahraničním koučem, který převezme oteže nad reprezentačním výběrem Brazílie. Před ním se této pocty dostalo Uruguayci Ramonu Platerovi (1925), Portugalci Jorecovi (1944) a tak trochu nečekaně i Argentinci Filpu Núňezovi (1965). Všichni dohromady však odkoučovali pouze sedm zápasů.

Angažování cizince a slavného jména v jedné osobě je ze strany brazilské federace poslední snahou zvrátit období bez úspěchů.

Obdiv a respekt

Při pomyšlení na mistrovství světa spoustu fanoušků napadne Brazílie, která má s tímto turnajem ikonické propojení. Kanárci však mundial vyhráli naposledy v roce 2002. I proto se odborník na jihoamerický fotbal Tim Vickery pokusil vysvětlit, proč ze strany CBF došlo k rozhodnutí vydat se v otázce manažera jiným směrem.

"Ancelotti byl hlavní volbou, protože má bezkonkurenční tradici úspěchů. Vítězem se stal v pěti různých zemích," začal.

Kámenem úrazu jsou u Brazilců podle Vickeryho evropské země. "Každé tažení Kanárků od roku 2002 skončilo, jakmile se ve vyřazovací fázi utkali s některým z evropských týmů. Stalo se z toho prokletí, které chtějí překonat. Zároveň je to další důvod, proč se tentokrát rozhodli pro evropského trenéra. Říkají si: Pokud je chceme příště porazit, potřebujeme někoho, kdo je zná."

Je samozřejmě pravda, že úspěch "Dona Carla" provázel všude, kde působil.

Ačkoli osmileté působení v AC Milán v letech 2001 až 2008 nebylo jeho prvním manažerským krokem (předtím pracoval v Reggianě, Parmě a Juventusu), právě u Rossoneri si udělal jméno. V sezoně 2002/03 získal double díky triumfu v Lize mistrů a Coppa Italia, o ročník později slavil i titul v Serii A.

Druhý triumf v milionářské soutěži přišel v roce 2007, v následující sezoně klub opustil.

Úspěchy napříč kariérou

Ancelotti znovu slavil double ve své první sezoně v Chelsea, kdy v ročníku 2009/10 ovládl Premier League a FA Cup. Na to navázal v sezoně 2011/2012 dovedením Paris Saint-Germain k prvnímu ligovému titulu po téměř 20 letech.

Následovala La Decima, neboli desátý titul Realu Madrid v Lize mistrů a s ním i vítězství v Copa del Rey. Přestože byl poté Bílým baletem a Florentinem Pérzem v čele propuštěn, příliš mrzet ho to nemuselo. Okamžitě uspěl i v Bayernu Mnichov, když ve své první sezoně v Německu (2015/16) získal bundesligový titul.

Úspěch se mu vyhnul v Neapoli a Evertonu. Poté však získal hned dvakrát double ovládnutím Ligy mistrů a LaLigy po návratu na Santiago Bernabéu. Úspěšný comeback do Madridu naznačil, že Ancelotti promění ve zlato vše, na co sáhne.

Vzhledem k jeho věku a skutečnosti, že už v Evropě nemá absolutně co dokazovat, bude práce v Brazílii pravděpodobně Italovou poslední štací. Navrácením bývalé slávy největší zemi Jižní Ameriky by udělal perfektní tečku za veleúspěšnou kariérou.

Rozhodně to pro Brazílii nemůže být o moc horší než nedávná porážka 1:4 s Argentinou, po které byl odvolán předchozí trenér Dorival Junior.

Bude muset obětovat brazilský šmrnc?

Brazílie proslavila pojem Joga Bonito a s ním spojenou pohlednou hru. Pro fanoušky fotbalu v rytmu samby bude zajímavé sledovat, jakou taktiku zvolí nový trenér, jehož týmy se pravidelně prezentovaly ofenzivním pojetí hry. Od začátku by se mohl přiklonit k přísnějšímu taktickému stylu, avšak zároveň umožnit hráčům určitou svobodu projevu. Výsledky a předváděná hra by se k přání Brazilců mohly časem vyvíjet správným směrem.

Nezapomínejme ani na to, že Ancelotti v minulosti v různých klubech pracoval s hráči jako Marcelo, Thiago Silva, Kaká nebo Cafu a dostal z nich a jejich spoluhráčů to nejlepší.

Jako trenér získal pět titulů v Lize mistrů, nikdo jich nemá víc. Zároveň je jediným manažerem, který doposud vyhrál ligu ve všech pěti předních evropských soutěžích.

Je zřejmé, že jako kouč chápe, kdy nechat ego svých nejlepších hráčů trochu nafouknout, ale také kdy vládnout železnou pěstí. Zamyslete se, kdy jste viděli, že by mu některý z jeho hráčů projevil neúctu?

Taková schopnost řídit šatnu bez ohledu na osobnosti v ní je vzácnost, jeho úspěchy mu v kabině automaticky dávají uznání. Už nějakou dobu taková autorita a aura Brazílii chybí.

Pomůže vítězná historie?

Jak řekl Vickery, je pozoruhodné, že několik mistrovství světa v řadě skončila cesta Kanárků za kýženou trofejí na evropských týmech. To by mohl být dostatečný důvod k tomu angažovat ne pouze ledajakého kouče z Evropy, ale z hlediska úspěchů toho nejlepšího.

"Je to nejlepší trenér v historii a nyní stojí u kormidla nejlepšího národního týmu planety. Společně napíšeme nové slavné kapitoly brazilského fotbalu," hlásal radostně prezident federace Ednaldo Rodrigues.

Ačkoli Ancelottiho poslední sezona v Madridu pravděpodobně skončí zklamáním, procento výher ho stále řadí mezi elitní manažery a v posledních čtyřech sezonách u Los Blancos rozhodně obstál.

V sezoně 2021/22 mu 39 výher z 56 odehraných zápasů zajistilo úspěšnost 69,6 %, o ročník později to bylo 38 triumfů z 59 zápasů (64,4 %). Během sezony 2023/24 dosáhl poměru výher 74,5 %, což je jeho nejlepší výsledek za posledních 10 let, když z 55 zápasů uspěl ve 41 případech. Dokonce i ve stávajícím ročníku se Ancelottimu podařilo z 58 zápasů vybojovat 37 triumfů a držet si 64,4% vítěznou bilanci.

Ačkoli by bylo překvapením, kdyby ve svém novém působišti nebyl úspěšný, převzetí manažerské pozice na lavičce Brazílie bude velmi odlišné od toho, na co je zvyklý.

Vinícius a spol. ho budou podporovat, což mu zjevně usnadní proces usazování, ale pozitivní výsledky budou muset následovat... A to rychle.