Nejasná identita a rezonující chaos. Zachrání De Zerbi Tottenham v Premier League?

Tottenham měl v Premier League odjakživa nálepku toho nejhoršího mezi nejlepšími. V moderní éře anglického fotbalu pravidelně balancoval kolem šesté příčky, dekádu zpátky byl dokonce dvakrát krůček od kýženého titulu. Spurs pravidelně nakoukávají i do Ligy mistrů, kde se v roce 2019 dokonce probojovali až do finále.

Vitrínu nemají vyloženě přeplněnou trofejemi, zpravidla ale byli alespoň na dosah vrcholu a fanoušci klubu si výčet historických úspěchů obhájí. Co tedy vedlo k výraznému pádu tradičního anglického velkoklubu až do sestupového pásma?

Nejasná identita a rezonující chaos

Ačkoliv se potíže Tottenhamu naplno projevují až v posledních dvou sezonách, problémy klubu sahají hlouběji. Příznivci Kohoutů mnohdy rádi vzpomínají na éru pod Mauriciem Pochettinem. Při širším pohledu na kouče angažované pod bývalým výkonným předsedou Danielem Levym však lze jen těžko hledat logickou návaznost, která by pomáhala pochopit, jakým směrem se chtějí Spurs dlouhodobě profilovat.

Každý lodivod, který od Pochettinova konce v listopadu 2019 usedl na lavičku Kohoutů, byl odlišný svému předchůdci ve stylu hry, ideologii a nárocích na své svěřence. Na Argentincův progresivní a energický fotbal navázal José Mourinho, jenž se za účelem dosažení kýženého výsledku nebojí soustředit na pevnou defenzivu a efektivní protiútoky.

Každý další krok vedení Tottenhamu při výběru trenérů působil spíše reakčně než jako cílené volby se specifickou vizí herního projevu v hlavě. V momentě, kdy Levy a spol. cítili nutnost změny, zjišťovali, kdo je zrovna dostupný. Postupně tak štěstí zkusili i s Nunem Espíritem Santem a Antoniem Contem.

Co je neméně důležité, odlišné styly a herní ideologie vyžadovaly odlišné hráče. Od hlubokého bloku k vysoké obranné linii, od přímočarého fotbalu k držení míče... To mělo ve spojitosti s přestupovou opatrností byznysmena Levyho za důsledek kádr, který mohl jen těžce vyniknout.

Když tým převzal v létě 2023 Ange Postecoglou, měl o své vizi jasno - bavit riskantním fotbalem s někdy až pozoruhodně vysokou linií, presovat a získávat míč. Ve své první sezoně skončil na pátém místě, toužil tým posunout o úroveň výš. K tomu měl představu o pořádných posilách.

"V tu dobu jsem pokukoval po Netovi, Mbeumovi a Semenyovi. Také po Guéhim, protože jsem říkal, že pokud se chceme dostat nahoru, přesně tohle by v tu chvíli udělaly ostatní velké kluby," pronesl Australan pro podcast The Overlap po vyhazovu jeho nástupce, Thomase Franka.

Vystihl i rozpolcený výběr hlavních trenérů - kontrast mezi hledáním herní DNA Tottenhamu a ukazováním na vítěze jako jsou Conte či Mourinho. "Podíváte se na ten seznam jmen, nenajdete žádnou souvislost, co se týče toho, o co se snaží," vysvětlil. "Mauricio hrál určitým stylem. Myslím, že tak nějak odpovídal zamýšlenému DNA klubu - ale nic nevyhráli. Tak do toho jdeme s Josém. José je dovede do finále poháru a vyhodí ho týden předem."

Levyho poslední trik: Thomas Frank

Levy byl stěžejní postavou Tottenhamu v tomto tisíciletí. Přes dvě dekády byl výkonným předsedou, který měl konečné slovo u každého důležitého rozhodnutí. Na jeho vrub tak šel výběr trenérů, schvalování přestupů i finanční politika. Byl kritizován za svou opatrnost, Spurs pod ním fungovali jako stabilní ekonomický projekt bez výstřelků a ambiciózních kroků na přestupovém trhu.

V září 2025 ale minoritní vlastník klubu na své pozici překvapivě skončil. Rodinný svěřenecký fond Joea Lewise, většinový majitel Tottenhamu, se rozhodl vydat jinou cestou. Dva sportovní ředitelé, rozšířená struktura vedení a rozdělení odpovědností, na které dříve dohlížel jeden muž. To všechno s cílem dát zapomenout na Levyho zdráhavou opatrnost a posunout klub o úroveň výš. Nutno zmínit, že dříve popsaná hektičnost při výběru trenérů šla ruku v ruce s obměnou mužů ve vedení.

O několik měsíců dříve usedl na pozici generálního ředitele Vinai Venkatesham, jenž předtím zastával stejný post v Arsenalu. Spolu s Levym pak usedli před kameru, aby vysvětlili, proč byl po červnovém vyhazovu Postecogloua zvolen právě Thomas Frank.

Mělo jít o nesmírně detailní výběrové řízení, více než 30 adeptů, předem stanovená stěžejní kritéria včetně stylu hry či práce s mládeží... Aby vydržel na lavičce sedm měsíců.

Jeden z hráčů Tottenhamu anonymně hovořil pro web The Athletic o rozpoložení týmu pod Postecoglouem a jeho nástupcem. Ač byly zpochybňovány Australanovy trenérské kvality, u svých svěřenců měl respekt a na trénincích se snažili vyhovět jeho vysokým nárokům. U Franka tomu bylo naopak. Vešla v pochybnost jeho osobnost a schopnost vést velkoklub.

Přestupy nezalepily rozsáhlou marodku

Do určité míry byl dánský stratég předurčen k neúspěchu. Tottenham vstupoval do letního přestupového okna s kádrem hráčů sestaveným různými funkcionáři pro řadu velmi odlišných trenérů. Spurs sice poté na posilách utratili necelých 270 milionů eur, toto astronomické číslo ale nevypráví celý příběh.

Odešla letitá opora Heung-min Son, celkem klub opustili hráči za 83 milionů. Klíčovým problémem Londýňanů pak byla marodka. Téměř celý ročník mohli fanoušci zoufale skládat jedenáctku z nedostupných hráčů, která by byla na papíře kvalitnější než to, co měl skutečně k dispozici Frank.

Velkou ránou bylo vymizení kreativity ze středu pole vinou dlouhodobých absencí Jamese Maddisona a Dejana Kulusevskiho. Kohouti celé léto hledali novou desítku. Byli blízko u Eberechiho Ezeho i Morgana Gibbse-Whitea, nakonec v závěru okna přišel Xavi Simons. On i další posila Mohammed Kudus mají své kvality, drtivá porce zranění spolu s odchodem Sona ale zapříčinily nepříjemné období, které by bylo skutečnou výzvou pro každého trenéra.

Podstatná část sumy vynaložené na transfery navíc šla do perspektivních mladíků s výhledem do budoucna. Byť jde o sympatické smýšlení, zpětně se nabízí myšlenka, zdali Tottenham neměl v daný moment řešit akutnější potíže.

Frank měl nadějný rozjezd, postupem času ale ztratil kabinu i fanoušky na moderním Tottenham Hotspur Stadium. Klubu se více dařilo venku. Kolísala statistika očekávaných gólů, naopak očekávatelnost herního projevu Spurs byla pro soupeře jistotou. Po venkovní prohře 1:4 s Arsenalem, kdy se hattrickem blýskl jakýsi Eze, se měl bývalý trenér Brentfordu pokusit promluvit hráčům do duše ohledně chabého přístupu. Druhý den řada z nich údajně dorazila pozdě na trénink, včetně kapitána Cristiana Romera.

Dalším problémem, kterému byl Frank nucen čelit, byl nedostatek lídrů v kabině. A jelikož se sám neřadil mezi nejcharizmatičtější kouče se zkušenostmi z vedení ambiciózního kádru, každá další prohra na tým doléhala víc a víc. Ačkoliv tristní rozpoložení Tottenhamu nebylo vyloženě jeho vinou, vyhazov po 225 dnech ve funkci se mnoha příznivcům zdál opožděný.

Rozrostlá marodka Londýňanů je problém, který přetrvává až dodnes. Nedostupný je mimo jiné i Guglielmo Vicario, šance pod novým lodivodem se tak dočká český gólman Antonín Kinský.

Zoufalý pokus s De Zerbim

Kapitola Igora Tudora, jenž nahradil Franka, byla výrazně kratší a smutnější. Chorvat nenaplnil pověst zachránce, rozladěný tým se mu nepodařilo vzkřísit a vydržel pouze sedm zápasů s bilancí 1-1-5. Posledním zoufalým krokem vedení Tottenhamu bylo angažování Roberta De Zerbiho.

Ital potřeboval pořádnou míru přesvědčování, nakonec kývl na lukrativní pětiletý kontrakt. Nyní ho čeká ta těžší část, zajistit anglickému velkoklubu setrvání mezi elitou. Do prvního zápasu se Sunderlandem jde ze sestupové 18. příčky s dvoubodovou ztrátou na West Ham, který již své utkání 32. kola odehrál.

Za normálních okolností by se od De Zerbiho dalo čekat to, co předváděl v Marseille či předtím v Premier League s Brightonem - vysoké procento držení míče, lákání soupeřova presinku a vysoce strukturovanou rozehrávku. Italský stratég ale nemá příliš času se zabydlet a implementovat své myšlenky. Obzvlášť kádru v tomto rozpoložení. Klíčové bude své svěřence namotivovat a účelově dovést k výsledkům.

Dojde na další Battle of the Bridge?

V roce 2016 Tottenham snil o titulu. Aby měl šanci přeskočit překvapení sezony Leicester, potřeboval uspět proti Chelsea. Do londýnského derby na Stamford Bridge dorazili Spurs odhodlaní urvat tři body zuby nehty. Šlágr byl natolik vypjatý, že si vysloužil vlastní jméno: Battle of the Bridge. Remíza 2:2 znamenala zlomená srdce Kohoutů a euforii Lišek, které dosáhly na historický titul.

"Měl jsem jasný plán. Nechtěl jsem, aby Tottenham Hotspur sváděl vinu za ztrátu titulu na mě. Tottenham měl dostat tři červené karty," přiznal zpětně rozhodčí Mark Clattenburg, proč hostům promíjel agresivní hru.

Proč je relevantní tuto již legendární bitvu zmínit? Tottenhamu zbývá sedm zápasů do konce sezony, ztrácí dva body na opuštění sestupových příček... A předposlední duel tohoto ročníku ho čeká na Stamford Bridge proti Chelsea. Tenkrát se rozhodovalo o vítězi titulu, nyní může jít o osudný duel v boji o udržení mezi elitou. Jelikož ani Chelsea zatím nemá blízko dosažení svého cíle v podobě kvalifikace do Ligy mistrů, z obou stran může jít o vypjaté utkání - zvlášť, když na jedné straně stojí často vylučovaný Romero a na druhé tým s největším množstvím červených karet v této sezoně.

Kohouti postupně vyzvou Sunderland, Brighton, Wolves, Aston Villu, Leeds, Chelsea a Everton. Domácí debut si tak De Zerbi užije proti svému bývalému zaměstnavateli, z hlediska kvalit soupeře ho čeká od každého trochu.

Dočkají se fanoušci Tottenhamu kýžené vzpruhy, nebo jejich tým naváže na sezonu 1976/77, kdy Spurs naposledy završili ročník sestupem do druhé ligy?

Kanonýři selhali, Šmicer pálí ostrými: Kdyby Schick přestoupil do Arsenalu, už mohl slavit titul