Vrátí už konečně historická komise FAČR Slavii a Spartě tituly od roku 1896? Osmnáct vítězů nebylo vyhlášeno

Příští týden, tedy poslední lednový víkend, začne jarní část jubilejního 30. ročníku nejvyšší soutěže v samostatném Česku. Ta se hraje od podzimu roku 1993, poslední československou ligu dohrávanou už po rozdělení Československa na jaře 1993 vyhrála pražská Sparta o pět bodů před druhou Slavií a o šest bodů před třetím Slovanem Bratislava, předposledním československým mistrem z roku 1992. Sparta byla i prvním mistrem samostatného Česka (1994) a má na kontě i nejvíc titulů v samostatné české soutěži (12), ten poslední z roku 2014 je však starý už devět let.  Proto ji v posledním desetiletí dohánějí Slavia (7 titulů) a Viktoria Plzeň (6.)

Pražská Sparta vede i tabulku titulů včetně těch československých, protektorátních a titulů dodatečně uznaných ještě z doby Rakouska-Uherska – celkem jich má na kontě 36 . Druhá je Slavia Praha s 21 a třetí Dukla Praha s 11 tituly.  Je tu ale jedno velké ALE. 

Jen čtyři tituly navíc. Proč?

FAČR, resp. Komise pro historii a statistiku FAČR, vedená opět novinářským kolegou Stanislavem Hrabětem (vrátil se do funkce poté, co byl za minulého vedení asociace nespravedlivě „odejit“) uznává jen tituly získané od roku 1925, kdy se začala v bývalém Československu hrát pravidelně dlouhodobá soutěž (asociační liga).

K tomu už před lety po svém zkoumání komise přidala tituly z let 1912 (Sparta), 1913 (Slavia), 1919 a 1922 (dvakrát Sparta), protože shledala, že v těchto případech šlo o „celonárodní“ soutěž, jíž se účastnily i kluby z Moravy. 

Přitom, jak dokládá „bible“ tuzemského fotbalu s názvem „Dějiny československé kopané“ od Karla Petrů, soutěž nazvaná „Mistrovství Čech a Moravy“ se na našem současném území hrála už od jara 1896 (byť se jí moravské kluby – většinou ze sportovních či ekonomických důvodů neúčastnily). 

České a československé oficiální tituly (celkem, 1925 až 2022 plus 1912, 1913, 1919 a 1922)

Sparta Praha 36
Slavia Praha 21
Dukla Praha 11
Slovan Bratislava 8
Viktoria Plzeň 6
Spartak Trnava 5
Baník Ostrava 4
Slovan Liberec 3
Viktoria Žižkov 1
ČH Bratislava 1
FC Hradec Králové 1
Zbrojovka Brno 1
Bohemians Praha 1
TJ Vítkovice 1

Schází vyhlásit osmnáct titulů

Jak už jsem na tomto serveru psal přede dvěma a půl lety, pokud jde o ty tituly, tak celkem osmnáct, v jistém případě možná i čtyřiadvacet, jich vůbec nebylo v české fotbalové historii vyhlášeno. Chtělo by to jen důkladný přezkum statistiků a nový přístup k věci. Třeba uznat, že na přelomu 19. a 20. století se nejlepší české fotbalové týmy vyskytovaly pouze v Praze, tudíž i jejich mistrovská klání byla v podstatě soubojem nejlepších celků v zemi. 

Když to sečteme, schází vyhlásit celkem osmnáct titulů:

• Slavii chybí celkem deset titulů (jaro 1897, podzim 1897, 1898, 1899, 1900, 1901, 1915, 1918, 1924, podzim 1948).
• Spartě chybějí celkem čtyři tituly (1909, 1920, 1921, 1923).
• DFC Praha chybějí dva tituly (podzim 1896, 1917).
• ČFK Kickers Praha chybí jeden titul (jaro 1896).
• ČAFC Vinohrady chybí jeden titul (1902). 

V tom případě by Sparta Praha měla v této době celkem 40 titulů (36 + 4), Slavia Praha 31 titulů (21 + 10), Dukla Praha 11, Viktoria Plzeň 6, Baník Ostrava 4, Slovan Liberec 3, DFC Praha 2 (0 + 2), Viktoria Žižkov, FC Hradec Králové, Zbrojovka Brno, Bohemians Praha, FC Vítkovice, ČFK Kickers Praha (0+1) a ČAFC Vinohrady (0+1) po 1.

Kdybychom Slavii připočítali i šest „prvenství“ (1903 až 1908) za tzv. českou extratřídu oficiálně vyhlášenou Českým svazem footballovým (ČSF) v roce 1903, měla by jich dokonce 37 (21 + 10 + 6). Ovšem uznávám, že to by už byla dosti krkolomná cesta, jak k dojít k dalším historickým titulům.

České a československé tituly (celkem včetně neoficiálních, 1896 až 2022 včetně podzimu 1948)

Sparta Praha 40
Slavia Praha 31
Dukla Praha 11
Slovan Bratislava 8
Viktoria Plzeň 6
Spartak Trnava 5
Baník Ostrava 4
Slovan Liberec 3
DFC Praha 2
ČFK Kickers Praha 1
ČAFC Vinohrady 1
Viktoria Žižkov 1
ČH Bratislava 1
FC Hradec Králové 1
Zbrojovka Brno 1
Bohemians Praha 1
TJ Vítkovice 1

Poznámka: V letech 1903 až 1908 (šest sezon) se mistrovské soutěže v českých zemích Rakousko-Uherska nekonaly, Slavia byla Českým svazem footballovým (ČSF) oficiálně vyhlášena za tzv. českou extratřídu a hrála především mezinárodní zápasy.

Nová výzva a apel na modernější přístup

Vraťme se tedy k titulům získaným na hřišti. Všechny kluby a národní fotbalové asociace se chlubí svou historií, čím jsou starší, tím lépe.  Jen v Česku si dobrovolně umažeme celkem osmnáct titulů. Proč? Kvůli zkostnatělému pohledu některých členů komise a tzv. fotbalových historiků nebo těch, kteří se za ně sami prohlásili, protože si předtím přečetli nějaké staré knihy či novinové články…

Naštěstí se v poslední době ozývají modernější hlasy (třeba i z řad Odboru přátel Slavie) a tlačí na členy komise, aby se této záležitosti začali opět věnovat s novým pohledem na věc a aby přehodnotili svá některá dosavadní velmi konzervativní  stanoviska.  Před fotbalovými statistiky a historiky tedy stojí velká výzva.

Nesmysl z podzimu 1948 ve vztahu k jaru 1925

Je tu i jeden velký systémový nesmysl, který komise dosud zcela zanedbala. Zatímco Slavii uznává titul z roku 1925, kdy se hrálo jen na jaře (pouhých devět utkání), aby se od podzimu 1925 mohlo přejít na anglický systém podzim-jaro, titul z podzimu 1948 (třináct utkání), kdy se naopak přecházelo na sovětský systém jaro-podzim, ji naopak neuznává. 

Proč, jaký je v tom rozdíl? Snad jen ten, že titul z podzimu 1948 ji nezapočítávali funkcionáři v komunistických dobách a přešlo to bez povšimnutí i do současných časů. To se dá napravit okamžitě. Komunisté totiž nezapočítávali ani tituly z doby Protektorátu Čechy a Morava (1939 až 1944), což už ale bylo po Listopadu 1989 napraveno. 

České tituly v období samostatného Česka (1994 až 2022)

Sparta Praha 12
Slavia Praha 7
Viktoria Plzeň 6
Slovan Liberec 3
Baník Ostrava 1

Snadno vyvratitelné argumenty

A jaké jsou argumenty odpůrců přidělení „nových starých“ titulů? 

1. Že se v letech 1896 a 1897 udělovaly tituly za jaro i za podzim?

No a co? Zkrátka to tehdy tak bylo, tak to uznávejme.

2. Že nelze uznávat soutěže, které se hrály před založením Českého svazu footballového (ČSF) v sobotu 19. října 1901 v pražské staroměstské hospodě U zlaté váhy v ulici Karolíny Světlé?

Pokud se na českém území hrála soutěž nazvaná „Mistrovství Čech a Moravy“ už pět a půl roku před založením svazu, je jen dobře, pořádali ji tehdy holt jiné existující spolky či kluby. A pokud někteří statistici v jiných případech argumentují „moravským“ prvkem, tak ČSF v říjnu 1901 založilo sedmnáct klubů, z nichž čtrnáct bylo pražských (včetně Sparty a Slavie) a jen tři mimopražské (dva z Plzně a jeden z Roudnice nad Labem). Nebyl u toho ani jeden klub z Moravy či Slezska.

3. Že šlo dodatečně tituly přidělit jen za roky 1912, 1913, 1919 a 1922, protože se v těchto letech soutěže díky účasti moravských celků staly celonárodními, což se v jiných letech nestalo?

Už bylo výše zmíněno, že na přelomu 19.a 20. století „na to“ moravské či slezské kluby po sportovní i ekonomické stránce většinou jednoduše neměly.

A dále: první uznávaná soutěž se od ročníku 1925/1926 až do roku 1929 jmenovala Středočeská 1. liga, přesto se v ní získané tituly oficiálně počítají.  Jinak v sezoně 1925 ji hrály jen samé pražské celky, od sezony 1925/1926 kromě nich startoval i SK Kladno. Až v ročníku 1929/1930 přistoupil i  německý Teplitzer FK 03, pak i SK Náchod a SK Viktoria Plzeň. 

Prvním moravským ligovým celkem se až v sezoně 1933/1934 stal SK Židenice, dnešní Zbrojovka, o rok později i SK Prostějov. Prvním slovenským ligovým klubem byl až v ročníku 1935/1936 I. ČsŠK Bratislava, dnešní Slovan, prvním celkem z tehdejší Podkarpatské Rusi SK Rusj Užhorod (až 1936/1937) a prvním slezským ligovým týmem SK Slezská Ostrava, tedy dnešní Baník (až 1937/1938). 

Z toho plyne, že argumentovat neúčastí moravských celků v českých  mistrovských fotbalových soutěžích 1896 až 1902 a potom v letech 1909, 1915, 1917, 1918, 1920, 1921, 1923 a 1924, je z výše doložené analýzy zvláštní. Je na čase těchto sedmnáct titulů plus ten „politicky ukradený“ z podzimu 1948 vrátit jeho historickým majitelům. Protože slavná fotbalová historie dodává klubům i národním asociacím hrdost a význam. 

I proto by se mělo vedení FAČR v této záležitosti více angažovat a zadat své Komisi pro historii a statistiku konkrétní úkoly. Zvlášť v době, kdy český fotbal na mezinárodní úrovni zaostává (na MS byl naposledy v roce 2006), zůstávají dějinné úspěchy tím hlavním, čím se může v současnosti chlubit.