Na divizi nadstandardní podmínky, ale Češi k nám nechtějí, říká šéf Znojma. Cení si aspoň Ukrajinců

Po podzimu jste třetí, se ztrátou tří bodů na první místo. Vzhledem k minulým chaotickým rokům, je tohle úspěch? Přemýšleli jste před sezonou takhle?

"Samozřejmě z dnešního pohledu je to úspěch. Protože když si vzpomenu na letošní jaro, tak to chvíli fakt vypadalo, že tady fotbal úplně skončí. Skoro jsme tady odhlásili MSFL, nevěděli jsme, jestli vůbec dokončíme třetí ligu. Dohrávalo se to vlastně jen silou vůle, čekali jsme, jestli se to celé nezhroutí. Důležité ale je, že se to zachránilo a že po tom pádu je chuť vrátit Znojmo co nejdřív zpátky nahoru, postup je našim deklarovaným cílem."

Jak tedy vypadal váš podzim? Máte podobnou bilanci doma i venku, skóre 20:12, osm výher z patnácti zápasů, takže vše dobré?

"Podzim byl vlastně ze začátku složitý. Bohužel je to u nás pořád tak, že každý půlrok stavíme skoro úplně nové mužstvo. Z jarního kádru zůstalo opravdu jen torzo, skoro nic. Tým jsme skládali úplně znovu, takže začátek byl těžký, museli jsme se sehrát. Pak se to ustálilo, ale přišlo pár výpadků, některé zápasy jsme měli zvládnout lépe. Ale celkově si myslím, že s ohledem na to, jak byl tým od základu nový, je to dobré."

Před sezonou jste jako klub avizovali, že po letech, kdy bylo Znojmo tvořeno kompletně ze zahraničních hráčů, chcete české mužstvo. Trenér si ale v létě postěžoval, že přivést české hráče je strašně těžké. Jak těžké to bylo?

"No, trefil jste to úplně přesně. Ano, chtěli jsme jít jinou cestou než v minulosti, kdy tu bylo strašně moc cizinců. Ale realita je jiná. Jsme na pohraničí, což je pro hráče mínus. A druhá věc – čtvrtá liga prostě nikoho moc neláká. Kvalitní hráče si rozeberou větší města: Brno, Jihlava, Zlín… Proč by měl někdo jezdit sto kilometrů do Znojma? Čtyřikrát týdně na trénink?

Zkoušeli jsme i naše dorostence, pět jich prošlo, ale chytil se v podstatě jeden. Juniory taky není jednoduché zapracovat. A české hráče jsme obvolali opravdu ve velkém – dvacet jich bylo v hledáčku, třeba jen pět se povedlo přivést. To je hrozně málo. A to si ještě myslím, že máme na divizi nadstandardní platové podmínky, někdy i srovnatelné se třetí ligou. Přesto jsme třeba nabízeli jednomu hráči z okolí Brna 20 tisíc, a to je na divizi skvělý peníz, a on nám řekl, že za ty peníze nebude dojíždět. Že radši pojede šalinou po Brně."

Takže jste nakonec přivedli hlavně mladé cizince. Jak to probíhalo?

"Ano. Jeden z hlavních investorů je Ukrajinec a ten preferuje cestu přivádění mladých hráčů nejen z Ukrajiny. Ale zrovna odtud jsou to kluci často z velmi dobrých klubů, někdy i druholigových, třeba i z akademií typu Šachtar Doněck. Uvažujeme pro ně dokonce o béčku, protože pro mladé by to bylo ideální. Kluci z Ukrajiny tady chtějí hrát a my zase věříme, že nám pomůžou. Trenér Róbert Kafka zase spolu s asistentem vybírají další typ hráčů, hlavně Afričany. Některé máme, jsou fakt kvalitní, ale obřím problémem jsou víza, která jsou pro nás skoro neřešitelná."

Zmínil jste nadějné juniory. Mládež ve Znojmě měla dobrou pověst. Je pro vás zklamání, že mladí nepřechází víc do áčka?

"Je. Ale není to vina trenérů nebo systému. Mně vadí spíš mentalita dnešních kluků. Do přípravy s áčkem šlo šest nebo sedm dorostenců. Viděl jsem minimálně tři, kteří by na to měli. Měli kvalitu, měli fyzičku, měli potenciál. A ti kluci to vzdají. Radši jdou hrát do vesnic nebo menších klubů, kde není tolik konkurence. Chtějí hned hrát. Nechtějí sedět na lavičce. Nechtějí si to vybojovat. Pro mě je největší zklamání mentalita. Ne kvalita. Ta tam je."

Trošku dusná atmosféra byla v listopadu kolem stadionu, hrozila vám i kontumace. O co šlo?

"Je to už za námi, ale shrnu to. Nepovedl se zápas se Spartou Brno. Den předtím se tam hrál americký fotbal, český nároďák proti Dánsku. Hřiště se nestihlo připravit, byl tam problém s barvou, s regenerací trávy. Zápas se musel odložit, hrozila kontumace, fanoušci byli naštvaní, vraceli jsme vstupné. Američtí fotbalisté do přípravy hřiště dali hromadu peněz, taky byli nespokojení. Správa nemovitostí města, která stadion vlastní, svolala schůzku všech stran. Aby se vyjasnilo, kdo co může, kdo za co odpovídá a jak se podobným situacím příště vyhnout. Máme jeden stadion iks sportů: atletika, americký fotbal, mládež, my. Takže schůzka byla k tomu, aby se nastavila pravidla. Teď už je to vyřešené."

Zpátky tedy na trávník. První místo, které znamená postup, okupuje rezerva Artisu. Jak moc se vám na jaře přitížilo, když jste viděli, že vám plány skříží zrovna takový tým?

"To máte taky pravdu. Dokonce jsme i uvnitř klubu řešili, jestli se na postup nevykašlat a neudělat klidný střed tabulky, konsolidovat kádr a počkat. Ale řekli jsme si, že budeme bojovat. A že na konci podzimu vyhodnotíme, jestli je to reálné. Mimochodem, někteří hráči měli třeba smluvně dané, že pokud by se o postup nehrálo, můžou odejít. I proto jsme čekali, jak dopadne podzim. Artis je pro nás velká překážka, to je pravda. Platově se jim rovnat nemůžeme, někteří jejich hráči jsou úplně jinde. Ale tabulka je pořád otevřená."

Plánujete v zimě posílení?

"Minimálně chceme udržet kádr. A pokud to půjde, posílit. Někteří hráči chtějí odejít nebo jsou na zkouškách ve druhé lize."

To je zajímavé, skok z divize do druhé ligy. Přejete jim postup výš, nebo byste je raději udržel kvůli ambici postoupit?

"To je těžká otázka. Jako srdcař bych byl rád, kdyby zůstali a bojovali za nás. Ale fotbal děláme proto, aby se hráči posouvali výš. Nemůžete hráči říct: „Daří se ti, ale nikam tě nepustíme.“ Tak to prostě není. Když se jim tam bude líbit, když projdou testy a domluví se, nebudeme jim bránit. Když neprojdou a vrátí se, budeme rádi."

Nevídaný příběh v divizi. Mladík ze Bzence možná poskočí do Artisu, v hlavní roli Pánik