Priskemu tah se Sochůrkem vychází, říká expert. Evropa je ale s prací s teenagery mnohem dál

Když se podívám na minutáž hráčů v předních evropských ligách, ale i v těch menších, které jsou víc srovnatelné s námi, nevycházíme z toho zrovna slavně. Pokud by nedali ve Spartě šanci Hugovi Sochůrkovi spíš náhodou, asi bychom dále čekali, až nějaký zázračný teenager, který ještě není plnoletý, přijde na řadu.

Evropa je v tomto ohledu mnohem dál. Například Francie má hned pět hráčů v Ligue 1, kteří se narodili v roce 2008 a mají odehráno minimálně 450 minut. V nizozemské Eredivisie najdeme čtyři, belgická Jupiler Pro má tři takové hráče, Serie A dva a Portugalci a Poláci po jednom, přičemž je to ten samý Oskar Pietuszewski, který přestoupil v zimě z Jagiellonie do Porta za 10 milionů eur. Jen pro srovnání – Sochůrek má zatím odehráno 181 minut… Což je porce, kterou dnes v některých evropských ligách překonají i ročníky 2009.

Celkově je ale na starém kontinentu spousta takto mladých hráčů, kteří prostor dostávají nebo už ho dokonce mají. V Česku to ale není. Ptáte se proč? Nejdůležitější faktor je podle mě ten, že tuzemská liga nevytváří optimální prostředí pro to, aby kluci nastupovali už v takovém věku a mohli fotbalově růst a posouvat se v technických atributech, což by je jednou mohlo dostat do lepší ligy. 

Navíc mi tu chybí i větší dávka odvahy k tomu mladého kluka vyzkoušet. Trenér Brian Priske je nyní chválený, že dal Sochůrkovi šanci a patří mu za to kredit, ale stejně si myslím, že ho k tomu dohnala situace Sparty se středními záložníky. Kdyby byli všichni hráči z prvního týmu zdraví, Hugo by nejspíš pomáhal B-týmu se záchranou druhé ligy…

Potenciál má přitom ohromný. Poprvé jsem ho zaregistroval na loňském MS do 17 let v Kataru, kde se prezentoval hodně zajímavě. Už tehdy se tím Sochůrek dostal do povědomí evropských skautů. Do té doby jsem netušil, že Sparta má v mládeži takového hráče.

O to lépe, že dostal šanci a mohl svůj talent ukázat lidem, protože je hráč, kterého si fanoušci rychle oblíbí. Když vidíte, jak je schopný obstát z čisté vody na ligové úrovni, klobouk dolů.

Prý nebývá nervózní. Má správnou mentalitu. To jsou věci, které mu ohromně pomohou.

Myslím, že jsem byl jako kluk v jeho věku v podobné situaci. Náš ročník byl nadmíru talentovaný a dodnes jsem vděčný trenérům v Bohemians Zbyňku Bustovi a Pavlu Hoftychovi, že se nebáli mě vytáhnout. Dostal jsem v 17 letech šanci a poměrně brzy nabral směr Schalke. Tehdy v kabině seděli Raúl, Neuer, Kuranyi, Farfán či Rafinha a já si z toho vůbec nic nedělal.

Jako mladý kluk máte často ještě svůj bezstarostný svět a okolní vlivy neřešíte. Dnes bych byl mnohem nervóznější, kdybych měl přestupovat do týmu s takovými jmény. Je to ale dobře. Mladí by se měli fotbalem bavit, mít lehkost a neřešit tlak, okolní vlivy médií a veřejnosti. Ohromně se mi v tomto směru líbí, jak třeba Vincent Kompany či bývalý trenér Kölnu Kwasniok na tiskovkách bránili své mladé hráče, aby je novináři nechali být a mohli jen hrát fotbal.

Když vidím, jak si Sochůrek přivyká dospělému fotbalu, je to podle mě hráč, který by od léta měl být v základní sestavě či někde na její hraně a kterého by Sparta měla hýčkat, protože za něj jednou může dostat obrovskou sumu peněz.

Bude to chtít ale dobrou péči, nastavené prostředí a samozřejmě tým, který mu pomůže. Je otázkou, zda by Sochůrkovi nebylo lépe v Nizozemsku či Belgii, kde s hráči jeho typologie umí pracovat perfektně, dostanou z nich maximum a připraví je na angažmá v TOP ligách.

Věřím, že ale i Sparta bude obezřetná, protože Sochůrek vypadá jako fotbalista, který může mít jednou velký význam i pro celý český fotbal. Líbí se mi na něm, jak působí vyspěle a klidně na míči. Na jeho věk dělá málo chyb a má technickou stabilitu. Navíc i přehled na hřišti. To jsou věci, které už Priske nemohl přehlížet.

Důležité téma u mladých hráčů je podle mě také stagnace. Spousta kluků vypadá dobře, ale přijde období, kdy přestanou hrát v klubu, nikam se neposouvají a vy je vidíte po čase znovu a i když vás kdysi oslnili na určité úrovni, najednou vidíte, jak jim žalostně chybí těžké zápasy, sebevědomí a vyhranost. 

Dám příklad třeba Šimona Slončíka. Za Slavii v Youth League mě upoutal. Vypadal skvěle. V zimě přešel do Karviné, kde ale z nějakých důvodů nenastupuje. Když jsem ho viděl nyní v reprezentaci do 19 let, ten hráč z mládežnické Ligy mistrů byl pryč.

To samé může potkat třeba Jiřího Panoše v Plzni. Potřebuje cítit důvěru a pravidelně nastupovat. Jemu konkrétně nepomohly zdravotní trable, ale je to hráč, který když bude hrát, má přínos pro tým a ještě se začnou vyptávat kluby z ciziny. V minulosti se spekulovalo o AC Milán, já vím o zájmu Freiburgu. Pokud ale nebude stabilně v sestavě Plzně, těžko pro něj přijde nějaký kariérní posun.

Kolikrát za to ti kluci ani nemohou. Prostě proti nim jsou okolnosti, které je na hřiště nepustí. Ale i to k tomu patří – jako fotbalista musíte mít štěstí na několik věcí. Ať už je to zdraví, trenér, výběr týmu či správný okamžik pro přestup.

Myslím si však, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda nemůžeme dělat v tomto ohledu víc a pracovat s talenty lépe. Přijde mi, že v zahraničních ligách, třeba v Chorvatsku, se na celou záležitost dívají jinak. Je to pro ně víc byznys. Takže více ohrávají mladé hráče, pak přijde nějaký klub z Itálie, zaplatí jim obrovské peníze a mají vyděláno.

Těžko říct, jestli tohle v Česku může fungovat. Dovedu si představit, že kluby jsou více orientované na úspěchy v pohárech, než příjmy z prodeje hráčů, ovšem i to má svou daň.

Bojíme se dát mladým prostor. Nikdo nechce riskovat. A druhá věc je, jaké hráče vlastně vychováváme. To, v jakých podmínkách ti kluci vyrůstají, jaké mají možnosti a trenéry, je nejzásadnější věc, kterou bychom měli řešit. Měli bychom do těchto věcí investovat co nejvíce financí a úsilí, protože se jedná o budoucnost českého fotbalu.

Nemůžu si však pomoct, že když vidím naše mládežnické kategorie, kluků, kterých by si někdo všiml, je příliš málo. Je navíc obrovský rozdíl v tom, jestli jste trénovaný hráč z Česka, máte zkušenost z ciziny nebo třeba zahraniční kořeny. Hráči, kteří neprošli v posledních letech českou výchovou, jsou zkrátka jiní a zajímavější. Je to znát na pohybu, razanci přihrávek, chování v soubojích či schopnostech a sebevědomí v situacích jeden na jednoho.

Asi dva měsíce zpátky jsem se bavil s naším trenérem v Augsburgu a říkal mi, že má nachystaného skvělého kluka z ročníku 2008, který vypadá fantasticky, ale že musí počkat na ideální příležitost, kdy ho pošle do zápasu. Ale že debut bude mít určitě v této sezoně.

Nakonec hrajeme v Lipsku 1:1, držíme dobrý výsledek a trenér ho dává na pravého stopera, aby se podílel na bránění Yana Diomandeho, jednoho z nejlepších hráčů v Bundeslize. To je přesně ta odvaha, o které mluvím. Kluci si k tomu čuchnou a je to pro ně obrovská motivace, aby makali dál a byli místu v základní sestavě ještě blíže.

Odvahu ukázal i Kompany, který měl v Bayernu v posledních týdnech trochu problémy s marodkou, ale vytahoval jednoho mladíka za druhým. Asi nejznámějším je Lennart Karl, jenž je mezi hráči z ročníku 08 i nejproduktivnější v Evropě. Ale šanci dostali i další, kteří třeba v Bayernu až takovou kariéru neudělají. Nicméně už jen tím, že jsou v prvním týmu a dostali nějaké minuty, se jim ohromně zvedá hodnota na trhu a klub je jednou velmi dobře prodá.

Kdybych se měl zamyslet, kdo je pro mě v současné době asi nejzajímavější hráč v Evropě z této generace, bude to pravděpodobně Nathan De Cat z Anderlechtu. To je kluk, o kterého je na trhu neskutečný zájem. V 17 letech má v této sezoně odehráno 2350 minut.

Zapomenout nesmím ani na Gilberta Moru, což je mexický záložník, který brzy přijde do Evropy a bude to velký transfer. Ještě předtím nás ale prověří na letním MS. Mexičané ho totiž budou mít nejspíš v základní sestavě, pokud se stihne uzdravit.

Koubek po postupu na MS: Kabina byla dřív mdlá, teď jsme se semkli. Zranění Šulce ho rozčílilo

I to je jakési memento – náš soupeř na MS bude mít v týmu 17letého kluka a my je nemáme ani v nejvyšší české soutěži, natož abychom vůbec přemýšleli o jeho nominaci do seniorské reprezentace.

To je další věc, které občas nerozumím. Proč nechceme posouvat odskočené hráče výš? Když mám dobrého 17letého fotbalistu, proč si musí projít všemi věkovými kategoriemi a nedám ho například rovnou do týmu do 21 let?

Julian Nagelsmann povolal 17letého Karla do německé reprezentace. Dovedete si něco takového představit třeba v případě Sochůrka a našeho národního týmu?