Byl hvězdou, teď válí v 6. lize a věnuje se mládeži. Vychovat dobré hráče je fuška, ví Štohanzl

Štohanzlovu příchodu do dubečského celku předcházela velká životní změna. Kvůli střídavé péči o syna se totiž rodák z Třebíče po letech rozhodl přestěhovat zpět do české metropole. “Hledal jsem jak pro sebe, tak pro kluka to nejlepší řešení. Nakonec jsem, abych mu byl co nejblíže, zvolil návrat do Prahy,” vrací se ke svému rozhodnutí.

Návrat na hřiště

Na současnou hráčskou adresu se následně dostal díky kamarádovi.“Něco jsme spolu řešili a on se zčista jasna zeptal, jestli bych si nechtěl zkusit zahrát za Čechii. Tou dobou jsem už tři roky kvůli problémům s koleny nikde registrovaně nehrál, takže mě jeho nabídka dost překvapila. Nakonec jsem ji ale přijal,” popisuje.

V první sezoně po comebacku na zelený trávník zatím odkopal sedm utkání, ve kterých si připsal jednu přesnou trefu. Se spoluhráči se před začátkem jarní části soutěže nachází na čtvrtém místě tabulky pražské 1. A třídy.

Jarolím v Arsenalu posiluje. Defenzivu České Lípy vyztuží bývalý sparťan a hráč Artisu

“S podzimem jsme jako tým spokojení. Nemáme žádné postupové ambice, takže nám tohle umístění bohatě stačí. Z osobního hlediska ale přiznávám, že bych si přál dát o pár gólů víc,” prohlašuje s úsměvem.

Jeho role v týmu je však jiná. “Snažím se vytvářet kvalitní servis útočníkům, hrát na balonu a podle potřeby dirigovat hru. Zároveň se věnuji mladším spoluhráčům a určitým způsobem se je snažím mentorovat,” vyjmenovává úkoly chlapík s 219 starty v české nejvyšší soutěži.

Indické dobrodružství

Během kariéry oblékl dresy Jihlavy, Teplic, Mladé Boleslavi, Slavie či Zbrojovky Brno. Vedle českých lklubů lze v jeho hráčském CV najít i zastávku v indické lize. Vzpomínky na exotické angažmá zahajuje Štohanzl vtipnou historkou.

“V Boleslavi jsem si příliš nerozuměl s trenérem Jarolímem. Jednou mě nepostavil do zápasu a já napsal naštvaný do hráčské skupiny na Facebooku, že budu radši klidně hrát  v Indii než pokračovat tady. Druhý den jsem byl zavolaný do kanceláře, kde mi manažer předložil nabídku z tamní Superligy. Rozchechtal jsem se na celé kolo a nikdo v kanclu nechápal proč. Někdy život zkrátka tropí hlouposti,” kroutí pobaveně hlavou.

Sodoma bude po bouřlivém konci v Kolíně sportovním ředitelem v Psárech, legendu Slavie nepotkal

Pozitivně hodnotí i samotné angažmá. “Jednoznačně šlo o skvělou zkušenost. Velkým plusem bylo, že jsem byl v jednom týmu s dalším Čechem Pavlem Čmovšem. Bydleli jsme v Bombaji a i přes klubový dohled se nám podařilo velkou část města prolézt. Jediné, co mě mrzí, je, že jsme neměli čas procestovat zbytek země. Ten jsme viděli většinou jen z letadla,” líčí.

Srdcové adresy? Ďolíček a Eden

Z početné řady působišť přirostly odchovanci jihlavského fotbalu nejvíce k srdci kluby z Vršovic. “Jak Slavia, tak Bohemka mají především vynikající fanoušky, kteří dokážou téměř vždy vytvořit nádhernou atmosféru,” začíná uznale.

Následně obě angažmá porovnává. “Herně se mi víc dařilo v Bohemce, kde jsem patřil mezi opory mančaftu a téměř vždy nastupoval v základní sestavě. Pobyt ve Slavii už bohužel ovlivnila zranění, kvůli kterým jsem toho moc neodehrál. I tak ale na ni, stejně jako na všechny kluby, kde jsem kopal, vzpomínám v dobrém,” hlásí střelec devatenácti ligových branek.

Trenér mládeže

Do Slavie se Štohanzl vrátil i po ukončení profesionální kariéry. V sešívaném klubu zahájil dráhu mládežnického trenéra. “O koučink jsem se začal zajímat už když mi bylo kolem dvaceti let. Zapisoval jsem si věci, které jsme dělali na trénincích, a z poznámek jsem si pro sebe zkoušel sestavovat individuální cvičení. Při angažmá v Táborsku jsem pak v klubu začal vypomáhat s trénováním dětí. Právě tam jsem poznal, jak se s dětmi pracuje, a uvědomil si, že bych v tom po konci kariéry rád pokračoval,” přibližuje začátky.

Klub ze čtvrté ligy trénuje v supermoderním centru, s přístroji jaké využívá Manchester City

Po třech letech u slávistické mládeže v pozici asistenta se přesunul do Hradce Králové. U východočeských Votroků pak po tři roky působil jako hlavní trenér kategorií U14 a U15. Svému oboru zůstal věrný i po návratu do Prahy. “Momentálně jsem součástí projektu Football Talent Academy, kde mám na starosti zejména přípravku. Vedle toho funguji i jako individuální trenér a snažím se dál vzdělávat. Musím zaklepat, že mě ani po pár letech tahle práce nepřestává naplňovat,” říká spokojeně.

Špatná mládež? Vinu mají i trenéři

Právě proto je ale chlapík, který se považuje za fotbalového fanatika, roztrpčen současným stavem zdejšího mládežnického fotbalu, který v porovnání se zahraničím viditelně ztrácí dech. “Odmítám věřit tomu, že by se u nás rodily jiné děti než v Nizozemsku nebo v Belgii. Rozdíl vidím hlavně v přístupu rodičů a buďme k sobě upřímní, velkou vinu na současném stavu neseme i my trenéři,” nebere si servítky.

“Když to řeknu zjednodušeně, dnes si prakticky jakýkoliv dvacetiletý kluk, který nikdy nehrál fotbal, řekne, že chce trénovat děti, absolvuje pár kurzů a je považovaný za kompetentního člověka. Jenže jsou věci, které se od počítače naučit nedají, a v trenéřině je jich požehnaně. Vychovat dobrého fotbalistu je pěkná fuška a není to pro každého. Když  vidím, jak někteří trenéři s dětmi jednají nebo jaké jim předávají informace, je to často k pláči,” dodává.

Šťastný táta

Úsměv se mu na tvář vrací při otázce na soukromý život. Ten se nyní točí především kolem jeho čtyřletého synka, se kterým tráví maximum času. “Je pro mě na prvním místě. Ještě je malý, ale snažím se dělat všechno pro to, aby z něj vyrostl vychovaný, a hlavně charakterově správný člověk,” svěřuje se.

I díky synovi dnes podle vlastních slov žije spokojeným životem. “Nemám si na co stěžovat. Mám kluka, práci, kterou mám rád, a do budoucna spoustu plánů. Život beru takový, jaký je, a vždy se k němu snažím přistupovat pozitivně. To je za mě ten nejlepší přístup, jaký člověk může mít,” uzavírá Jan Štohanzl rozhovor.

Se Spartou válel v Lize mistrů, teď hraje stopera v 9. lize. Petrohrad? Byli jsme za celebrity, vzpomíná Hartig