Český recept na výhru? Data odhalila, kde je Jihoafrická republika nejzranitelnější

Česko – JAR (18:00 + audiokomentář)

Matematika před čtvrtečním zápasem v Atlantě je poměrně jasná – Češi proti Jihoafrické republice musí vyhrát. Navíc do utkání nejdou v roli outsidera. 

Nabízí se tedy položit si otázku, zda by měla reprezentace před klíčovou bitvou po nepovedeném úvodním duelu s Jižní Koreou něco měnit? Odpověď zní ne. Ovšem musí minimálně ukázat kvalitu v atributech, které jí jsou dlouhodobě vlastní.

Jihoafrická republika v prvním zápase s Mexikem dosáhla držení míče pouze 39,5 %, Češi měli s Jižní Koreou ještě o procentní bod méně. JAR si proti Mexiku nevypracoval šanci, přesto data ukazují, že ve způsobu hry mezi africkou zemí a Českem byl velký.

Že zvládneme s Korejci držet krok? Naivní představa. Bývalý reprezentant se s českým týmem nemazlil

Průměrný začátek jihoafrických sekvencí byl 34,2 metrů od vlastní branky, což bylo částečně dáno tím, že JAR nevyvíjel tlak na přerušení mexických akcí na jeho polovině (PPDA měli hosté dokonce 19) a čekal v hlubokém bloku. 

Ovšem částečně se Jihoafričané snažili hrát konstruktivně od vlastní branky – JAR měl 3,4 přihrávek na sekvenci, ve kterých udělal v průměru progres 11,6 metrů. Zároveň měl v zápase 111 výstavbových fází a strávil v nich 74,4 % svého herního času v zápase. Většinou vystavovali do vysokého, maximálně středního bloku.

Češi proti Jižní Koreji měli začátek svých sekvencí na 42,7 metrech od vlastní branky – a měli také solidních 19 zisků míče ve střední třetině hřiště. 

Oproti JAR měli však jen 2,8 přihrávek na sekvenci, ve kterých udělali nejmenší progres vpřed ze všech týmů na turnaji (pouhých 5,7 metrů). Vystavbových fází měli Češi jen 91, 67,9 % jejich herního času a mnohem více měli fází, kde přicházel přechod, což není bůhvíjak překvapivé zjištění. Je to výrazně kvůli českému hernímu stylu, ve kterém je spousta dlouhých míčů, kterých mělo Česko také nejvíce ze všech týmů na turnaji (69). Svěřenci Miroslava Koubka zároveň mnohem více vystavovali hru do středního a nízkého bloku.

I když se mohlo zdát, že Mexičané používali proti Jihoafrické republice účinný presink, jejich PPDA bylo 11,6 a nedá se tak říct, že by presovali výrazně aktivně – soupeř měl 94,3 % přesnost přihrávek na vlastní polovině, čtvrtou nejvyšší mezi všemi týmy. 

Problém však byl přejít do útoku – JAR měl jen 23 přechodových fází v zápase s Mexikem, pouze Paraguay jich měla méně (21). Tým Huga Broose nijak výrazně nevodil míč směrem k brance soupeře (292 metrů v celém zápase), 39 přihrávek do útočné třetiny je mezi nejnižšími čísly úvodu šampionátu. Navíc měl jen 41,3% úspěšnost soubojů, což svědčí o slabší silové dispozici.

Kudy tedy vede cesta k českému úspěchu ve čtvrtečním utkání? Skuliny přeci jen existují. Pojďme si je rozebrat.

Videopreview utkání Česko – JAR

Koubkovi se vyloženě nabízí zhustit střední třetinu hřiště, nechat soupeře hrát na vlastní třetině a soustředit na zisk míče ve střední třetině nebo na soupeřově polovině – tento způsob vedl k jedné brance Mexika po vyšším zisku míče.

Nátlaková hra by také mohla být výhodou Čechů, kteří v prvním hracím dni vyvinuli čtvrtý nejvyšší počet tlaků na soupeře s míčem mezi všemi týmy (454). Obzvlášť zajímavé pak bylo nasazení Alexandra Sojky – plzeňský záložník jich sám měl 95, jeho 58 tlaků ve střední třetině bylo dokonce nejvíce mezi všemi záložníky turnaje.

Jakmile Češi získají míč, musí vést akce k progresu hry do krajů a k následným centrům, tedy disciplíně, ve které byli v průběhu kvalifikace jedním z nejsilnějších týmů. Data ukazují, že to je cesta, která by proti JAR mohla fungovat. 

Právě po centru do vápna padla druhá mexická branka Raúla Jimenéze. Jihoafrická republika navíc inkasovala dvě ze šesti branek na poslední Africkém šampionátu po centru do pokutového území. Že by se mohlo jednat o dobrou strategii, svědčí i i velmi slabá úspěšnost JAR ve hře hlavou – 31,8 % proti Mexiku se řadí mezi nejhorší na letošním turnaji.

Centry ale ještě nemusí znamenat, že mají Češi vyhráno. Krejčí a spol. se budou muset zlepšit ve vybraných atributech hry, v nichž měli proti Jižní Koreji značné nedostatky.

Jako první je to jejich samotná úspěšnost v soubojích – 40,4 % je velmi nízké číslo na tým plný běhavých a fyzických fotbalistů a 37,2 % ve vzdušných soubojích proti malým Korejcům je až zarážející. Obecně se dá konstatovat, že úvodní duel nebyl pro Česko výrazně povedený zápas z hlediska osobních soubojů.

O slabé kombinační schopnosti už byla řeč. Zároveň Češi hráli také pomalý fotbal – 1,52 m/s je spíš rychlost v přechodu pro daleko více kombinační tým a ne takový, který je postaven na momentu překvapení a rychlých úderech. 

Česko navíc vyváželo balon k brance soupeře ještě v menším počtu než Jihoafrická republika proti Mexiku a jedno z nejhorších bylo také v počtu driblinků (7), o které se hráči pokusili. Hůř na tom je už jen čtvrteční soupeř z černého kontinentu (6) a Katar (5). Pro zajímavost – hráči USA jich v úvodním utkání měli 35 a předčili tím například i Brazilce (28).

Právě individuální schopnosti a hra jeden na jednoho by mohla v utkání s Jihoafrickou republikou rozhodovat, jelikož se očekává poměrně dost prostoru pro technické hráče. Češi jich v nominaci při opomenutí Václava Černého či Adama Karabce moc nemají. Přitom první jmenovaný byl v průběhu kvalifikace nejvíce driblující a nejvíce míč vyvážející hráč v českém týmu.

Pokud však máme vybrat jedno jméno, které by mělo zamířit do základní sestavy a splňuje podobná kritéria, je to Adam Hložek. Ofenzivní univerzál Hoffenheimu sice v uplynulé sezoně vinou zranění takřka nehrál, ale v předchozím ročníku měl dobrá čísla v klubu i v Lize národů, kde měl dokonce 6,4 driblinků v průměru na zápas, zdaleka nejvíce ze všech českých hráčů. Využít jeho dynamiku a odvahu chodit do osobních soubojů se vyloženě nabízí.

Češi našli před klíčovou bitvou na MS výhodu. Proti JAR pro ně hraje hned sedm centimetrů!