Borussia Dortmund: Echte Liebe aneb Pravá láska k fotbalu

Přesně 4189. Tolik diváků vidělo přímo na stadionu duel 15. kola první české fotbalové ligy Bohemians 1905 – Slovan Liberec. A zhruba tolik jich o den později pracovalo při utkání 13. kola německé Bundesligy Borussia Dortmund – Schalke 04 (4:4), které navštívilo 80 179 lidí. A to ještě z bezpečnostních důvodů nesmělo být vyprodáno, takže 1200 míst zůstalo neobsazených.

130 milionů za název

Už jen čísla ukazují (diametrální) rozdíl mezi českou a německou soutěží. Ale ponořme se hlouběji a prozkoumejme, co všechno stojí, běží, funguje za jedním zápasem na největším fotbalovém stadionu v Německu. Ano, leží v Dortmundu, nese název sponzora Signal Iduna Park, což klubu od pojišťovny vynáší zhruba pět milionů eur ročně, v přepočtu 130 milionů korun. A tak to bude až do roku 2026. Někteří si ho vybaví pod názvem Westfalenstadion, což však do pokladny nepřinášelo ani cent.

81 360.

65 849.

To jsou počty diváků, které pojme hlediště Signal Iduna Parku. Vyšší číslo platí pro bundesligu, při níž na jižní tribuně nejsou sedačky, to druhé pro evropské poháry se sedačkami. Na bundesligové zápasy nebývá jen výjimečně vyprodáno. „Většinou je to proto, že fanoušci soupeře nevyčerpali přidělený počet vstupenek. A ty, které se nám vrátili, smíme prodávat v den utkání jen fanouškům soupeře, aby nedošlo k promíchání obou táborů,“ říká ředitel komunikace Borussie Dortmund Sascha Fligge.

Konec = začátek

„Přípravy na další domácí zápas začínají skoro hned po skončení toho předchozího,“ tvrdí Fligge a vysvětluje: „Stadion se musí nejprve uklidit, což při jeho velikosti zabere hodně času. Při utkáních Ligy mistrů nebo Evropské ligy nesmíme mít na rozdíl od Bundesligy na jižní tribuně místa k stání, takže buď musíme sedačky přimontovat nebo naopak namontovat. Záleží, jaké je pořadí zápasů.“

Čtyři dny měli dělníci a další personál na „přestavbu“ BVB Stadion Dortmund, jak zní oficiální název pro zápasy Ligy mistrů, kde se nesmějí používat sponzorská jména, na tradiční Signal Iguna Park po souboji s Tottenhamem Hotspur a před derby proti Schalke.

„Při evropských pohárech musíme zakrýt všechny naše reklamní plochy. Ty následně pro Bundesligu samozřejmě obnovujeme. To celé zabere dva dny,“ dodává Fligge. Jde o stovky reklamních panelů a vývěsek nejen v hledišti, či kolem hrací plochy, ale i uvnitř stadionu.

600 pracovníků médií

Den před utkáním, vlastně jakýmkoliv, protože z Dortmundu se vždy vysílá přímý přenos, najíždějí televizní vozy. Desítky pomocníků tahají kabely, rozmisťují stativy pro kamery a další náležitosti pro televizní přenos. Kamery se montují tři čtyři hodiny před úvodním hvizdem.

Pro představu: Na zářijový duel Ligy mistrů proti Realu Madrid se do Dortmundu akreditovalo šestavdavceti televizních společností s vysílacími právy a dalších patnácti bez nich. Mezi nimi třeba z Finska či Brazílie, přestože v A-týmů Borussie nehraje žádný jejich občan. Dvě stě žádostí o akreditace píšících novinářů musel klub odmítnout, přesto se na novinářských místech tísní 192 zpravodajů. Kolem plochy posedává 90 fotografů.

„Při semifinále Ligy mistrů proti Realu jsme před lety zaznamenali rekord, kdy dorazilo přes 600 zástupců médií,“ popisuje Fligge.

Vstupenka od jedenácti eur

Mají-li tribuny odpovídající sponzorské „oblečení“, kamery jsou na místě a vše funguje, mohou dvě hodiny před úvodním hvizdem vstoupit ti nejdůležitější. Diváci. „Fotbal děláme pro ně, a to okolo také. Tady ve Vestfálsku je fotbal naše kultura, proto již roky nezdražujeme vstupné, nechceme, aby si obyčejný člověk nemohl dovolit jít na fotbal jako je tomu třeba v Liverpoolu nebo na Arsenalu, kde jsou vstupenky velmi drahé. U nás stačí jedenáct eur,“ říká Hans-Joachim Watzke, generální manažer Borussie.

Jenže o ty je největší zájem. Nejen proto, že jsou nejlevnější, ale především proto, že jsou k stání na vyhlášenou jižní tribunu. To však platí jen pro bundesligové zápasy. Na onu pověstnou jižní tribunu, které místní říkají žlutá zeď, se při duelech evropských pohárů „usadí“ šestnáct tisíc diváků (ale nikdo nesedí), při bundesligových kláních na ní stojí o dvanáct tisíc fanoušků více. A její rozměry? Šířka 100 metrů, hloubka 52 metrů, výška 40 metrů a sklon 37 stupňů, tedy jako u skokanského můstku.

Bez front

Desítky „navigátorů“ pomáhají již od zastávek vlaku, metra nebo od parkovišť, za která se platí jednotná cena pět eur, s orientací a určením cesty do požadovaného sektoru. Na přístupových cestách už hodiny před zápasem číhají prodejci fanouškovského zboží, téměř vše v tradiční žlutočerné kombinaci. Výjimkou jsou šály se jmény, logy a barvami soupeřů. O ty bývá mezi sběrateli obrovský zájem a hospody v blízkém i dalekém okolí se předhánějí v tom, která jich má víc.

Samozřejmě nechybí pivo, klobásy, ale také kebab či hot dog. Případně sladkosti pro děti. Vše bez front, na každého se dostane téměř okamžitě. V okolí stánků se pohybují ti, kteří vědí, že v Německu se plechovky zálohují 25 centy, tedy šesti korunami, sbírají je a odnášejí v obrovských pytlích.

CELOU OBSÁHLOU REPORTÁŽ ZE STADIONU BORUSSIE DORTMUND SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 14. PROSINCE 2017.