Hranáč se kousnul, Coufal dává emoce. Češi táhnou Hoffenheim do Evropy, Hložka ale čeká boj

Na první dobrou fantastický počin. Ale co kdybych vám řekl, že ne všechno je tak hezké, jak se zdá? V posledních týdnech vypukl uvnitř klubu mocenský boj a žádný z členů vedení si nemohl být ničím jistý.

Vyhozeni byli lidé z managementu a na ráně se ocitl i sportovní ředitel s přesahem do představenstva Andreas Schicker. Muž, kterého do klubu získali na podzim ze Sturmu Graz, a který do Hoffenheimu o pár měsíců později ze stejného klubu přivedl trenéra Christiana Ilzera.

Je to skvěle fungující dvojka. To poznali už v Rakousku, kde neskutečným způsobem pozvedli Graz a navíc dokázali skautovat a prodávat šikovné hráče.

Paradoxní je, že některým lidem z fotbalového prostředí Hoffenheimu se Schicker i přes extrémně povedené výkony nezamlouval. V případě jeho vyhazovu však na poslední chvíli zakročil podnikatel Dietmar Hopp, který klub vybudoval.

V Německu je to velké téma posledních týdnů. Revolta proti vedení klubu odstartovala u dočasného předsedy představenstva Christopha Hensslera, který vzešel z ultras scény a od samého začátku byl proti příchodu rakouského dua. V klubu pak dělal vše pro to, aby se Schickera a Ilzera zbavil, na jejich místo mohl přivést vlastní lidi a získat tak ještě větší vliv.

Konec Schickera s Ilzerem by přitom mohl být fatální pro celý Hoffenheim. Po zápase s Bayernem je obrovsky chválil i Vincent Kompany, který Ilzerovi vysekl poklonu. Pokud by o ně klub přišel, bůhví, co by se dělo dál.

Je proto dobře, že Hensslerův záměr nevyšel. Zasáhl totiž Hopp, který bouchl do stolu a spekulace o odchodu ukončil. Známý byznysman není v Německu zrovna oblíbený, na vesnici vybudoval umělý klub a s pomocí vlastních financí ho dostal až do Bundesligy. Svým aktuálním jednáním si ale musel u fanoušků rozhodně získat plusové body.

Je však otázkou, až v zákulisí Hoffenheimu opět nastane klid, zda se stížnosti proti Hoppovi nerozjedou nanovo. Problémem jsou totiž vlastnické poměry. Hopp stále drží kapitálovou většinu klubu a bez jeho finanční podpory by TSG pravděpodobně nebyl životaschopný. Na druhou stranu prý většina Hoppových hlasovacích práv po vrácení jeho podílu leží ve spolku, tedy u členů, kteří by Hoppa mohli teoreticky přehlasovat.

Je tedy dost možné, že politickým válkám v Hoffenheimu ještě zdaleka není konec.

Na hřišti je to naštěstí zcela jiný příběh. Klub válí. Hraje krásný fotbal a logicky má i zajímavé individuality. O Tima Lemperleho se už nyní v zimě zajímaly přední evropské kluby. Nejvíce se mluvilo o Atlétiku Madrid. Dovedu si představit, že zájem bude i o Fisnika Asslaniho, Bazoumanu Tourého či Leona Avdullaha.

Myslím, že odchodu těchto kluků sportovní vedení bránit nebude, protože už si připravují hráče, kteří je nahradí. V zimě přivedli například Yannicka Eduarda a Luise Engelnse. Oba to jsou velmi nadaní hráči, kteří by měli v budoucnu dostat prostor.

Hráčů, kteří stojí za zmínku, je však více. Dobře vypadá třeba Wout Burger a podle mě se povedl i příchod Albiana Hajdarího. Obecně se dá říct, že s přestupy se v poslední době trefili do dobrých hráčů.

Hodně kluků se zabydlelo v základní sestavě a ukazují velkou kvalitu. Také jim vystřelily tržní hodnoty. Například Lemperle přicházel jako volný hráč s odhadovanou hodnotou kolem pěti milionů eur – dnes je na dvojnásobku a spekuluje se, že by mohl odejít za 20 až 30 milionů eur.

Viděl jsem Hoffenheim naživo proti Unionu Berlín v domácím zápase a udělali na mě dojem. Vychází ze čtyřčlenné obrany. Zatímco Vladimír Coufal je spíše ofenzivním bekem, Hajdari je defenzivní a zůstává skoro jako stoper. Avdullahu je klasická šestka, silná na míči, čistí střed pole a funguje jako stabilní prvek zálohy.

Kolem sebe má ofenzivně laděné hráče jako Andrej Kramarič, Grischa Promel, Burger, kteří mají velkou volnost. Zrovna Kramarič je obrovsky chytrý hráč a umí si v meziprostorech skvěle poradit.

V útoku je pak Asllani, což není klasická devítka, ale je hodně flexibilní. Umí reagovat na pohyb Kramariče a vzájemně si vyhoví. Prolínají se jim řady a k tomu se přidávají poměrně ostrá křídla Lemperle a Touré.

Důležitý je především Lemperle, který odvádí spoustu práce i bez držení míče. Často navíc rozjíždí presink. Bavil jsem se s jedním z hráčů, kteří v Hoffenheimu na podzim působili, zda dokáže říct, kdo je pro ně nejklíčovějším hráčem. A odpověď byla právě Lemperle.

Na první dobrou se fotbalově nezdá, nevypadá tak elegantně jako jiní hráči, ale hraje významnou roli při práci bez míče a umí načasovat napadání. To jsou schopnosti, které fotbalového fanouška na první pohled možná tolik neoslní nebo si jich nevšimne, pro tým a hru mají ale nepostradatelnou váhu.

Kadeřábek o Hoffenheimu

Zmínit samozřejmě musím i českou stopu, protože pod aktuálními výsledky jsou podepsáni i naši kluci. Přiznám se, že je pro mě pozitivní překvapení, že se Robin Hranáč kousnul, zabojoval o místo a dnes je členem základní sestavy.

Zaměřil jsem se na něj proti Unionu a zvládl to naprosto s přehledem. Není to tak, že by patřil mezi nejlepší stopery v lize, ale defenzivně vypadá stabilně. Hraje vedle Ozana Kabaka a ve vzduchu je suverénní. Kde se může zlepšovat, je určitě hra na míči. Celkový projev má ale velmi dobrý. Je znát, že si zvykl i rychlostně, nabral sebevědomí a působí úplně jinak než dříve.

Coufal zase prodává zkušenosti z Premier League. Do hry přináší emoce a celkově do týmu dobře zapadl. Nebojí se kombinovat, dává skvělé balony do vápna. Myslím, že je s ním klub spokojený. To, že lehce zaváhal v zápase proti Bayernu, který má Luize Diase v aktuální formě, bych vůbec neřešil.

Třetím do party je Adam Hložek, kterého trápí zranění. Upřímně říkám, že to podle mě bude mít s návratem do sestavy těžké. Hoffenheim má totiž zajímavé hráče i na lavičce. Někdo může oponovat, že před zraněním Hložek podával výborné výkony a měli by s ním počítat do základu.

Od té doby už ovšem nějaký čas uplynul, v týmu proběhla spousta změn a on se bude vracet do trochu jiného týmu. Bude proto muset být trpělivý a čekat na svou šanci. Pravděpodobně dostane roli žolíka z lavičky a bude na něm, zda si vybojuje zpět silnou pozici v základní sestavě. 

Garantované místo jen na základě kupní ceny totiž nemá. Takhle to v Německu nechodí. 

Soud, hrozby hráčů a pád šéfa. Hoffenheim ustál mocenský boj, sportovní ředitel bude pokračovat