Vlastimil Petržela byl zvyklý na obrovskou pozornost, kterému se dostávalo doma i v Rusku, kde na něj dodnes v Petrohradu s láskou vzpomínají. Nyní ovšem bere za vděk vlídnou náruč Vlašimi, kde pomáhá cepovat místní potěr "Obrovsky jsem se ve Vlašimi za dva roky srovnal, celkově jsem se uklidnil. Byl jsem zvyklý chodit každé ráno do práce, být v ní celý den a odcházet úplně poslední. Neustále jsem byl mezi lidmi. Teď jsem většinou sám v bytě a až odpoledne s dětmi na hřišti." pochvaluje si klid na práci.
Zároveň vše neskrývá ambice se ještě jednou vrátit na hlavní scénu. Příležitost k těmu ostatně měl už ve Vlašimi a probíral se i dalšími nabídkami. Nakonec ovšem zkušený trenér zůstává u mládeže ve Vlašimi „Párkrát se o tom mluvilo. Ale nakonec to vždycky skončilo u dětí. Jsem tady u mládeže jediný trenér s profilicencí, nechtěli, abych odcházel. Přitom jsem mohl jít i v Česku někam jinam.“ vzpomíná v Rusku stále vážená trenerská persona.
[p][p][p][p][p][p][p][p][p][p][p][p][p][p]Petrželu v minulosti provázely i mnohé osobní trable mezi, které patřily například deprese, záliba v zahardu či alkohoholová závislost. V rozhovoru pro Deník Sport vzpomněl i na pobyt v protialkoholové lečébně v Bohnicích. "Kdybych se s tím nepopral, tak bych umřel. To je jako být alkoholik. Umřel bych, to je jednoduchý. Ani to nikam jinam nemohlo vést. Hlavně když to kolem sebe potom vidíte..." vzpomíná na minulost, kterou se rozhodl řešit skrze odbornou pomoc.
[p][p][p][p][p]"Bohnice jsou lepší než fešácký blázince, kam občas chodí naši herci. To by pro mě asi nebylo dobrý. Taky se tam opakovaně vrací, protože to není tak odstrašující jako v Bohnicích. Ty jsou tvrdý. Je tam takový nával lidí, čekají třeba půl roku – a někdy se léčby ani nedožijí. Nepřiveze je sanitka po kolapsu nebo deliriu, tak se tam dneska ani nedostanou.“ uzavírá poučnou lekci, která mu pomohla se srovnat s dřívějšími životními prohřešky. Dostane populární trenér ještě jednu velkou šanci i coby trenér ligového mužstva?
Zdroj: Deník Sport