Nedostal padáka, právě naopak. V Brně s jeho službami panovala spokojenost. Jenže trenér Jiří Saňák, pravá ruka trenéra Martina Svědíka ve Zbrojovce Brno, řekl dost. Cítil, že elán a nadšení jsou pryč, chyběla síla. "Člověk roky jede na autopilota, pohltí vás to, ale pak vyčerpáte rezervy. Už to bylo za hranou, abych mohl dál fungovat jako táta, manžel i trenér, tak jsem vystoupil ze zajímavého atraktivního projektu. Neberu to jako prohru," přiznává Saňák, proč se rozhodl opustit nejvyšší soutěž a dát přednost nabídce z třetí ligy.
Dal si tři měsíce pauzu a teď je zpátky na lavičce béčka Hradce Králové. V plné síle. "Nějakou dobu jsem to nebyl já, jak říká kolega, ten energický magor Jirka Saňák. Teď je síla zpátky. První měsíc jsem hodně spal a odpočíval, věnoval se sobě. A co bylo nejvíc, měl jsem čas na rodinu a kamarády. To si často neuvědomíte do chvíle, než přijde taková pauza," přiznává.
Oslovil ho i samotný Hradec. Ten je v jeho očích klubem, co kopnul do vrtule. Má krásný stadion, jasného majitele i vize, a to včetně moderního fungování mládeže. "Jsem nadšený a spokojený. Jsou tu skvělí lidé, předčilo to moje očekávání," hlásí a z tónu hlasu poznáte, že si nevymýšlí. Rád přijal možnost naskočit do hradecké trenérské mozaiky jako poslední dílek, tedy kouč rezervy, která vypouští talenty do světa velkého fotbalu.
"Nabídka mě oslovila. Béčko je vrchol toho procesu výchovy mládeže. Hráči sbírají poslední zkušenosti a učí se dovednosti, aby byli připravení na áčko," konstatuje. Hráči by měli rezervu opouštět s osvojenými principy hry, aby mohli už řešit jen třeba změnu intenzity a zvykat si na vyšší kvalitu. "Ale budou vědět, jak presovat a co má třeba dělat krajní stoper," vysvětluje Saňák. Číle komunikuje se všemi trenéry, včetně Davida Horejše v áčku.
"Je to vzájemný vzdělávací proces, každý den vás učí. Jde o otevřenou komunikaci, kdy slyšíte, takhle chci, aby hráli stopeři a postupně to dáváme do playbooku, jak se teď moderně říká," zdůrazňuje bývalý kouč Sparty s tím, že v hradecké mládežnické líhni je napříč kategoriemi hodně talentu.. "A mě láká ta možnost připravit je na profifotbal," přiznává.
Vnímá, že v rezervě se hráči musí vyrovnat nejen s fotbalovými nástrahami. "Ve školách je čekají maturity, mají baby, vztahy, zklamání, že nejsou v áčku, protože spousta si taky myslí, že má na Barcelonu. Ti kluci se musí naučit trpělivosti, to je náročný. Chceme v nich pěstovat vítěznou mentalitu, ale alfa a omega je další rozvoj. Každý je v jiném stavu, někdo trpí na zranění, jiný potřebuje přidat v defenzivě," tvrdí Saňák, jenž si stanoval svůj vnitřní cíl, každý rok posunout do áčka jednoho hráče. Ne, že bude hrát od začátku, ale byl v kádru.
"To by byl úspěch, ne aby se to povedlo nahodile jednou zapět let, chci, aby se to dělo pravidelně. Jestli skončíme druzí nebo dvanáctí, to není prioritní. Chci vidět hráče s nadšením, jedenáct fotbalově nadržených kluků, co se zlepšují a chtějí hrát za áčko. Musí vnímat, že jsou v rezervě a mají štěstí, protože jednou mohou zaklepat na áčko. To budou největší úspěchy, ne tabulka, i když samozřejmě chceme hrát třetí ligu," tvrdí.
Ještě jednou přitom zdůrazní, že postupy a konkrétní umístění jsou faktory, které by byly prioritou. "Potkal jsem v klubu kluky, kteří ohromně chtějí. Jsem rád, že ukázali charakter, proti Čáslavi jsme dvakrát prohrávali a oni se nepodělali. Poznal jsem i další milou věc, že mi po vítězství gratuloval pan majitel, to není běžná věc. To mě utvrzuje, že ve vedení na tom všem záleží," neskrývá nadšení.
