Nálepka divočáka? Už je to ohrané, říká Řezníček. Trenér Příbrami ho chodil přemlouvat domů

Byl pro vás konec kariéry těžký, nebo se vám po náročném roce v jistém smyslu spíše ulevilo? 

"Spíš ta druhá varianta, spíš se mi ulevilo. Ten poslední rok byl na psychiku hodně náročný. Já už jsem s tím tak nějak počítal, takže se mi spíš ulevilo, že se to vyřešilo a už mám klid."

Proč jste se tedy vůbec do dalšího ročníku pouštěl? 

"Trénoval jsem, absolvoval celou přípravu a měl platnou smlouvu na celý rok. Nechtěl jsem to jen tak zabalit, chtěl jsem pokračovat s nadějí, že se třeba něco změní. Jenže se nezměnilo nic. S vedením jsme si pak sedli, a protože to nevypadalo, že by měla nastat nějaká změna, domluvili jsme se na konci."

Co bylo na tom posledním roce vůbec nejtěžší? 

"Mně bylo řečeno hned po nějakém pátém nebo šestém kole, co jsem se vrátil, že hrát nebudu a do základu se se mnou nepočítá. Asi byla chyba, že jsem se vůbec vracel a nevyužil nějaké dobré nabídky, které jsem měl při konci v Dukle. Prostě jsem vzal nabídku Příbrami s tím, že se vrátím domů."

Takže se dá říct, že návratu litujete? 

"Samozřejmě mě teď mrzí, že jsem ještě někam nešel. Měl jsem nabídku třeba z první slovenské ligy. Tady mě přemlouvali a já udělal chybu, takže toho lituju. Ale teď už se s tím nic nedá dělat. Asi to tak ale mělo být a nemá cenu se v tom šťourat."

Jak jste snášel měsíce, kdy jste nehrál? 

"I kluci v kabině říkali, že se diví, že vůbec nedostávám šanci. Znali situaci a věděli, jak tam fungujeme. Já jsem ale normálně trénoval a myslím si, že jsem na to pořád měl. Na patnáct nebo dvacet minut bych týmu klidně pomohl, o tom jsem přesvědčený a nikdo mi to nevymluví. Trénoval jsem celou dobu, chodil jsem si zahrát i za béčko, abych byl v zápasovém vytížení, a s týmem jsem fungoval pořád."

Při loučení jste si do příbramského trenéra Jiřího Kohouta veřejně rýpnul. 

"Když jsem do Příbrami přišel, trenér za mnou chodil domů a přemlouval mě, ať se vrátím, takže si to nedokážu vysvětlit. Tvrdil mi, že na to nemám. Já přitom ještě před čtyřmi měsíci hrál ligu a najednou nemám na druhou ligu ani na pět minut?"

Cítil jste v tom něco odobního? 

"Asi jo a trvalo to celý rok. I když jsme ty první kola nevyhrávali, já měl za prvních pět kol bilanci 1+2, navíc jako kapitán. Do nějaké tři čtvrtě sezony jsem měl 2+2, a to jsem pak nastoupil už jen někde na patnáct minut. Skoro celou sezonu jsem byl víceméně nejproduktivnější hráč, než pak Daniel Šmiga dal nějaké góly. Ale mně bylo pořád tvrzeno, že na to nemám. Náš trenér ale takhle rozhodl, tak to prostě bylo."

Řešil jste ještě v létě nějaký přesun jinam, než jste definitivně skončil? 

"Ani ne, popravdě jsem to neřešil. Dodržoval jsem smlouvu, kterou jsem měl. Když vás trenér v mých letech na rok odpálí, nabídky se zrovna nehrnou. Nejsem naivní, abych si myslel, že mi v osmatřiceti po roce bez hraní všichni volali. Takže jsem ani nic nehledal."

To byl byla Příbram. Když vezmeme kariéru jako celek - Plzeň, Sparta, Klub ligových kanonýrů, zahraničí. A přece pořád čelíte otázkám na vači divočejší minulost. Neštve vás to už? 

"Všichni se na to ptají a samozřejmě už mi to není příjemné, je to dlouho. Ale asi to k tomu patří. Tak to prostě bylo a vzít zpátky to nejde. Nejsou to věci, na které bych byl pyšný, ale měl jsem to v povaze. Zpětně toho nelituju, bylo to tak a musím to přijmout. Ale máte určitě pravdu, uděláte rozhovor a titulky jsou pak stejně pořád stejné. Lidi už to podle mě ani nezajímá."

Na druhou stranu, aspoň se na vás nezapomene. 

"No jasně! Ale vážně, já to vnímám tak, že kdybych ty věci neudělal a nevyhodili mě tenkrát z Budějovic, tak nemám manželku a dvě hezké, zdravé děti. Všechno mělo svůj důvod, je to pryč."

Když se za kariérou ohlédnete celkově, vymačkal jste ze sebe maximum? 

"Na sto procent! Já jsem totiž začal fotbal mačkat až někdy v šestadvaceti letech, kdy mě vyhodili z Budějovic. Za těch dalších deset dvanáct let jsem udělal obrovský posun. Jakmile jsem se začal soustředit na sto procent a nedělal blbiny, ukázalo se, že ve mně něco bylo. Za těch dvanáct let jsem to, myslím, předvedl."

Rozhodli jste se s rodinou usadit v Brně. Je to pro vás osudové město? 

"Určitě. V Brně jsme strávili nějakých šest let, nikde jinde jsme takhle dlouho nebyli. Přirostlo nám k srdci, lidi na Moravě jsou moc hodní a je nám tam skvěle. Chceme se tam vrátit a žít tam."

Nabízí se zapojení do struktury Zbrojovky Brno, je to reálné? 

"To nevím, ale samozřejmě bych si to přál. Uvidíme v nejbližší době, jestli se něco povede. Do trenérského štábu se nehrnu, nemám žádné licence, takže to nepřichází v úvahu. Ale pokud by byla nějaká jiná práce v klubu, rád bych tam pracoval."

Do divize jsem šel s respektem

Kromě toho ale pořád hrajete. Přestup do divizního Lanžhotu se zrodil hodně rychle, v týdnu jste ukončil kariéru a v neděli už hrál mistrák. 

"Byla to rychlovka, byl jsem na to zvědavý. Divizi jsem hrál naposledy snad někdy dávno ve Strakonicích na farmě Budějovic. Debut byl fajn, bylo to nahoru dolů, pohledný fotbal. Každý zápas bude jiný, ale třeba teď proti Baťovu to mělo dobrou úroveň a zahrál jsem si dobře."

Gól jste ale nedal, byť šance jste měl. S čím jste do toho vlastně šel? Dám hattrick a jdu, nebo jste byl obezřetný? 

"Šel jsem do toho s plným respektem. Dlouho jsem nehrál, takže jsem nevěděl, jak to zvládnu. Určitě jsem tam nešel jako mistr světa, sílu soutěže respektuju a kluci vám nic nedají zadarmo. Gól jsem dát chtěl, nastřelil jsem břevno a další volej mi gólman chytil. Vyhráli jsme 1:0, takže to nevadí. Určitě nejdu do divize s tím, že tam dám dvacet gólů, tak jednoduché to není."

Vnímáte, že budete na divizních trávnících pro fanoušky hlavní atrakcí?

"Na jednu stranu je mi to jedno, na druhou to potěší, když lidi přijdou. Nemám problém s fanoušky, ať už mi přejí, nebo na mě řvou. To k fotbalu patří. Když se lidi přijdou podívat, je to jenom dobře. Na Moravě jsou lidi přátelští, tak věřím, že to bude fajn."

Absolutně nechápu, co tam dělají, opřel se expert do tradiční druholigové značky. Kdo postoupí?