10) Ademola Lookman (Atlético Madrid)
Jeho kariéra vystřelila strmě vzhůru ve finále Evropské ligy v roce 2024, kdy v Dublinu zaznamenal hattrick proti Leverkusenu a rozhodl tak o zisku cenné trofeje pro Atalantu. Stal se teprve třetím hráčem historie, který vstřelil hattrick ve velkém evropském finále.
Ve stejném roce se stal i africkým fotbalistou roku a přestup do Atlética se zdál být logickým vyústěním. Jeho schopnosti možná ale až zbytečně dusí strategie kouče Diega Simeoneho a Ademola Lookman nezáří tak, jak by si někdo ještě před pár lety myslel.
9) Mikel Oyarzabal (Real Sociedad)
Kapitán Realu Sociedad se může pochlubit neskutečnými čísly. Mikel Oyarzabal během své kariéry okusil celkem 17 semifinálových či finálových zápasů v klubové či reprezentační úrovni. Zaznamenal v nich 12 gólů a 5 asistencí, a dokonce skóroval v každém finále, ve kterém hrál.
Španělský reprezentant slavil triumf ve dvou finále Copa del Rey, ve dvou finálových zápasech Ligy národů, olympijském finále či finále eura 2024. V reprezentaci byl vždy obklopen hráči, kteří přitahovali více pozornosti. I proto byl vždy v jejich stínu, ačkoliv se těší skvělým číslům.
8) Donyell Malen (AS Řím)
Donyell Malen se k Římanům připojil na hostování z Aston Villy v lednu 2026. Hned při svém debutu skóroval dvěma trefami proti Cagliari. O šest dní později to zopakoval proti Neapoli a dařilo se mu i ve zbytku jara.
AS Řím díky jeho schopnostem dokráčelo v tabulce k příčce zajišťující účast v dalším ročníku Ligy mistrů. Nebylo žádným překvapením, že vedení italského klubu aktivovalo klauzuli na odkup nizozemského útočníka. Možná, že právě na této adrese ukáže světu, že by si jej měl více všímat.
7) Serhou Guirassy (Dortmund)
V uplynulé sezoně zaznamenal za Dortmund 17 gólových zásahů v Bundeslize a dalších 5 přidal ve zbylých soutěžích. O rok dříve se s 13 trefami stal nejlepším střelcem celého ročníku Ligy mistrů. Stal se tak teprve druhým africkým hráčem historie, kterému se to podařilo.
Přesto jeho jméno má mimo Guineu a Německo minimální dosah. V jedením utkání Bundesligy proti Unionu Berlín vstřelil 4 góly a jeho hattrick proti Barceloně ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2024/25 byl jedním z nejlepších individuálních výkonů toho roku. Přesto je stále ve stínu těch, co střílejí branky v Anglii či Španělsku.
6) Rodrigo De Paul (Atlético Madrid)
V roce 2021 a 2024 vyhrál s Argentinou Copa América, v roce 2022 uspěl ve finále mistrovství světa v Kataru. Přestože je pro svůj tým vždy klíčový a nepostradatelný, všechny debaty se většinou v médiích i mezi fanoušky točí kolem jeho spoluhráčů.
Rodrigo De Paul je typ záložníka, kterého trenéři milují. Je neúnavný, bojovný, technicky spolehlivý. Fanoušci jej však většinou přechází z důvodu, že v týmu věnují přízeň tvářím jako Messi nebo Fernández. Děje se to v národním výběru Argentiny i v Atlétiku Madrid.
5) Deniz Undav (Stuttgart)
V uplynulé sezoně bychom nenašli jiného německého útočníka, který v elitních evropských soutěžích zaznamenal více gólů než Deniz Undav. Opora Stuttgartu se blýskla 25 trefami napříč všemi soutěžemi, v Bundeslize byla s 19 góly druhá za Harry Kanem.
Produkt mládežnické akademie Werderu Brémy se na počátku kariéry potýkal s malou výškou. Prokousávat se musel belgickými soutěžemi, profesionální smlouvy se dočkal až ve dvaceti. Přestože se jedná o velice efektivního střelce, na MS byl ve stínu Messiho, Haalanda či Mbappého, v Bundslize jsou reflektory namířeny především na Kanea.
4) Mikel Merino (Arsenal)
Hned na svém prvním tréninku za Arsenal si poranil rameno při srážce s Gabrielem, přesto sezonu zakončil jako mistr Premier League. Jeho kariéra začala brát raketový vzestup při jeho angažmá v Realu Sociedad. V reprezentačních barvách Španělska dokonce v kvalifikaci o MS 2026 vstřelil hattrick Turecku.
V Arsenalu to neměl na startu angažmá jednoduché, ale v průběhu sezony potvrdil, proč na něj kouč Mikel Arteta vsadil. Nikdo o něm moc nemluví, přesto umí vybojovat míče, kryje prostory a podpoří útok i obranu. Mikel Merino je jedním z malá hráčů, kteří mohou hrát na více pozicích. Pro trenéra skvělá volba, ale veřejnost jej zatím dosti přehlíží.
3) Joao Neves (PSG)
Ve finále letošního ročníku Ligy mistrů v Budapešti byl jednou z klíčových tváří Pařížanů proti Arsenalu. Bez něj by se dalo polemizovat, zda by PSG otočilo nepříznivý stav, přesto se následující ráno neobjevil ani na zadních stránkách evropských deníků.
Přesnost přihrávek tohoto portugalského středopolaře činila 91,55 % v uplynulém ročníku Ligue 1, proti Toulouse zaznamenal svůj první hattrick v kariéře. Stal se nejmladším hráčem Portugalska, který dosáhl třiceti startů v Lize mistrů, čímž překonal rekord Cristiana Ronalda. Neves hraje ale v týmu, který je plný hvězd a mnohé vybočují v očích veřejnosti více než on.
2) Alexis Mac Allister (Liverpool)
Do hry svého týmu přináší klid ve chvílích, kdy kolem panuje chaos. Operuje v těsných prostorech, přihrává s přesností 86 % za zápas a činí tak záložní řadu Liverpoolu fungující. Nejinak tomu je ale také i v barvách národního výběru Argentiny.
Alexis Mac Allister nepatří mezi nejproduktivnější tváře, ale jeho přínos je pracovat pro tým a dělat pro něj špinavou práci. V současnosti se jedná o jednoho z nejinteligentnějších záložníků, přesto kolem jeho jména bylo rušno jen ve chvíli, kdy přicházel z Brightonu na Anfield.
1) Nicolò Barella (Inter Milán)
Bývalý italský záložník Claudio Marchisio o něm rád říkává, že je nejlepším záložníkem na světě a jeden tamní fotbalový agent jej dokonce popsal jako tank, díky kterému je Inter nezastavitelný.
Milánský obr patří k tomu nejlepšímu, co Serie A nabízí, přesto se tamní kluby netěší takové pozornosti jako ty Anglie či Španělska. A stejně tak tomu je i v případě hráčů. Nicoló Barella byl dokonce v uplynulých měsících spojován s přesunem do LaLigy, takže by se v jeho případě mohlo blýskat na lepší časy. Doposud tomu ale tak úplně nebylo a absence Itálie na letošním MS tomu také nepomohla.
