eFotbal

Prokletí kanonýra. Co brzdí Gabriela Jesuse?

eFotbal
Prokletí kanonýra. Co brzdí Gabriela Jesuse?
Prokletí kanonýra. Co brzdí Gabriela Jesuse?Flashscore
Letos oslavil teprve pětadvacáté narozeniny, ale už stihl uchvátit Brazílii, za tři čtvrtě miliardy přestoupit do Anglie, nasázet zde stovku gólů, stát se hvězdou i psancem a za půl druhé miliardy vyměnit jeden obrovský klub za druhý. A teď k překvapení všech chybět v brazilské nominaci.
Reklama
Reklama

Ronaldo Nazario i Ronaldinho jej obdivovali už jako teenagera, když Palmeiras vystřílel po více než dvaceti letech titul. V Manchesteru City nasázel pětadevadesát gólů – jen Raheem Sterling a Sergio Agüero jich v celé historii klubu zvládli víc –, ale nebylo to dost. A ani s bilancí 4+3 v úvodních sedmi ligových zápasech v dresu Arsenalu se nedočkal nominace do reprezentace a experti mluví víc o tom, kolik gólů teprve nedá, než kolik už jich dal. V čem spočívá prokletí Gabriela Jesuse? 

Narodil se v São Paulu jako poslední ze čtyř dětí – a jak už obě jeho jména napovídají – do silně věřící křesťanské rodiny. Také proto si po přestupu do Manchesteru City vydupal číslo 33 na dresu. Jako věk, kdy byl údajně ukřižován jeho jmenovec z Nazaretu. Náboženství navzdory ale otec opustil rodinu ještě před jeho narozením a maminka zůstala na všechno sama, což ale jen upevnilo její vztah se všemi dětmi. A nejvíc s tím nejmladším, které jí dodnes gestem jako by telefonuje od rohového praporku po každém vstřeleném gólu.

To se odmalička potulovalo po streetfotbalových betonových hřištích, kterými jsou ulice São Paula proslulé a na nichž vyrůstala většina brazilských legend. Ve třinácti letech si ho na jednom z nich všiml trenér amatérského klubu Anhanguera a pozval ho na trénink. Co na tom, že tréninkové hřiště měl Gabriel šest kilometrů daleko a aby stihl trénink, musel v pět ráno vycházet v pantoflích z domova pěšky, protože neměl na autobus. Fotbal miloval a tréninky ho maximálně naplňovaly, přestože školní výsledky měl také nadprůměrné. Ostatně, máma by mu dala co proto, kdyby přinesl špatnou známku, nebo šel – nedej bože – „za školu“ hrát tři na tři.

V šestnácti už ale začínalo být jasné, že spíš než přírodní vědy bude Gabriela živit fotbalový míč. Stejně jako Ronalda Nazaria, kterého odmalička miloval a kvůli kterému se ze střední zálohy vysunul na hrot. V létě podepsal mládežnický kontrakt s místním Palmeiras – jedním z největších klubů v Jižní Americe s více než dvaceti miliony fanoušky – a nastoupil do jeho akademie. Hned v první sezoně nasázel padesát čtyři gólů ve čtyřiceti osmi zápasech a už v zimě podepisoval profesionální smlouvu s platem v přepočtu sedmdesát tisíc korun, který se měl navíc každý rok zdvojnásobit.

„VOLÁ TI PEP“

Zatímco Gabriel táhl „sedmnáctku“ celonárodním mistrovstvím s průměrem téměř dvou branek na zápas, zajímal se o něj Arséne Wenger a brazilská média o něm psala jako o „novém Neymarovi“, který už tou dobou zářil v Barceloně, seniorský tým měl co dělat, aby se udržel v nejvyšší soutěži. Fanoušci proto sepsali petici, aby trenéři okamžitě vzali Gabriela do „áčka“. Ale nestalo se. První šanci dostal až pár dní před osmnáctými narozeninami a už po roce si jej „zarezervoval“ Manchester City s tím, že v lednu 2017 ho za třiatřicet milionů eur odkoupí. Stála o něj i Barcelona, ale Guardiola jej osobně ujistil, že pro jeho vývoj bude nejlepší, když dorazí za ním (a Mikelem Artetou) na Etihad.

Dres Palmeiras tak Jesus neoblékal ani dva roky, ale nastoupil v něm do dvaapadesáti zápasů, ve kterých nastřílel jedenadvacet branek, na dalších šest přihrál a stal se i nejlepším nováčkem ligy. Ale hlavně pomohl k prvnímu titulu v tomto tisíciletí a vítězství v poháru.

Dva měsíce před dvacátými narozeninami už se ale s mámou, bráchou a dvěma kamarády stěhoval za Pepem do Manchesteru. Nejradši by tam ale vzal „celou čtvrť, kdyby mu to máma dovolila“. 

Máma hraje v Jesusově životě velkou roli. Kromě toho, že mu zakazuje kouřit, pít alkohol a líbat se se svou přítelkyní na veřejnosti, drží taky kasu. Z devadesáti tisíc liber týdně, které Gabriel „na papíře“ vydělával první dvě sezony v Manchesteru, si něco ukousl agent, něco daně a zbytek „zamkla“ máma, aby mu z toho vyplatila „kapesné“.

Podle populární metriky očekávané góly (xG) měl Jesus za tu dobu nastřílet o devatenáct gólů víc, než kolik ve skutečnosti nastřílel. Přitom nejlepší útočníci tuto metriku zpravidla „přestřílí“. Třeba Son Hung-min dal od sezony 2014/2015, odkdy se očekávané góly měří, 107 branek, ale xG měl jen 77. Dal tedy o třicet gólů víc, než na základě pravděpodobnosti svých šancí dát měl. Harry Kane své xG překonal o dvaadvacet gólů, Salah o dvanáct, Vardy o devět, Lukaku o šest, Mané o čtyři. A Haaland o patnáct, ale za mnohem méně zápasů, takže ve skutečnosti je ještě o hodně lepší.

JE TO V HLAVĚ!

V top klubu zkrátka potřebujete útočníka, který dá všechno, a ještě něco navíc, ne naopak. A tím Gabriel Jesus v Manchesteru nebyl ani v jedné ze svých šesti sezon (asistencí měl naopak o polovinu víc než těch očekávaných). 

Proměňování šancí je víc než cokoli jiného „o hlavě“, a tam Jesusovi zřejmě trochu „straší“. „Často se mi stává, že moc přemýšlím. Mám dobré postavení a když ke mně letí balon, říkám si: ‚Bože, to přece musím dát, to musím dát. Vždyť hraju za velký klub, tak tohle musím dát,' a když to pak nedám, tak bych se nejradši zastřelil. Vytvářím na sebe prostě moc velký tlak,“ vysvětluje možná svou slabší efektivitu, která nakonec rozhodla o tom, že místo v útoku „citizens“ dostanou jiní. 

„Jasně, dal góly, vytvořil šance a udělal hráče kolem sebe lepšími, ale pořád si nemyslím, že je to ten typ útočníka, který vám dá přes dvacet gólů za sezonu,“ vypráví Jimmy Floyd Hasselbaink a obtahuje tak vlastně jediný otazník, který se kdy nad Jesusem vznášel: Jestli je to „jen“ další skvělý útočník, nebo ten, kdo vám každou sezonu vystřílí titul v Premier League. 

Stát se z toho prvního tím druhým je nesmírně těžké a povede se to jen hrstce vyvolených, ale je to právě ten přechod, který dělá z výjimečných fotbalistů legendy. A protože Jesus žije s cejchem budoucí legendy už od šestnácti, bude to mít s potvrzením svých kvalit vždycky těžší než kdokoli jiný. A právě to je možná tím prokletím, které mu vždy na malém vápně tváří v tvář brankáři pošeptá: „Víš, kdo jsi? Tohle přece musíš dát!“

Celý příběh Gabriela Jesuse si přečtete ve speciálním čísle časopisu HATTRICK k Lize mistrů, které je právě teď na stáncích.