Působením u trenérského štábu jabloneckého béčka Vošahlík navazuje na uplynulých pět a půl roku, během nichž patřil ještě jako hráč k oporám severočeského celku. Už tehdy se ale důkladně seznamoval i s trenérským řemeslem.
"V průběhu těch let jsem kromě hraní vypomáhal i jako asistent u mládežnických kategorií U12 až U15 a učil se, co všechno obnáší práce s mladými kluky. S odstupem času musím říct, že šlo o krásné a zároveň do budoucna velmi užitečné období," vzpomíná bývalý ofenzivní univerzál.
Přechod ze hřiště na lavičku B týmu pak urychlilo zranění, které si přivodil v listopadovém utkání proti Zápům. "Zhruba kolem pětadvacáté minuty jsem si přetrhl zkřížený vaz v koleni a musel na operaci," vrací se k nepříjemnému momentu.
"Během rekonvalescence jsem se domluvil s tehdejším koučem Benjaminem Vomáčkou, že se připojím k realizáku jako kondiční trenér, abych zůstal alespoň v nějaké roli součástí mužstva," pokračuje Vošahlík.
"V zimě ale přijal Benji nabídku Žiliny a odešel na Slovensko. Po dohodě s Adamem Peltou zaujal jeho pozici Jozef Just a já jsem pro změnu přijal jím uvolněné místo asistenta," přibližuje sled událostí.
Pravá ruka trenéra
Od nového roku je tak bývalý mládežnický reprezentant k ruce novému vrchnímu stratégovi zelenobílé party Jozefu Justovi. Spolupráci s novým nadřízeným si zatím rodák z Příbrami nemůže vynachválit.
"Myslím, že máme parádní vztah. Rozhodně to mezi námi nefunguje tak, že bych u něj jen vedl rozcvičku a stavěl kužely. Naopak bych řekl, že mi při vedení tréninků a tvorbě taktiky na zápasy dává velký prostor a bere mě jako rovnocenného partnera," říká spokojeně.
"K tomu jde i o borce, který mi může hodně předat. Přece jen má s koučinkem oproti mně výrazně více zkušeností," dodává na Justovu adresu.
Matějovský o manažerské funkci a hraní v 7. lize: Za řeči už karty nedostávám
Se starším kolegou vedli na jaře své svěřence v pěti střetnutích. V nich si připsali po jedné výhře a jedné remíze. V tabulce třetiligové skupiny B patří Jablonci průběžně šesté místo se ziskem dvaatřiceti bodů.
"Na podzim se nám ještě se mnou na hřišti podařilo, i když možná trochu nečekaně, ukopat dost bodů. Teď jsme se sice výsledkově trochu zadrhli, herně na tom podle mě ale nejsme vůbec špatně a snad opět začneme pravidelně bodovat," přeje si.
"Pokud se podaří současné umístění udržet i po konci soutěže, budeme jen rádi. Pro sebevědomí kluků je vždy lepší bojovat o horní patra tabulky než se plácat kolem třináctého místa nebo se třást o záchranu," dodává.
Hlavní cíl? Výchova
Jedním dechem však upozorňuje i na primární roli jabloneckého béčka. "Naším hlavním úkolem je pomoct hráčům s přechodem z dorosteneckého do dospělého fotbalu. Postupně se je dále snažíme vypiplat až do stavu, ve kterém mohou být platnými členy našeho áčka," zdůrazňuje.
Následně vyjmenovává jména svěřenců, kteří mají podle něj na to zmíněné úrovně dosáhnout.
"Momentálně máme v mužstvu frajery jako Evža Malý, Kevin Švehla nebo Yazly Nazarov. Tihle borci už pravidelně trénují s prvním týmem a pokud svůj talent podpoří dobrou prací, věřím, že je budeme brzy vídat i v lize," uvádí muž, jenž si v nejvyšší soutěži připsal přes dvě stovky startů.
Učí se i od Kozla
Na její scénu by se v budoucnu rád vrátil i v nové funkci. "Nebudu zapírat. Ambice se dál posouvat určitě mám. Tahle práce je však běh na dlouhou trať a já jsem teprve na začátku," uvědomuje si.
"Zatím se tedy plně soustředím na současné angažmá a každý den se snažím naučit něco nového. Velké štěstí mám v tomto ohledu na lidi kolem sebe, ať jde o Pepu Justa nebo trenéra áčka Luboše Kozla, s nimž jsem takřka v každodenním kontaktu," dodává.
S ohledem na své plány čeká v dohledné době střelce patnácti ligových branek výzva v podobě zvládnutí studia trenérské licence. "Jelikož jsem ještě donedávna hrál, nebyl na učení úplně čas," přiznává.
"Splnění kurzu je ale nezbytné pro to, abych mohl časem pracovat jako hlavní kouč. Navíc jde i o podmínku pro mé další setrvání u béčka," říká. "Aktuálně tak čekám na vypsání nových termínů a jakmile budou známé, pustím se do toho," uzavírá Vošahlík.
