Má titul s Baníkem, kvůli zdraví ale skončil. Varadi vyměnil míč za volant. Sport mi zakázali, říká

Dříč s nekonečným fyzickým fondem, co vletí naplno do každého souboje, s excelentním zakončením a rychlostí k tomu. Taková charakteristika zdobila Adama Varadiho (40) po dobu jeho hráčské kariéry. Ta definitivně skončila minulé léto, kdy byl rodák z Frýdku-Místku ze zdravotních důvodů přinucen pověsit kopačky na hřebík. Na svůj oblíbený sport ale nezanevřel a eFotbalu poskytl kromě vzpomínek také dojmy z plánovaného stadionu na Bazalech.

Místo fotbalového míče a trávníku je nyní Varadiho pracovním prostředím silnice. Někdejší útočník totiž vyměnil prostředí kabiny fotbalové za kabinu řidiče a vrhl se do života profesionálního šoféra. “Po svém konci ve fotbale jsem si udělal řidičáky potřebné pro řízení velkých aut a nyní pracuji v jedné soukromé firmě starající se o údržbu silnic a dálnic,“ poodkrývá roušku pofotbalového života “Řídím vozidlo, které provádí onu údržbu vozovky. Nikdy v životě bych si sice nepomyslel, že budu dělat něco takového, ale baví mě to,“ je spokojený s pracovní náplní současného zaměstnání.

Poranění zad

Věnuje se jí poté, co mu jeho zdraví už neumožnilo pokračovat ve světe fotbalu. Konkrétně šlo o záda, která se ozvala minulý podzim. Varadi ho měl absolvovat ve službách ambiciózního Havířova. "Sice se jednalo o divizi, ale intenzita tréninků tam byla podobná jako v první či druhé lize a já na tom už asi nebyl zdravotně úplně nejlépe,“ vrací se v čase.

“Takže jsem makal a makal, až mi jednoho dne prasklo v zádech, vyskočila mi plotýnka a já se jednu chvíli nemohl vůbec hýbat,“popisuje inkriminovaný okamžik. Kvůli němu se musel následně vzdát nejen fotbalu, ale i dalších sportovních aktivit. “Před rokem jsem sice podstoupil operaci, ale ani po ní to už s tím mým pohybem není dobré, takže mi lékaři sport úplně zakázali,“ svěřuje se majitel ligového titulu z roku 2004.

Fotbal mu schází

Sám pak upřímně dodává, že pro něj nebylo takový konec vůbec jednoduché zkousnout. “Pro člověka, který se celý život věnuje sportu, je strašně těžké se s něčím takovým smířit. Ale člověk musí nějak fungovat. Někteří známí dodnes říkají, že jsem měl to hraní i přes zákaz přece jen risknout, když si však uvědomím, že bych kvůli tomu mohl zůstat na vozíku, myslím, že to je hloupost."

Nejpopulárnější sport planety nyní Varadi sleduje z pozice pravidelného diváka zápasů v nižších soutěžích, a především ostravského Baníku, jenž považuje za stěžejní klub kariéry. Nelze se proto divit nadšení, jaké z jeho hlasu zní, když přijde řeč na plánovanou stavbu nového ostravského stadionu. "Musím říct, že je to povedené. Baník si určitě nový stadion zaslouží."

Že se klub vrátí do slezské části Ostravy, si jeho bývalý hráč cení nejvíce. “Čeká se na to dlouho a já to jenom kvituju. Ať říká, kdo chce, co chce, Bazaly jsou prostě Bazaly. Vždyť jsem tam vyrůstal a prožil jsem tam svá nejlepší a nejšťastnější léta."

Baníkovské vzpomínky 

Mezi ně zcela určitě patří pro všechny příznivce ostravského klubu mýty opředená sezona 2003/2004, na jejímž konci se ve třetím největším městě republiky slavil mistrovský titul. “Byla to moje první sezona v áčku, do kterého jsem naskočil ze staršího dorostu, a hned to skončilo titulem. Nejen pro Ostravu, ale pro celý Moravskoslezský kraj to bylo strašné haló. Jak říkám, celý kraj byl otočený vzhůru nohama. Vzpomíná se na to krásně,“ usmívá se Varadi od ucha k uchu.

“Sice od té doby už uplynulo přes 20 let, ale lidi v Ostravě ještě dodnes na tu sezonu vzpomínají jako na tu nejhezčí, co tu kdy byla. Pro mě jako bažanta to byla navíc i fantastická zkušenost potkat se s borci jako René Bolf, Marek Heinz či Radek Látal,“ vyjmenovává tehdejší osobnosti mistrovského týmu.

Baník ukázal, jak bude vypadat nový stadion. Pojme 20 tisíc lidí a inspiraci bral třeba z Realu

Pomyslný krůček od obdobné euforie byl Varadi blízko o šest sezon později, kdy se opět v dresu Baníku přetahoval do posledního kola o ligový primát s pražskou Spartou. Tehdy ovšem slezské družině pohár pro mistra ligy unikl.

“Mrzí to, bojovali jsme do posledního kola, ale bohužel to nedopadlo. Jinak ale musím říct, že se opět sešla skvělá parta. Kluci jako Martin Lukeš, Mario Lička, Fernando Neves a další parádní fotbalisté, vyjmenovává jména bývalých spolubojovníků muž, jenž zakončil zmiňovanou sezonu s pěti střeleckými zářezy. "Pod koučem Koubkem si ta parta tak sedla, že to málem dopadlo zase titulem. S odstupem času na to čím dál více vzpomínám jako na podařenou sezonu."

Paralela se současností

S průběhem sezony, jež následovala po nakonec bronzovém ročníku, mohou příznivci baníkovských barev nalézt jistou podobnost s ne zrovna příznivou situací v aktuální sezoně. “Myslím, že ty důvody jak našeho tehdejšího, tak i současného útlumu jsou v obou případech obdobné. Stejně jako teď nám i tehdy odešli důležití hráči jako Mario Lička a Tomáš Mičola, kteří zamířili do Francie, či tehdejší talent Matěj Vydra. To mělo totožné následky, jaké můžeme vidět na současném mančaftu. Prostě jsme se rozpadli a ve zbytku sezony jsme se nedokázali dát dohromady,“ vzpomíná Varadi zasmušile na poslední sezonu v modrobílých barvách.

Pohár se Sigmou 

Zisku druhé velké trofeje se střelec 47 ligových branek na nejvyšší tuzemské scéně dočkal až během svého následujícího působení v barvách olomoucké Sigmy. Na konci první sezony hanáckého angažmá totiž okusil, jak chutná vítězství v Českém poháru. “Pro Sigmu to byla první velká trofej v historii, takže jsem rád, že jsem u toho byl. Taky jsme to všichni pořádně oslavili,“ vrací se do léta roku 2012.

Střelec v pralese. Ordoš vyhrál finále proti Spartě, teď válí na vsi

“Jedinou kaňkou na tomto vítězství představoval zákaz hraní evropských pohárů vinou korupční aféry z roku 2009. To bylo trošku smutné, protože i když jsme dokázali z mého pohledu obrovský úspěch, nakonec z něj vlastně nebylo vůbec nic."

Samotná hanácká metropole přirostla Varadimu k srdci. Nic na tom prý nemění ani fakt, že musel v jejím modrém dresu strávit i sestup do druhé ligy. “Do Olomouce se vždy velmi rád vracím. Nádherné město, úžasní lidé, pěkný stadion, zamiloval jsem si ji podobně jako Ostravu,“ přiznává hráč, jenž kromě Baníku a Sigmy oblékl v rámci české nejvyšší soutěže také dresy Teplic, Viktorie Plzeň a Českých Budějovic.

Léta v MSFL

Právě přes krátké působení na jihu Čech a následné pobyty v polských klubech Tychy a Polonia se dostal Varadi v létě roku 2017 zpět do rodného Frýdku-Místku, toho času působícího ve druhé lize. “Po návratu z Polska se mi sice ještě rýsovala opět nabídka z Baníku, jenže ta nakonec nedopadla a já si řekl, že se už chci vrátit domů,“ přibližuje Varadi okolnosti návratu na rodnou hroudu.

S mateřským klubem ale hned v další sezoně sestoupil o patro níž do MSFL. V této soutěži následně Varadi strávil závěrečných šest sezon kariéry. Kromě Frýdku-Místku v ní hájil i čest oddílu z Vratimova, kam se po sezoně 2020/21 přestěhovala licence opravňující k hraní třetí nejvyšší soutěže. Poslední Varadiho zastávkou v MSFL pak byl celek z Frýdlantu nad Ostravicí.

"Samozřejmě, MSFL je něco úplně jiného než třeba první liga, ale mně se v ní dařilo a vlastně už jsem ani vzhledem ke svému věku žádné vyšší ambice neměl. Koneckonců i ta moje výkonnost šla stále níž a níž," nezastírá.

Tu mu mohl po sezoně 2023/24 ještě o nějaký ten pátek prodloužit přesun do Havířova, jenž tou dobou zlanařil zvučná jména spjatá s Baníkem: Nemanju Kuzmanoviče nebo Jana Laštůvku “Přemluvili mě, abych to u nich zkusil s tím, že chtějí co nejrychleji postoupit z divize do MSFL, a i tam posléze válčit o postup do druhé ligy. Bohužel, jak to z mé strany dopadlo, už víte...," dodává na konec vzpomínek.

Má 14 titulů, teď sparťanská legenda vede tým ze sedmé ligy a drží palce Strakovi