Nezmar Jindřišek nepolevuje ani v ČFL. Chci hrát dokud budu platný, vzkazuje

Začátek rozhovoru zastihl Jindřiška v plném pracovním nasazení. Nejstarší střelec ligové historie se totiž pustil do rekonstrukce svého domu v Bohdalovicích. Při ní často využívá především svých znalostí instalatérského řemesla, jemuž se rovněž plánoval věnovat po konci profesionální kariéry. "Momentálně si doma předělávám vodu," hlásí. "Jinak navštěvuji různá školení a od ledna bych se měl začít instalatérství věnovat jako svému oficiálnímu živobytí," sděluje sympaťák s 448 starty na první tuzemské fotbalové scéně.

Kromě práce se nářadím to jde někdejšímu klokanovi i na hřišti. Po něm se nyní prohání v dresu nováčka ČFL Velkých Hamrů hrajícího skupinu B. A dle dosavadních týmových výsledků může být spokojený. "Na začátku nám trochu trvalo, než jsme se sehráli. Před sezonou totiž přišlo dost nových kluků. Postupně si ale tým sedl a podařilo se nám udělat několik dobrých výsledků," vrací se Jindřišek k dosavadnímu průběhu sezony.

"Aktuálně jsme osmí a máme 20 bodů, což je paráda. Zůstáváme ale nohama na zemi. Do konce podzimu bychom měli odehrát ještě dva zápasy. Takže půjdeme od zápasu k zápasu a uvidíme. Věřím, že v nich ještě pár bodů do tabulky přidáme," vypomáhá si defenzivní záložník s číslem 4 tradiční frází.

Na rozdíl od většiny spoluhráčů měl Jindřišek s třetí nejvyšší soutěží už zkušenosti. "Věděl jsem, do čeho jdu. Minulou sezonu jsem už v Bohemians odehrál převážně za béčko, které působí rovněž ve třetí lize, konkrétně v její skupině A," připomíná svou poslední sezonu ve Vršovicích. Po ní následoval již zmíněný přestup na jeho současnou hráčskou adresu.

Knedlíky? Radši rýže

Oddíl z Velkých Hamrů vyznává obdobně jako klub z Dolíčku zelenobílou kombinaci. A stejně jako klubové barvy neprošel u Jindřiška žádnou změnou ani přístup týkající se správné životosprávy. "Nikdy jsem nebyl nějaký knedlíkový typ a během kariéry si člověk navykne jíst pořád ta samá jídla, rýži, těstovin, salátů a podobně. Výhodou pro mě navíc je, že mi zmiňované věci chutnají. Díky čemuž je pro mě snazší v tomhle ohledu nepolevovat. A dále fungovat ve stejném módu jako v čase profesionální kariéry," popisuje svou stravovací morálku.

Co se naopak k jeho spokojenosti změnilo, je doba strávená za volantem. Místo každodenního dojíždění do Prahy a zpět to má z Bohdalovic na hřiště Velkých Hamrů, co by kamenem dohodil. "Cestování jako takové mi nevadilo, ale štvaly mě kolony, jež se vždy vytvořily na D10, kde se pořád něco opravovalo. Z tohoto pohledu jsem získal tři až čtyři hodiny času, které mohu věnovat rodině nebo sobě místo stání na dálnici," pochvaluje si plavský rodák.

Respekt soupeřů

S ohledem na všechny dosažené milníky a skvělou pověst se nelze divit respektu, jaký je Jindřiškovi chován nejen od spolubojovníků, ale i ze strany soupeřů. Samotný veterán ho však nějak zvlášť nevyžaduje. "Podle mě na hřišti ani nějaká přehnaná úcta nemá co dělat. Jsme přece soupeři a je nemyslitelné, aby se protihráč bál jít do souboje kvůli tomu, že by mně mohl náhodou kopnout," říká chlapík, jenž svou cestu vrcholového fotbalisty započal v nedalekém Jablonci.

"Párkrát se mi už stalo, že mě někdo zfauloval a hned se mi začne omlouvat. Na to říkám vždy dotyčnému, ať je v klidu, to je prostě fotbal a já jsem úplně stejný hráč jako on, nebo všichni ostatní. Po zápase si podáme ruce a budeme v pohodě," dostává Jindřišek své pověsti správného chlapa.

Na konec rozhovoru tak zbývá vyřešit ještě jednu otázku. Jak dlouho se ještě hodlá populární Jindřišek pohybovat po zeleném pažitu, než se definitivně rozhodne pověsit kopačky na hřebík? "Věk člověk nezastaví. Nad úplným koncem s hraním ale momentálně vůbec nepřemýšlím. Dokud budu cítit, že mohu být na hřišti platný a zároveň zůstanu zdravý, chci hrát, dokud to půjde," ukončuje legenda rozhovor.

Slivovička v kabině a Čelůstka válí v 1. A třídě