Děkovačka v páté lize? Jako na Tribuně Sever, smál se slávista. Hráč zápasu řádil s kotelníky

Chutná tahle remíza jako malé vítězství?

"Určitě chutná, ale i přesto musím říct, že nám dlouho chybělo štěstíčko. I když tedy nakonec přišlo v podobě gólu v poslední minutě. Myslím si ale, že šance na obrat jsme opravdu měli, ale nakonec po tomhle průběhu zápasu jsme rádi, že jsme ten bod urvali."

I remíza má v takovém případě svoji cenu, že?

"To máte pravdu, protože každá prohra je v soutěži komplikací, protože je velmi vyrovnaná. Kunratice se zvedají a jsou rozjeté, naposledy vyhrály 5:0. Mají nový mladý tým, jsou živé, což bylo vidět v první půli a dost nám to tím komplikovaly."

Kunratice vedly 2:0, ze strany Kbel to nebylo herně ono. Nešel jste na hřiště zrovna v jednoduché pozici, že?

"Úplně nám to první půli nelepilo. V poločase nás tam trenér poslal dva a úkol byl jasný: oživit hru a udělat bordel ve hře soupeře. A to se podařilo."

Co tomu pohledem z lavičky v první půli chybělo?

"Byli jsme takové leklé ryby a vůbec na sebe nemluvili. Přitom před zápasem jsme se motivovali a říkali si, že do toho jdeme na tisíc procent. Za mě toho určitě umíme víc. Na druhou stranu musím říct, že soupeř to u svých gólových akcí zakončil opravdu fotbalově a kvalitně. Jejich hroťák nám dělal svou aktivitou problémy, které jsme pak dělali ve druhé půli my Kunraticím. Všichni jsme jezdili, chodili soupeři do těla a nebáli se hrát."

Dral jste se do šancí, jen vám nebylo přáno. Z ochozů to vypadalo, že jste všechno udělal dobře a prostě skvěle zasáhl gólman. Jak jste to cítil vy?

"Pokud se bavíme o první šanci, tak tam jsem to dával gólmanovi hlavou do protipohybu, ale nakonec to nohou vyrazil. Do druhé šance mi skočil obránce tělem, bylo to trochu jako v hokeji, když skáčou obránci do střel. To jsem si říkal, že je to asi prokleté. Nicméně jsem pořád koukal na časomíru, kolik máme ještě času něco udělat. Ale v nastavení to vzal za své náš kapitán Jirka Vokoun a vyrovnal."

Střídání snů! Bojovná posila Domažlic nastřílela hattrick za 16 minut. Teprve začátek, tvrdí

Takže je pro vás hrdinou zápasu on?

"Hrdinou je každý ten, kdo zápas nevzdal a jezdil pro tým, ale Jirka je prostě muž momentu a udělal zase to, co umí nejlíp - a to rozhodnout zápas ve prospěch Kbel. Vlastně z pozice stopera se vyškrábe na pozici hroťáka a svoji hlavou udělá zápas, neuvěřitelnej borec."

Cenu pro hráče zápasu v podobě velkého koláče máte ale vy, co na ni říkáte?

"Nikdy jsem takovou cenu nedostal, určitě padne v kabině a pak ho ještě zapijeme stejně jako tuhle polovýhru. Jasně, je to remíza, ale když prohráváte o dva góly, tak je i bod vlastně trochu výhrou."

Obyčejně vás odměňuje za dobré výsledky maminka trenéra Eva Haniaková, s tímhle sponzorem to má ale bez práce, co?

"Tak, tak, paní Haniaková peče skvěle, ale v posledních zápasech jsme ji moc radost nedělali, tak si to aspoň vykompenzujeme tímhle koláčem a snad si u ní napravíme reputaci. (Po rozhovoru okamžitě odešel s koláčem a nožem do kabiny."

V tabulce to z pohledu Kbel není žádná bída, jste v klidném středu, ale asi cítíte, že už by to chtělo vyhrát, co?

"Zrovna příští zápas máme venku béčko Žižkova. To je hodně nabité, netají se tím, že chce postoupit do čtvrté ligy, takže nic lehkého nás nečeká. Nicméně my se poučíme z první půle proti Kunraticím a budeme dělat to, co umíme nejlépe. Budeme dřít a dřít a jezdit jako jeden tým, který si jde pro úspěch. Třeba to vyjde na hřišti Žižkova, protože naše soutěž je vyrovnaná."

Vítkovice po zemětřesení: profesionálnější režim, Ogbu v sestavě. Pracujeme jako tým, září kouč

Nakonec jste měli po závěrečném hvizdu i děkovačku, to po remíze není také obvyklé a vy jste dokonce i bubnoval…

"To je pravda, ale asi se to bralo, že jsme stáhli ten dvoubrankový náskok soupeře. Děti si s námi zazpívaly. Kbely dělají všechno pro mládež, aby místní kluky a holky přitáhly k fotbalu a obecně ke sportu. Myslím si, že to vše tady má hlavu a patu. Celý tým lidí Spartaku Kbely to dělá skvěle."

A co to bubnování?

"Tahle “tradice” vznikla v našem Kbelském srubu, kde se scházíme po zápasech. Po jednom vítězství jsme takhle slavili společně s kluky z našeho kotle. Bylo to jako za mladých let na Tribuně Sever na Slavii, kam jsem chodil, takže skvělý."

Během kariéry jste si prošel řadu angažmá, v hlavním městě jste hrál za Meteor, byl jste ale třeba i v Klatovech. Co vás dovedlo do Kbel?

"V podstatě rodinné povinnosti. Bydlím tady už třetím rokem a celkově se Kbely stávají srdcovou záležitostí, tak proč tu nehrát i fotbal. Rád bych poděkoval našim fanouškům, kteří nás hnali za góly a nepřestávali věřit ve vyrovnání. Byli jste skvělí, to co předvádíte, nemá v Pražském přeboru konkurenci. "

Více informací z pražského fotbalu najdete zde