Představení týmů na MS: Nevídáno, neslýcháno. Brazílie chybí v užší špičce favoritů, co Skotsko?

Skotsko

Rok 2026 mohl být ve Skotsku po fotbalové stránce vskutku unikátním. Jen pár desítek sekund dělilo Hearts od toho, aby po více než 40 letech ukončili ligovou nadvládu dvojice Celtic, Rangers. Jiné čekání přece jen ke svému konci dojde. Národní tým ze severní části Velké Británie se poprvé od roku 1998 představí na mistrovství světa.

Nepřišlo to zničehonic. Vždyť Skotové jsou účastníky posledních dvou evropských šampionátů, jejich hráči pravidelně nastupují v Premier League či jsou důležitými postavami svých týmů v dalších kvalitních soutěžích. A zkušenému trenérovi Stevu Clarkovi se povedlo mužstvo postupně vypilovat až k tomu, že za sebou v kvalifikační skupině nechalo favorizované Dány.

Taktický profil týmu

Po svém příchodu na skotskou lavičku Clarke rád a často využíval rozestavení se třemi obránci, kdy důležitý vliv na celou hru měl levý stoper Kieran Tierney. Až zranění tehdejšího hráče Arsenalu trenéra během Ligy národů na podzim 2024 přimělo k přechodu na čtyřobráncový systém, u kterého se vzhledem k úspěšnosti už nakonec zůstalo i pro kvalifikaci.

Veledůležitou součást v tomto rozestavení tvoří střed pole, který převzal stěžejní roli od levé strany Tierney, Andrew Robertson. Následkem absence mozku hry Billyho Gilmoura, který si navíc dokáže kombinačně vyhovět i se svým herně mimořádně inteligentním parťákem Lewisem Fergusonem, se dá očekávat zařazení bojovnějšího Ryana Christieho.

Při přechodové fázi dále výrazně vypomáhá John McGinn, jehož vysoké tempo a nízká averze k riziku vnášejí do soupeřovy obrany prvky chaosu, a to na kterékoliv straně hřiště i uprostřed. Když se s tím ještě zkombinuje McTominayův pohyb a náběhy, jsou rychlé přechody pro defenzivu soupeře často smrtelným koktejlem.

V obranné fázi je základem pevné obrany držení úzkého hřiště spolu s kompaktním středním blokem – a vše opět vychází od středopolařů, zejména od takticky vyspělého Fergusona. Pomocí těchto faktorů a zintenzivnění presinku při zpětné přihrávce se mužstvo snaží soupeře donutit k centrovaným míčům. A s těmi si už většinou poradí nikterak hvězdní, zato urostlí stopeři Scott McKenna s Grantem Hanleyem, navíc podporováni beky z Premier League Aaronem Hickeyem a Robertsonem.

Videopreview Scotta McTominaye

Této čtyřce bude nejspíše krýt záda dvojka Hearts Craig Gordon, který má aktuálně zřejmě nejblíže k tomu, aby dostal důvěru na světovém šampionátu - ve 43 letech, více než dvě dekády po svém reprezentačním debutu.

Pozice mezi třemi tyčemi není každopádně jedinou, kde nemá trenér Clarke lehké přemýšlení. S výpadkem Gilmoura se k větší minutáži posouvá také Kenny McLean, který obzvláště proti Haiti může dostat přednost před Christiem. A jestli v útoku dostane důvěru Che Adams, nebo podobně jako proti Dánsku Lyndon Dykes? To se fanoušci dozví asi až těsně před výkopem.

Predikce: šestnáctifinále

Brazílie

Selecao jezdilo dlouhá léta na mistrovství světa v pozici jednoho z favoritů na celkové vítězství a tamní fanoušci vždy očekávali od svých hrdinů titul mistrů světa. Letos je situace radikálně odlišná. Brazílie mezi užší špičku favoritů nepatří a uvědomují si to i tradičně optimističtí fanoušci.

Podle výzkumu Datafolhy, největší brazilské instituce zabývající se veřejným míněním, je důvěra v národní tým mezi brazilskou populací nejnižší od roku 1994, což je rok, kdy Datafolha s průzkumy začala. Pouhých 29 % Brazilců věří, že Neymar a spol. vyhrají mistrovství světa a 46 % si myslí, že Brazílie nepostoupí do čtvrtfinále. Nevídáno, neslýcháno...

Důvěře se příliš netěší ani legendární trenér Carlo Ancelotti, jehož práci pozitivně hodnotí méně než třetina Brazilců. Svůj podíl na tom má kromě ne zrovna přesvědčivých výsledků také deklarovaná sázka na více defenzivní pojetí hry, které se v zemi zkrátka neodpouští. Ve skutečnosti má ale Ancelotti jasně definovaný systém hry, který bude všem soupeřům dělat velké problémy.

Taktický profil týmu

Ancelottiho Brazílie bude takticky variabilním mužstvem, které nám v průběhu turnaje ukáže dvě tváře. Italský stratég se nijak netají tím, že chce využívat čtyři útočníky v systému 4-4-2, který bude přirozeně přecházet do rozestavení 4-2-3-1. Primárním projevem Kanárků bude reaktivní mužstvo ve středním bloku se smrtícími protiútoky dirigovanými Cunhou a Casemirem na rychlonohé útočníky Vinícia Jr., Raphinhu a Luize Henriqueho.

Druhou tváří pak bude kombinační hra proti hlubokému bloku, který se očekává zejména od Skotska a Haiti. V tomto případě bude klíčová role falešné devítky v systému 2-3-2-1-2, kterou zastává už několikrát zmíněný Cunha. Ten v tomto systému funguje podobně jako v minulých letech Neymar.

Bude sbíhat hlouběji do pole, jeho místo více ve středu útoku zaujme Raphinha a Brazilci se budou vířivou kombinací snažit rozebrat soupeřovu obranu. Při ztrátě míče se pak opět stáhnou do středního bloku a Cunha s Viníciem Jr. si vymění pozice pro zefektivnění protiútoků. A jaká bude role Neymara? S největší pravděpodobností to bude "pouze" elitní žolík do podhrotového prostoru.

Videopreview Vinícia Jr.

Jasnou slabinou Brazílie jsou krajní obránci, a to zejména levá strana. Douglas Santos z ruského Zenitu Petrohrad je jen průměrným hráčem a jeho alternativa Alex Sandro už má nejlepší léta za sebou. Na pravou stranu zase Ancelotti počítal překvapivě se stoperem Éderem Militaem, který ovšem turnaj nestihne kvůli zranění. Jeho místo tak pravděpodobně do zápasů proti hlubokému bloku zaujme ofenzivní Wesley Franca a do zápasů, kdy bude Selecao vycházet z hlubšího bloku, pak nastoupí spíš zkušený Danilo.

Problém nastane, pokud se Brazílie střetne s Francií, která je v podobně reaktivním způsobu hry nejlepší na světě. Naopak týmy, které spoléhají na dominantní držení míče jako Španělsko nebo Anglie, mohou proti Kanárkům dost nepříjemně narazit.

Predikce: čtvrtfinále

Maroko

Marocká reprezentace vstupuje do nadcházejícího mistrovství světa s diametrálně odlišným nastavením než před čtyřmi lety v Kataru. Z tehdejšího senzačního semifinalisty se stal respektovaný celek, od kterého se hodně čeká. Lvi z Atlasu už do zámoří neletí v roli outsiderů, ale jako sebevědomý tým, který chce dokázat, že historické čtvrté místo nebylo náhodou.

Cesta za obhajobou katarského úspěchu se však nerodila lehce. Maroko muselo pouhé měsíce před startem šampionátu vyřešit trenérské zemětřesení. V březnu skončil Walid Regragui, strůjce tehdejšího zázraku, který doplatil na trauma z bizarního finále Afrického poháru národů. A je velkou otázkou, jak silní se Maročané po tomto (ne)úspěšném domácím turnaji pod vedením Mohameda Ouahbiho vrátí na největší scénu.

Vyhrocené lednové utkání zrežíroval skandální moment z nastavení. Marocký útočník Brahim Díaz nasimuloval pád v pokutovém území, což po zásahu videorozhodčích vedlo k nařízení kontroverzní penalty, a zuřící senegalský trenér Pape Thiaw na protest odvedl své hráče z trávníku do kabin. Jeho tým se pak po několika minutách do dění vrátil, přičemž Díaz penaltu neproměnil a Senegal nakonec v prodloužení vyhrál. Odvolací komise však po dvou měsících kvůli tomuto předčasnému opuštění hřiště výsledek anulovala a kontumovala zápas ve prospěch Maroka.

Bezprecedentní verdikt od zeleného stolu vrhá na marocký triumf hodně kontroverzní stín. Způsob, jakým Lvi z Atlasu k africkému poháru nakonec přišli, totiž fotbalové veřejnosti logicky příliš nevoní a v očích řady nestranných fanoušků se z Maroka stal nesympatický tým.

V nominaci se nedostalo na několik zvučných jmen. A nejcitelnější se zdá být absence elitního útočníka Youssefa En-Nesyriho. Tomu přitom chybí už jen pouhých osm zářezů k tomu, aby se dostal na magickou hranici 100 reprezentačních startů. Ještě na Africkém poháru národů nechyběl, jenže po návratu do klubu prožil herní agónii a v dresu Fenerbahce prakticky celou druhou polovinu sezony vůbec nenastupoval.

Od lednového šampionátu svou kapitolu definitivně uzavřel zkušený obránce Romain Saiss, který oznámil konec reprezentační kariéry. Nový trenér Ouahbi pak v rámci omlazení kádru ukázal, že minulost ho nezajímá, a do zámoří nevzal ani další dřívější stálice Jawada El Yamiqa či Adama Masinu. Nezahraje si ani Eliesse Ben Seghira, spoluhráč Patrika Schicka z Leverkusenu, jenž na jaře trpěl zdravotními problémy.

Taktický profil týmu

Ouahbi si udělal parádní jméno u marocké dvacítky. S tou loni v Chile ovládl světový šampionát. Nový kouč ordinuje ofenzivnější styl založený na vysokém presinku a držení míče, ovšem se zachováním pověstné defenzivní skály. V prvních duelech pod jeho vedením Maroko remizovalo s Ekvádorem a porazilo Paraguay, Burundi a Madagaskar.

Z hlediska taktiky vyznává Ouahbi rozestavení 4-2-3-1, to se však během zápasu flexibilně mění na systém 4-2-2-2. Cílem je otevřít volný koridor na pravém křídle právě pro bleskové náběhy kapitána Hakimiho.

Videopreview Achrafa Hakimiho

Maročané sice neměli moc času na stoprocentní zažití nové filozofie, přesto se chtějí prezentovat agresivnějším pojetím a vysokým presinkem. Fyzická intenzita, bleskový přechod do útoku a taktická disciplína tak jako tak zůstávají těmi hlavními zbraněmi.

Brankářskou jedničkou Maroka bude Yassine Bounou, zkušený 35letý gólman, který v nároďáku působí už od roku 2013. Obranná linie je prošpikovaná ostřílenými jmény. Kromě nepostradatelného Hakimiho bude na levém kraji operovat Noussair Mazraoui a střed defenzivy si podmaní Nayef Aguerd.

Otazník visí nad pozicí druhého stopera, kterou by měli obsadit buď Chadi Riad, nebo Issa Diop. Přestože oba tito obránci spočítají své reprezentační starty na prstech jedné ruky, velkých zápasů na mistrovství světa by se bát neměli, protože dlouhodobě patří mezi stabilní opory svých zaměstnavatelů v anglické Premier League. U nich Ouahbi vsadil na aktuální formu.

Větší rotaci můžeme očekávat v defenzivním středu pole, kde dvojice záložníků musí sázet na enormní fyzičnost a běhavost, aby vytvořila spolehlivou propojku mezi obranou a útokem. První volbou by v tomto ohledu měl být Neil El Aynaoui, kterému bude sekundovat dravý Samir El Mourabet, a ve chvíli, kdy bude potřeba takticky uklidnit dobře se vyvíjející zápas, vyrukuje do boje zkušený Sofyan Amrabat.

Spoustu variant má pak Ouahbi při skládání ofenzivní trojky, kde kreativní složku dostane na starosti primárně Brahim Díaz. Na pozici klasické devítky se napevno počítá s Ayoubem El Kaabim, který už třetí sezonu v řadě střelecky září v dresu Olympiakosu. Pokud by se však zranil, nebo by došlo na jinou komplikaci, pro Maročany by to byla obrovská rána, protože jiného typického hrotového útočníka Ouahbi ve svém výběru nemá.

Predikce: osmifinále

Haiti

Může se zdát, že Haiti se na mistrovství světa dostalo jen díky rozšíření na 48 týmů. Není to pravda. Les Grenadiers dostali ve finální fázi kvalifikace na poměry zóny CONCACAF "skupinu smrti" s Kostarikou, Hondurasem a Nikaraguou. Haiťané se však vzepřeli osudu, skupinu dokázali vyhrát a favoritům na postup zůstaly jen oči pro pláč.

Společenská a bezpečnostní situace na Haiti je přitom naprosto nepředstavitelná, možná vůbec nejhorší na světě. Během posledních osmi let se v podhoubí všudypřítomné korupce, nemocí, chudoby a nefunkční infrastruktury chopily vlády pouliční gangy, které ostrovní zemi proměnily v peklo na zemi. Haiti jako stát v podstatě neexistuje, protože v něm nefungují základní institucionální pilíře.

Účast reprezentace Haiti na mistrovství světa je tak převážně symbolem naděje a dočasné hrdosti být Haiťanem. Reprezentace nemůže hrát zápasy ve své domovině a domácí liga byla po zrušení 5 ročníků obnovena až v roce 2024 v omezeném lokálním režimu. Většina obyvatel navíc nebude mít možnost "exilové" reprezentanty své země sledovat. Přesto postup na Haiti vyvolal nefalšované nadšení a záběry slavících Haiťanů, ať už na hřišti nebo doma, byly dojemné.

Na mistrovství světa byl nominovaný jediný hráč z domácí ligy – defenzivní záložník Woodensky Pierre. Nebude sice nejspíše patřit mezi pilíře sestavy, je ale reprezentuje skutečné Haiti.

Taktický profil týmu

Kouč Migné v průběhu kvalifikace a přípravy relativně často měnil formaci. Haiťané nastupovali ve formacích 4-2-3-1, 4-3-3 a ve dvou zápasech i ve stylu 4-4-2. Preferované rozestavení ale bude pravděpodobně přecházet mezi 4-2-3-1 a 4-3-3.

Specifikem týmu bude agresivní vysoký presink, Haiti ve své kvalifikaci získalo nejvíce míčů na soupeřově polovině, a poměrně chaotické víření po hřišti. Ofenzivní mechanismy nemá Migného skvadra ale nijak zvlášť nacvičené.

V ofenzivě bude tento tým jedním z nejpřímočařejších. Po zisku míče půjde balon okamžitě kupředu, protože Haiťané nejsou stavění na obléhání soupeřovy brány. V protiútocích navíc může být trochu amorfní styl útočení jistou výhodou, protože to haitské útoky činí nepředvídatelnými a hráči jako Wilson Isidor, Josue Casimir, Louicius Deedson nebo Ruben Providence jsou s míčem u nohy rychlí a šikovní. Hodně ofenzivní jsou i krajní beci, jenže je tu opět jedno ale...

Haitská defenziva byla poměrně děravá i na středoamerické poměry. Brankáři Johny Placide a Alexandre Pierre během kvalifikace v průměru zastavovali skoro čtyři střely na zápas (horší bilanci měly už jen Bermudy) a velkou roli v tom hráli právě krajní obránci Duke Lacroix a Carlens Arcus, kteří jsou do defenzivy slabší. A to ve skupině s Marokem a Brazílií není něco, co byste si mohli dovolit.

Migné se s tímto problémem pokusil v přípravě vypořádat nasazením Martina Experience a Jeana-Kévina Duverneho, což přineslo kýžený defenzivní efekt, ale zároveň tím trochu utrpěla ofenzivní dynamika.

Videopreview Wilsona Isidora

Haiti na první pohled působí ve skupině jako trpaslík, nicméně nemusí jím nutně být. Klíčový bude zápas se Skotskem. Haitský vysoký presink by měl Skotům (potenciálně i Maročanům) působit problémy a Skotové navíc ani nejsou týmem s úplně elitní křídelní hrou. Haiťané nebudou favoritem v žádném zápase, ale soupeři je nesmí podcenit. Za žádného stavu se totiž nevzdávají.

Predikce: základní skupina

Všechny zápasy mistrovství světa můžete sledovat na Oneplay. Registrujte se ZDE.