Kapitáni? Téma pro Spartu i Bayer. Místo Schicka má pásku válečník. Novinky prý kouče netěší

Slyšel jsem, že Schick roli kapitána odmítl. Mám pocit, že i on sám si vyhodnotil, že není tou správnou personou, která by měla vést tým.

Koneckonců, téma kapitánů nyní v Německu docela rezonuje. Bundesliga totiž zavedla novinku, která se teď hodně řeší v médiích. Trenéři a kapitáni se vždy 70 minut před začátkem zápasu potkávají s rozhodčími. Je to prezentované tak, že je snaha o nastavení takové té fair-play atmosféry. Sudí mají připomenout klíčová pravidla, nebo to, na co se budou v zápase zaměřovat. Ale primárně jde o nějaké podání rukou, které má vést k tomu, aby se zápas nesl ve sportovním duchu.

Možná je to míněné dobře, ale celkově se objevují spíš negativní ohlasy od trenérů, kteří nejsou úplně šťastní z toho, že čerstvá novinka narušuje léta zavedené časové harmonogramy okolo přípravy a posledních minut před zápasem.

Trenéři v Německu soudí, že s fair play problém není. A opravdu i z mého pohledu je respekt v Bundeslize na velmi vysoké úrovni. Málokdy vidíte, že by se lavičky poštěkávaly mezi sebou, jak je to často vidět třeba v české lize. Ta kultura je všeobecně vyšší. Vlastně se sám chci zeptat našeho kapitána Jeffreyho Gouweleeuwa, co přesně se na tomhle setkání nyní děje a jak probíhá.

Srdcař, reprezentant, vyjednavač

Tím, že se v Augsburgu vyměnil trenér, se řešilo, jestli Jeffrey dál zůstane kapitánem. Ale Sandro Wagner se rozhodl nic neměnit. Gouweleeuw je sice Nizozemec, ale je v klubu už 11 sezon a je prostě takový symbol. Je to tichý borec, ale také příklad srdcaře a chlapa, který se umí postavit za kabinu.

Zažil jsem volby kapitánů, kdy se v kabině hlasovalo anonymně a každý hráč napsal dvě nebo tři jména a sečetly se hlasy. Ale v poslední době bývá trendem, že si kapitána vybere trenér. Důvod je ten, že je to pak jeho spojka směrem k týmu.

Role kapitánů je v mnoha týmech velmi důležitá. Není jen o tom, jaké výkony předvádí na hřišti, ale i to, jak se chová a vystupuje. Tlumočí názory hráčů v kabině směrem trenérovi nebo vedení klubu. I práce mimo hřiště je relativně dost a spousta lidí to ani nevnímá. Je často na tiskovkách, setkáních s partnery a sponzory a je to prostě reprezentant týmu. A také prostředník, když se třeba vyjednávají extra prémie za důležité zápasy a vítězství.

Kapitán musí mít respekt spoluhráčů, měl by mít komunikační schopnosti a musí být schopný i zprostředkovávat názory. Často se totiž i řeší to, co se děje v tréninku, jakým způsobem se bude trénovat, nebo když jsou uvnitř týmu nějaké nesrovnalosti. Ale mívá k sobě další tři nebo čtyři hráče, kteří tvoří týmovou radu.

Páska pro útočné ikony

Ze starých dob známe prototypy kapitánů a lídrů, jako byli třeba Franz Beckenbauer, Paolo Maldini nebo v Česku Jozef Chovanec. A musím říct, že i mně se dodnes líbí, když pásku nosí stoper nebo nějaký defenzivní pilíř. Možná i klíčový záložník, který je hodně vidět. A trochu se vždycky divím, když má pásku na ruce křídlo, nebo nějaký koncový útočník, který se často ani nevrací do obrany.

Tím nechci nijak kritizovat Cristiana Ronalda nebo Lionela Messiho, ale oni pásku mají i ze symbolických důvodů. Jsou prostě největší hvězdy týmů a na to fanoušci slyší. Sám jsem zažil v kabině Schalke španělskou ikonu Raúla. Přišel po dlouhých letech z Realu Madrid a rovnou dostal pásku na ruku.

U něj to bylo založené na síle charakteru, na tom jaká byl fotbalová osobnost. S týmem vlastně nebyl moc spjatý a v kabině komunikoval minimálně. Důvodem byla jazyková bariéra a bylo to vlastně i pro něj složité. Hned na začátku řekl, že německy se určitě učit nebude a mluvil se spoluhráči takovou jednodušší angličtinou. Ale zároveň to bylo tak, že za takového plejera by člověk skočil i do ohně.

V Schalke jsem ale zažil i Marcelo Bordona, brazilského stopera a to byla zase úplně jiná persona. V reprezentaci jsem měl možnost potkat Petra Čecha. Další obrovský pojem.

Sparta znovu chtěla emoce

Před novou sezonou měnili kapitány i v předních českých týmech. V Plzni to bylo vynucené, odešel Lukáš Kalvach a ukázali na Matěje Vydru. Přiznám se, že mě to trochu překvapilo. Přece jen není ve Viktorii tak dlouho, navíc je to útočník. Zdálky, aniž znám prostředí kabiny, bych třeba volil Václava Jemelku.

Ale je vidět, že si Matěj získal respekt. On je opravdu dnes už někdo a rozhodně u něj neplatí, že by z půlící čáry jen sledoval obranu, jak hasí soupeřovy útoky. Viděli jsme několikrát, jak dokáže sprintovat dozadu a rve se i v defenzivě.

Ve Spartě bylo tohle téma trochu problematické, protože v jejím kádru narozdíl od Slavie vidím málo hráčů, kteří jsou pro tuhle roli vhodní. Za Briana Priskeho při jeho předchozím působení byl kapitánem Ladislav Krejčí a bylo to hodně o emocích. Dokázal strhnout tribuny. A když se nyní Priske vrátil, chtěl asi tenhle faktor týmu vrátit.

A tak na Letné dali pásku Lukáši Haraslínovi, který prostě patří k nejlepším hráčům ligy. Jediné, co je pro mě trošku otazník, že je to křídelní hráč, který často chodí ze hřiště třeba v 70. minutě a často není na hřišti v těch vypjatých minutách na konci. Ale na druhou stranu, chtěli určitě mít na téhle pozici Čecha nebo Slováka a Lukáš je nyní takovým symbolem číslo jedna. Dává to smysl.

Xhakovi páska bude slušet

Když se ale vrátím na začátek, zmínil jsem Xhaku. Pro Sunderland byl vysněnou posilou a i on si přál přestup do tohoto dost specifického týmu. Vlastně týden po přestupu se stal v úplně novém týmu kapitánem. Působí to možná hodně zvláštně a docela mě to překvapilo.

A kdo ví, jak to působí na hráče v kabině, kteří Premier League vykopali. Jenže ta jeho role je asi opravdu specifická. On má velkou auru, odehrál za Arsenal výborné sezony, a ač je Švýcar, tak anglicky umí perfektně a čeká se, že bude tým táhnout.

Trochu větší rozpaky ve mně budí situace v Hamburku, kde po postupu ukázali na Yussufa Poulsena. Ten v HSV nikdy předtím nehrál, přišel z Lipska, kde strávil skoro celou kariéru.

A Leverkusen? Ten nakonec zvolil Roberta Andricha, to je přesně ten typ válečníka. Myslím, že je to správná volba.

Přestupy a spekulace ONLINE