Slavia mi dala lásku. V klubu ze mě udělali legendu, prozradil stoper z Pobřeží slonoviny

Co všechno mu chybí z českého života? Jaké to bylo, když ho v Řecku trénoval legendární Claude Makélélé? Jak vnímá svoji budoucnost v národním týmu Pobřeží slonoviny? A přemýšlí na závěr kariéry nad návratem do pražské Slavie? O tom všem se rozpovídal v podcastu Livesport Daily. Na Spotify najdete nadabovanou verzi do češtiny, na webu Livesport Zpráv pak anglický originál.

O návratu do Slavie

"Upřímně, poslední dva roky o tom hodně přemýšlím. Chtěl bych ukončit moji kariéru ve Slavii. Pokud by ta příležitost přišla, byla by to pro mě opravdu obrovská pocta. Strašně bych si přál to ukončit v tomhle klubu, na jeho stadionu, před jeho fanoušky a zpívat s nimi. Modlím se k Bohu, aby to vyšlo, protože ten klub mě dělá tak hrdým, že to asi nikdo nedokáže pochopit."

O reakci na titul Slavie

"Byl jsem šťastný, protože si pamatuji, jak mě doma navštívili Jiří Bílek s Martinem Říhou, ještě s nimi byl vlastně Daniel Smejkal. Tehdy jsem jim říkal, že není normální, aby Slavia nevyhrála tři sezony po sobě titul. Takže po tom posledním zápase jsem byl opravdu šťastný, když jsem je viděl znovu slavit. Moje přání bylo samozřejmě to, aby vyhráli i pohár, ale bohužel prohráli v semifinále proti Olomouci. Titul je ale skvělý a posílal jsem gratulaci předsedovi klubu."

Podpořte LS Daily v anketě Podcast roku 2025 >

O výjimečnosti angažmá v Česku

"Pro mě osobně jako pro fotbalistu je důležité, abych se někde cítil dobře. Cítil jsem lásku, které se mi od lidí dostávalo, a na to nikdy nezapomenu. Slavia mi dala lásku, fanoušci mi dali lásku, pan Tvrdík mi dal lásku. Bylo to celé o respektu, v klubu ze mě udělali legendu. Začal jsem hrát evropské poháry, hrál jsem velké zápasy, měl jsem kapitánskou pásku. Bylo to pro mě opravdu důležité, byla to láska a na Slavii nikdy nezapomenu. Nikdy. Chybí mi lidé ve městě, když jsem někoho potkal, projevovali mi sympatie a respekt. Chybí mi také nějaké české jídlo, například bramborový salát, kachna, taky mi chybí guláš, takže bych našel pár českých věcí."

O národním týmu Pobřeží slonoviny

"Po posledním Africkém poháru národů jsem se cítil trochu špatně, protože se vyhrálo zlato, ale já jsem nebyl nominovaný. Ale chápal jsem to, protože jsem byl taky trochu zraněný, takže bylo pro trenéra složité mě vzít. Jako fotbalista ale nemůžu říct, že je to pro mě uzavřené, protože nikdy nevíte. Pořád hraji v dobré soutěži, takže uvidíme. Ale není to pro mě aktuálně ten největší cíl. Uzavřená kapitola to není, protože jsem jako voják. Když vojáka povolá armáda, aby bránil svoji zemi, taky neváhá a jde. Uvidíme co přinese budoucnost, ale aktuálně se soustředím na klub."

O vyhazovu trenéra Makélélého

"Upřímně, ani já nerozumím tomu proč skončil, snažil jsem se najít důvod, ale nikdo mi ho nebyl schopný říct. Nikdo to nijak nekomentoval, nikdo s námi nekomunikoval. Pro nás to bylo neuvěřitelné, že nás trénovala taková legenda jako Makélélé. Vynikající člověk, oba mluvíme francouzsky, ale on se snažil mluvit se všemi, neustále nám radil. Pro mě to byla velká ztráta, když odešel, protože pokud by zůstal, tak by nám to pomohlo, ale to je fotbal a nikdy nevíte, co bude zítra. Je to silný charakter a rozhodně nebyl zvyklí na to, aby za ním někdo chodil a ptal se na to, proč dělá to a to. A možná právě proto ho vyhodili. Byl to Makélélé, světová legenda, takže pro mě bylo moc příjemné ho poznat."

O fotbalových plánech 

"Myslím, že můžu hrát do té doby, než si řeknu, že se už nemůžu hýbat, ale teď se cítím pořád jako mladý, takže bych řekl, že budu hrát opravdu do doby, než mi moje tělo řekne stop. Teď si snažím udržovat profesionální přístup k životu, být fit, takže bych řekl, že minimálně další dva nebo tři roky vydržím."