Kodaňská tvář Sparty: Zmatkář Haraslín bude už jen lepší, to z Pavelky se nový Dočkal nikdy nestane

Zápas, z něhož minimálně do 70. minuty bolely oči. Ale také cenná remíza na půdě dánského mistra, kde byl český tým daleko blíž vítězství než soubor domácích. To bylo ve zkratce úvodní vystoupení fotbalistů Sparty v základní skupině Evropské ligy, v němž Pražané vyválčili remízu na půdě Bröndby Kodaň. A byť svou úrovní připomínal zápas spíš českou ligu než tu Evropskou, pro trenéra Pavla Vrbu může jistě posloužit jako hodně cenný studijní materiál. Co všechno mu ukázal?

Předně je třeba vyzdvihnout, že je dobře, že Sparta Evropskou ligu vůbec hraje. Byť tajně pokukovala po Lize mistrů, i pánové Čupr a Rosický musí vidět, že tam by jejich tým neměl co pohledávat. Ostatně stejně jako Slavia, jež po hodně průměrném maďarském Ferencvárosi nestačila ani na polský Lech Poznaň, což rozhodně nemůže vyvážit ani čtvrteční výhra nad oslabeným Unionem Berlín.

Ale zpátky ke Spartě a její bitvě v Kodani, kde ani jeden z týmů vážně nesehrál moc hezký zápas. Jak to ale bude vypadat, naznačila už základní sestava Pražanů. Ofenzivní rozestavení 4-3-3 totiž v tomto případě jen mátlo tělem. Zvlášť když v něm úplně chyběl klasický útočník a na hrotu se proháněl opět z gruntu odříznutý Adam Hložek, jehož do role gólového zabijáka na Letné dost krkolomně předělávají. Možná by však do ní jednou klidně dorostl. Tedy při odpovídajícím servisu od svých spoluhráčů, o čemž ale v Dánsku nemohla být ani řeč.

A není se co divit, když se v tříčlenné záloze proháněli jen ryzí defenzivní záložníci. Tedy David Pavelka, Michal Sáček a Filip Souček, přičemž roli dispečera hry měl za zraněného Bořka Dočkala převzít prvně jmenovaný. Bohužel však Pavelka opět ukázal, že je všechno, jen ne mozkem hry. A už vůbec ne ve Spartě, kde jsou všechny nedostatky dvakrát tak vidět.

A vidět byly i Lukáše Haraslína, posily z italského Sassuola, jenž si v Kodani odbyl premiéru v dresu Sparty. A nebylo to úplně špatné představení, byť míčů ztratil asi nejvíc z týmu. Což je ale vcelku pochopitelné, když uvážíme, že ho limitovala nervozita a viditelná nesehranost se svými parťáky. Zároveň však rychlonohý Slovák několikrát naznačil, že má kvalitní fotbalové myšlení a rozhodně se nebojí hrát, což je naprosto nezbytný předpoklad pro to, aby ve Spartě nebyl pouze do počtu. Pro trenéra Vrbu určitě může být zajímavou variantou, zároveň je ale jasné, že bude potřebovat čas.

Co se naopak Spartě hodně povedlo, to byla ryze defenzivní složka hry. A kromě již zmíněných záložníků či gólmana Florina Nity, který čelil pouze jedné střele na bránu, za to Pražané vděčí hlavně neprostupné defenzivě, kterou řídil reprezentant Ondřej Čelůstka. Ten se po zranění konečně vrátil do sestavy a spolu s dalším stoperem Dávidem Hanckem patřil k vůbec nejlepším hráčům Sparty.

Defenzivu by tak aspoň na nějaký čas mohli mít na Letné snad vyřešenou. Teď k tomu přidat ještě větší odvahu a lepší útok. A nejlépe už v neděli v duelu s Jabloncem...