Vrba ve Spartě: Naděje na světlé zítřky i zásadní oslabení Rosického

Tu zprávu teď v Česku řeší snad každý. Pavel Vrba, slavný trenér ověnčený mnoha úspěchy, usedl na lavičku Sparty. O jeho příchodu Letnou se mluvilo už pár let, načasování právě v tuto chvíli však mnohé překvapilo. Já ale tvrdím, že pro spojení uznávaného kouče s Letnou neexistovala lepší chvíle než právě teď. Co si od něj v klubu slibují a co to značí směrem k pozici sportovního manažera Tomáše Rosického?

Ať už se na jmenování Pavla Vrby lodivodem Sparty díváte jakoukoli optikou, jedna věc se vedení klubu upřít rozhodně nedá. Tohle rozhodnutí má koule! Tedy právě něco, co Spartě při jejím už dlouho trvajícím bloumání v mnoha směrech chybělo. Ať už se totiž vydávala jakýmkoli směrem, téměř vždycky doplatila na jakousi polovičatost svých řešení. Pod tlakem špatných výsledků se tak s železnou pravidelností začala uchylovat ke krokům, které ji místo prohloubení v daný směr neustále vracely zas na začátek.

Tak třeba příklad trenéra Zdeňka Ščasného, jenž byl na podzim 2016 po výbuchu v derby odvolán, aby se za několik měsíců vrátil zase zpátky v roli sportovního ředitele. Z moci svého nového úřadu pak záhy odvolal kouče Andrea Stramaccioniho, kterého nahradil Pavlem Hapalem. To by samo o sobě ještě nebylo nic špatného, kdyby ale vedení nechtělo dál pokračovat v sázce na cizince. A těm měl po neúspěšném Italovi náhle vládnout muž, který neuměl pořádně anglicky a který zahraniční hráče v týmu vůbec nechtěl... Trochu úsměvné, pokud by šlo o klub někde na vesnici a ne o celek formátu Sparty. A podobných příkladů by se za poslední roky našlo až nestoudně mnoho.

I vlastním fanouškům tak Sparta začala být pro smích, což měl změnit příchod Tomáše Rosického do manažerské funkce. Jenže ani jemu se pozvednutí slavné značky zatím příliš nezdařilo. Jeho první velká volba v podobě Václava Jílka dopadla naprostým krachem a ve středu se z funkce trenéra musel poroučet i Jílkův nástupce, o poznání úspěšnější Václav Kotal. Na uvolněné místo dorazil Pavel Vrba a já tvrdím, že až v něm našla Sparta někoho s tak silnou osobností, kdo by se na delší dobu mohl stát opravdu úspěšným koučem Letenských.

Vést Spartu totiž vskutku není pro každého. A o poznání těžší to v ní mají ti, kteří netrpí skoro až nezdravou sebedůvěrou. Což však rozhodně není Vrbův případ. Jeho místy až přehnaná arogance by tak zrovna ve Spartě nemusela být zrovna dvakrát na škodu. V tomhle je ostatně podobný Jaroslavu Hřebíkovi nebo Michalu Bílkovi, tedy mužům, kteří na lavičce rudých zažili i nepopíratelné úspěchy. Ve světě hokeje bychom pak podobný typ našli třeba ve Vladimíru Růžičkovi, který je dlouhodobě považován ze jednoho z nejlepších koučů v Česku.

Vrbovo sebevědomí se ale na Spartě projeví i jinak než jen v jeho působení na A-tým. Tak především bude výrazně upozaděn vliv sportovního manažera Tomáše Rosického, jenž si zřejmě i proto měl přát místo Vrby návrat Bílka. Nejužší vedení v čele s majitelem Danielem Křetínským však tento nápad smetlo ze stolu.

Po toulkách odnikud nikam tak konečně přivedlo trenéra, jenž má od začátku hodně silný mandát. Trenéra, jenž si do své práce nenechá nikdy nikým kecat. Trenéra, jenž je v kramflecích dost možná silnější než pět jeho předchůdců dohromady.Tohle už není Rosického Sparta. Tohle bude Sparta Pavla Vrby!