Mohou být za rok Norové černým koněm MS? Při příznivém losu a troše štěstí dojdou daleko

Po výhře 4:1 nad čtyřnásobným mistrem světa Itálií si Norsko zahraje na mistrovství světa poprvé od roku 1998. Postoupilo z prvního místa, když ze všech osmi utkání bralo plný bodový zisk.

Zdolání týmu Gennara Gattusa působilo jako zlomový okamžik pro norský fotbal. San Siro bylo zaplněné fanoušky Itálie a když Pio Esposito otevřel skóre už v samotném začátku utkání, atmosféra byla napjatá. Od té chvíle bylo však jasné, kdo si dojde pro vítězství.

Takový výkon proti jedné z nejsilnějších fotbalových zemí vyvolává otázku, zda je Norsko hlavním kandidátem na titul mistra světa?

Faktor Erling Haaland

Hvězda týmu, Haaland, je možná aktuálně nejlepším fotbalistou planety. V kvalifikaci na mistrovství světa nastřílel neuvěřitelných 16 gólů v osmi zápasech a pro svou zemi se stal klíčovým hráčem.

Tímto počinem vyrovnal rekord Roberta Lewandowského v počtu gólů během jedné kvalifikační kampaně. Haaland je bez debat hlavní postavou Norska a opakovaně dokazuje, že se nebojí žádné obrany na světě a nikdo zatím nenašel způsob, jak ho zastavit.

V této sezoně už má na kontě 32 branek za klub i reprezentaci, a díky dvěma gólům proti Itálii se dostal na 55 zásahů v 48 reprezentačních zápasech, což je o 22 víc než kterýkoliv jiný norský hráč v historii. 

V rozhovoru pro Time Magazine na začátku roku Haaland odhadoval šance Norska ohledně postupu na 0,5 %, ale zasnil se i nad možnou představou o triumfu: „Kdybychom se kvalifikovali na mistrovství světa, bylo by to jako kdyby ho jiná velká země vyhrála. Oslavy v Oslu by byly neuvěřitelné.“

Naštěstí pro Norsko pokud by nastal nejhorší scénář a Haaland by na mistrovství světa nemohl jet, je připravený zaskočit stejně výrazný Alexander Sörloth.

Mladíci, kteří se nebojí

Jedním z nejzajímavějších aspektů tohoto norského týmu je jeho mládí. Průměrný věk je 25,8 let, což z něj dělá jeden z nejperspektivnějších týmů, a talentovaní hráči se nebojí ukázat, co v nich je. Obzvlášť vynikají křídelníci Antonio Nusa a Oscar Bobb.

Dvacetiletý Nusa prožívá solidní sezonu v RB Leipzig a po letech nezdaru se začíná prosazovat, ovšem jeho nejlepší výkony zatím podává v reprezentaci. Proti Itálii vyrovnal skóre, když po hodině hry chladnokrevně překonal Gianluigiho Donnarummu a tím odstartoval gólovou smršť. Byl to jeho šestý reprezentační zářez od chvíle, kdy si před dvěma lety odbyl debut.

Dvaadvacetiletý Bobb se konečně dočkal šance v Manchesteru City poté, co většinu minulé sezony promarodil kvůli zlomené noze. V tomto ročníku nastoupil v pěti z osmi zápasů Premier League v základní sestavě. Proti Itálii si připsal asistenci u prvního Haalandova gólu

.

Pevná obrana

Přestože se většina pozornosti upírá na ofenzivu, obrana Norska zůstává tak trochu v pozadí. Tým Staleho Solbakkena inkasoval v kvalifikaci jen pět branek a skončil s rozdílem skóre +32, což je opravdu výjimečná bilance. Klíčovou roli hrají Sander Berge a Patrick Berg, kteří v záloze neúnavně pracují, avšak hlavními postavami jsou dva stopeři.

Kristoffer Ajer z Brentfordu v národním týmu působí už od doby, kdy se o norské generaci začalo mluvit jako o zlaté. Možná je dokonce původním norským zázračným dítětem. V kvalifikaci byl téměř neprostupný, jelikož vyhrál 23 soubojů, devětkrát úspěšně zasáhl, připsal si 36 zisků míče a šestkrát zachytil přihrávku soupeře během osmi odehraných zápasů.

Skvěle si rozumí se svým parťákem Torbjörnem Heggemem, který působí v Boloni a má podobná čísla – devět úspěšných zákroků, 24 vyhraných soubojů a 20 zisků míče. Společně tvoří jednu z nejlepších stoperských dvojic v Evropě.

Verdikt

Pár týmů je před Norskem – například Anglie, Španělsko nebo Francie, ale pokud Norsko dostane příznivý los a bude mít trochu štěstí v těžkých zápasech, rozhodně by se mělo brát jako černý kůň turnaje.

Roky se o tom mluvilo, teď je to na spadnutí. Francouzská legenda by měla vést nároďák