Grigar se cítí na dvacet a nezabalí to ani po Teplicích: Chtěl bych chytat nižší soutěž v nějakém menším klubu

Jak se cítí čtyřicátník, který pořád chytá nejvyšší soutěž? Již druhý den může na tuto otázku odpovědět také teplický Tomáš Grigar, jenž působí na severočeských Stínadlech čtrnáctým rokem.

"Jsem rád, že mi daly Teplice šanci. Nejsem ale na statistiky, tak to neprožívám. Doposud to bylo celkem dobré. Říkám si, že každý zápas může být poslední. Proto chytám pořád na maximum. Může přijít i zranění. Za mlada byla regenerace rychlejší. Teď se tomu musí dát maximum. Tak nepiju pivo. (smích). Ne, třeba po sauně jdu do studené vody, to mi pomáhá, to mám rád," informoval v rámci rozhovoru pro fkteplice.cz exsparťan s ostravskými kořeny.

Dokázal by si ve svých dvaceti představit, že bude držet prvoligový status také o dvě dekády později? "Já si říkal, že luxus bude chytat do třiceti, pětatřiceti. Dokud bude zájem, tak budu chytat. A dál? A dokud nebudu mizerný. Fotbal miluji," ubezpečil současný svěřenec trenéra Jiřího Jarošíka.

I když svou dlouhověkost shazuje slovy, že "už tu straší dlouho a jen zabírá místo", konstantní výkonnosti si váží. Tím spíš, že už nejednou byl na odchodu. Bohaté zkušenosti ale jednouduše mají své výhody. "Už znám hráče, tak vím, jak kopnou penaltu, přímý kop. Dobře čtu hru. Jsem prostě zkušenější, tak i chytám. Nohy do vzduchu nevyhazuji. Já to ale ani nedělal, na efekt chytat neumím," vysvětlil nejstarší fotbalista teplické historie.

Zůstane v Teplicích i po konci kariéry? I v tomto směru už má funkční veterán jasno. "V Teplicích jsem skoro patnáct let, před tím jsem byl v Praze. Pak budeme u Prahy, postavili jsme tam barák, děcka tam chodí do školy. Fotbal miluju, pořád se cítím na dvacet, tak zůstanu u něj i pak; chtěl bych chytat v nějakém menším klubu nižší soutěž," uzavřel kolega třicetiletého Filipa Muchy a čtyřiadvacetiletého Luďka Němečka.

„Proč se hraje v lednu? A co bude v červnu před ME 21? Změňme termínovku!“ vyzývá exšéf Slavie i Plzně Šeterle