Jak se jde do Jablonce? Prostě zavolá Pelta, říká Diviš. Strach z konce ho dovedl k nové vášni

Sám o sobě s úsměvem říká, že aktuálně zastává hned několik rolí najednou. Funguje jako aktivní fotbalista, trenér dětí, mentální kouč a do jisté míry i influencer. "Momentálně mě v uvozovkách baví všechno. Ohmatávám si i roli na sociálních sítích, do které se ale nechci přehnaně tlačit. Primárně bych se chtěl věnovat koučování a zatím ještě i aktivnímu fotbalu," přibližuje pro eFotbal svůj současný život.

Skloubit třetí ligu, provozování fitness centra, trénování a mentální koučink prý dá zabrat. "Je to sice těžké, ale dá se to naplánovat. Do toho vedu v Jablonci fotbalové tréninky dětí a nově jsem se vrhl i na trénink tenisu. Hovory s klienty si pak dávám spíše k večeru. Času je málo a manželka mi občas nadává, protože i já chci být samozřejmě s rodinou. Snažím se zkrátka fungovat tak, aby byli všichni spokojení," dodává. Fotbal opustit ještě nehodlá, i proto, že třetí liga má podle něj dobrou úroveň. "Nedávno jsme třeba hráli s béčkem Hradce Králové a nesmírně mě překvapili, byla to velká kvalita," chválí současnou ČFL.

V Senici trefil jackpot, na Slovácko nedá dopustit

Ze začátku to přitom na úplně velkou kariéru nevypadalo. Do juniorky Slovácka se dostal v osmnácti letech, později přes divizi a Vítkovice zamířil do Liberce. Tam měl nahradit produktivního Andreje Keriče a utvořit úderné duo s Janem Nezmarem. To se ale úplně nepovedlo, na severu vydržel rok a v roce 2010 odešel na Slovensko. A trefil jackpot. Sahal tam po titulu, zahrál si finále poháru i předkola Evropské ligy. "Byly to skvělé sezony, i díky Čechům v týmu," ohlíží se třeba za spoluprácí s Ondřejem Smetanou, současným koučem Baníku.

Odtud si ho, v zimě 2014, pak vyhlédlo zpět Slovácko. "Zavolal mi tehdy trenér Habanec. Hrozně jsem se na ten návrat těšil, protože Uherské Hradiště mám strašně rád… stadion, fanoušky, město, já to tam zkrátka miluji. Je to můj klub a vždy se tam budu rád vracet," září.

Kabina Slovácka tehdy prý dýchala neuvěřitelnou soudržností, hlavně díky odchovancům. "Byli tam kluci jako Vlastimil Daníček, Marek Havlík, Michal Trávník, Milan Heča nebo Petr Reinberk. Odchovanců tam tehdy bylo snad devět, akademie hráče do ligy doslova chrlila. Fanoušci fotbalem neskutečně žili, na zápasy se sjížděli lidé z okolních vesnic a byli věrní, i když se zrovna herně tolik nedařilo," vzpomíná.

Peltův telefonát a jablonecká lekce

Přesun do Jablonce přišel ve chvíli, kdy Diviš v zimě 2017 ve třiceti letech cítil potřebu nového impulzu. Ne snad, že by aktivně hledal odchod, ale když se po produktivních sezonách dostal do hledáčku, neodmítl. "Z ničeho nic mi zavolal pan Pelta, že mě chce do Jablonce. Druhý den mi z ničeho nic volal trenér Svědík, který byl v té době v Boleslavi, a já moc nechápal, co se dělo," vzpomíná s úsměvem.

Gól Jaroslava Diviše v čase 2:37:

Vybral si sever Čech, avšak toto angažmá fotbalově nedopadlo podle jeho představ. Do sestavy se nikdy neprobojoval dle svých představ a v lednu 2018, kdy přišel trenér Petr Rada, si zranil koleno, vypadl ze sestavy a Severočeši pak najeli na parádní sérii. Nebyl tedy důvod sahat do sestavy a Diviš se dostal mimo rotaci. "Tenhle moment mě ale ohromně mentálně posunul, protože do té doby jsem vůbec nebyl zvyklý na to, že nehraji. Problémy s trenérem Radou jsem určitě neměl, vše bylo v pohodě. Problém byl spíše v tom, že já sám jsem tehdy v hlavě neustál svou pozici náhradníka," analyzuje zpětně.

Ačkoliv se pak přesunul ještě do Boleslavi, zpět na Slovácko a později si zahrál i za druholigový Žižkov, přesun na sever mu navždy změnil život v osobní rovině. Našel tam domov, založil rodinu a naplno rozjel podnikání.

Hlava jako základ, odvaha jako klíč

Myšlenky na to, co přijde po fotbale, ho totiž začaly trápit už na prahu třicítky. "Pamatuji si, jak jsem seděl u svého kouče Víta Schlesingera a říkám mu: Mám hrozný strach z toho konce, já vůbec nevím, co budu dělat. A jak jsme to probírali, přišel jsem na to, že chci dělat přesně to, co on," vypráví o svém prozření.

Sám služby mentálního kouče začal využívat už v sedmadvaceti letech, kdy prožíval hlušší období. "Byl prosinec a já úplně vypnul. Chodil jsem na večírky a chtěl za každou cenu dohnat všechno, co mi na podzim kvůli fotbalu utíkalo. Manželka mě tehdy vytáhla na přednášku právě Víti, kam se mi vůbec nechtělo, ale byl jsem z toho úplně nadšený. Hned druhý den jsem mu volal," popisuje počátek spolupráce, která trvala několik let a přivedla ho ke studiu oboru, jenž kombinuje mentální trénink, regeneraci a stravu. A kromě toho se on sám věnuje i otužování.

Dnes už Diviš na profesionální úrovni pomáhá dalším ligovým hráčům. Co je však nejdůležitější, spojuje načtenou teorii s reálnými prožitky z kabiny. "Nejde jen o mentální koučink, je to z mé strany i mentoring. Mám obrovskou výhodu oproti ostatním koučům v tom, že jsem vrcholový sport sám na vlastní kůži zažil. Vím naprosto přesně, jak ti hráči přemýšlejí, a to se člověk ze žádných knih nenaučí," vysvětluje základ svého úspěchu. 

Mezi jeho klienty dnes patří například obránce Tomáš Petrášek, který ho sám oslovil přes sociální sítě, nebo brankář Matouš Trmal. Tomu Diviš pomáhal překonat těžké období plné tlaku po hrubých chybách, které obletěly republiku. "Sám mi potom volal, že asi tedy začneme. Poděkoval jsem mu, že si mě vybral a že má vůli na sobě pracovat. Není vůbec snadné udělat takovou chybu a pak v sobě najít odvahu jít sebevědomě do dalších zápasů. Od té doby má ale vynikající výkony a drží čistá konta," těší Diviše. 

Těchto malých i velkých osobních vítězství má jeho praxe více. "Například útočník Daniel Hais z Prostějova mi nedávno před utkáním s Brnem naprosto klidně řekl: Jardo, dneska dám gól. Zcela tomu věřil, cítil jsem to z něj, a skutečně ho dal," těší jej.

Měl kariéru, o které další sní, přesto je u nás neznámý. Prošel PSV i Bruggami, v Česku ale narazil