Sledovat repre? Bolestné, tvrdí legendární Petržela. Obdivuje Koubka, řekl, co mu vadí na Baníku

Jak si tedy dnes žije důchodce Vlastimil Petržela?

"Žiju si svůj klidný a pohodový život. Samozřejmě do něj pořád patří fotbal, vedu dorostence ve Vlašimi a snažím se žít bez stresů."

Dřív jste měl sen mít koně, jaký sen máte teď?

"Žádné takové sny už nemám, užívám si vnuky, kamarády, fotbal, prostě život v pohodě a s úsměvem. Co bych vlastně ještě chtěl, aby kluci, které vedu, vyhráli soutěž."

Dovedete si představit svůj den bez fotbalu?

"Dovedu, ale je to hrozná představa. Takové dny nejsou pěkné a netěším se na ně."

Na jaře je lepší jen Zbrojovka. Zůstáváme nohama na zemi, varuje ale kouč Vlašimi Střihavka

Žijete ve Vlašimi, fungujete dál u mládežníků, jak jste zmínil, co vám to dává?

"My nejsme tým, my jsme rodina. A to asi vystihuje všechno. Některé kluky v týmu mám od přípravek, znám je a oni znají mě. Víme, co od sebe čekat. To propojení je tam ohromné."

Platil jste za přísného trenéra, zrovna nedávno jsem slyšel Pavla Mareše, jak vzpomíná na éru pod vámi v Bohemians...

"I mě to stálo strašně sil. Vždyť já když jsem si skládal tým, tak jsem jezdil po celé Moravě. Pro kluky to byla ohromná změna, ale myslím, že se ta dřina vyplatila, což dokazují jejich kariéry, které se nezastavily jen v české lize, ale dostali se i do ciziny.

Máte to nastavené teď jinak?

"Asi už nejsem tak tvrdý, je to dané i tím, že nejste u profesionálního týmu. Samozřejmě na kluky taky někdy řvu, ale to dělám pro jejich dobro. Vycházíme spolu skvěle. Oni vědí, že přísnost musí být, ale chtějí na sobě pracovat. My se snažíme trénovat jako dospělí a odměnou budiž třeba to, že za poslední rok šest z těch kluků získalo agenta."

Kdybyste teď byl po hráčské kariéře, šel byste znovu do trenéřiny? Ve vašem případě to možná bylo štěstí v neštěstí, když vám zdraví nedovolilo hrát dál, co?

„Asi jo, zažil jsem jako trenérem věci dobré i špatné. Ale v době, kdy jsem končil jako hráč, jsem měl vysokou školu, byl jsem učitel. Ve Slavii jsem chtěl být šéftrenérem mládeže."

Dopadlo to trochu jinak, rovnýma nohama jste skočil k prvoligovému týmu Slavie jako asistent.

"Nečekal jsem, že to takhle skončí. Ale asi jsem byl tehdy pro vedení kapitán Slavie, co končí kariéru a stal jsem se asistentem pana Jareše, toho trénování moc nebavilo, takže jsem si dělal tréninky podle sebe, byl každý den na hřišti, užíval si to. No a když za tři měsíce pana Jareše vyhodili, přišel další posun."

Vlastně jste šel rovnou k áčku a teď končíte u dorostu. Jdete trochu opačným směrem, co?

„Ale i já jsem někdy u mládeže pomáhal ve Slavii. Ale je pravda, že jsem skočil rovnou k áčku Slavie."

Chorý dostal červenou kartu oprávněně, rozhodla KR, i když úmyslné plivnutí nelze prokázat

Stíháte sledovat český fotbal?

"Pochopitelně, že ano. Fotbal je můj život, moje láska."

Ten teď slavil úspěch v podobě postupu na MS. Co jste na to říkal?

"Bylo to hodně bolestné, výkony byly žalostné. Dvakrát jsme zvládli penaltový rozstřel, ten postup je zlatý, protože nás soupeři přehrávali a měli jsme velké štěstí."

Na MS jste sám hrál, jste určitě rád, že tam máte následovníky...

"Jsem za kluky vážně šťastný, že se jim to povedlo. Zápasy baráže se asi nelíbily nikomu, ale je jasné, že všichni se mistrovství světa těší."

Penaltový mág Kovář šel s pravdou ven: Na dva Dány jsem křičel, trenéři mi posílali signály

Věříte, že postoupí ze skupiny?

"Myslím, že postoupit ze skupiny určitě můžeme. Čekám, že výkony od našeho týmu tam budou diametrálně odlišné, budeme hrát daleko lépe."

Národní tým vede trenér Miroslav Koubek, ten je ročník narození 1951. Je to váš vrstevník, co vy na to?

"Že je to prostě neuvěřitelný. Člověk do toho nastoupí, jsou tam obrovské nervy, stres a emoce. To všechno mi běželo hlavou, když teď zemřel můj velký kamarád Mircea Lucescu. Když já jsem šel do Zenitu, tak on byl v Šachtaru. Měli jsme spolu krásný vztah, byl to bezvadný kolega. Ale to, že se vrátil na lavičku reprezentace ho zabilo."

Myslíte to vážně?

"Tak se podívejte. Odtrénoval jeden zápas a zemřel."

Takže otázka na to, co vy a případný návrat do profesionálního fotbalu je asi zbytečná.

"Nabídky se objevují, ale já už nechci. Teď už jsem jinde. I ve Vlašimi to dobře vědí."

Je pravda, že jste toho zažil opravdu hodně. Třeba divoké devadesátky, kdy jste měli párkrát v kabině i odposlech, to je docela síla, co?

"Na tu dobu se mi vzpomíná docela těžko a nechci o ní moc mluvit. Spíš jsem v šoku, když teď prasklo, že jsou ty věci zpátky. Tyhle věci, prodané, koupené zápasy jsem vždycky nenáviděl. Je to hnus. A ono se ukazuje, že to tu bylo zase."

Korupční aféra tým Karviné ovlivnila, hráči se ji však snaží vypustit z hlavy

Co s tím problémem?

"Rušit sázky není řešení. Že si někdo vsadí za dvě stovky na nějaký zápas, není problém. Samozřejmě, problém jsou ti mafiáni, co vsadí statisíce nebo miliony a chtějí zápas ovlivnit. To se ale netýká obyčejných lidí. A já za sebe můžu říct, že jsem šťastný, že pracuji u mládeže a s takovými věcmi se nepotkám.“

Když přišla řeč na bohaté lidi a vlastníky klubů, zažil jste jich sám hodně: Korbela, Macha Rezeše, Kárla, Brabce i boháče v Rusku. To se také jen tak nepoštěstí.

„Do Petrohradu jsem přišel za Mutka, ale ten pak šel do politiky a jeho nástupcem byl Trantovenko. To byl neskutečný člověk, byli jsme jako rodina. Jeho dcera studovala v Sydney, můj syn také. Třeba u něj jsem si jistý, že by žádnou lumpárnu neudělal.“

Hráči Baníku dostali po debaklu kartáč od kotle. Fackuje nás to ze všech stran, přiznal Kričfaluši

A co mecenáši v Česku?

"Co se týče Korbela, tak toho jsem vlastně přemluvil, že šel do Slavie. Mach ve Spartě byl v pohodě, ale už jsem ho zažil jen chvíli a jeho nástupce Rezeše jsem nepotkal. Nechtěl jsem totiž jezdit na schůzky do Piešťan, jezdil tam nakonec Pepa Chovanec. Skončilo to tím, že mě vyhodili."

V jiném rozhovoru jste řekl, že to byl váš nejšťastnější den. To jako vážně?

"Tehdy se mi totiž strašně ulevilo. Byli jsme sledovat našeho dalšího pohárové soupeře, byla strašná cesta a pak jsem se dozvěděl, že jsme skončili. Fakt jsem byl rád. Když jste se ptal na ty majitele klubu, tak fantastický byl pan Kárl v Liberci i pan Brabec v Baníku. Co ten pro klub udělal, to je něco neskutečného."

Co tedy říkáte na současný ambiciózní projekt Liberce a také na trápení Baníku?

"S majitelem Liberce Kaniou se neznám, takže jsem jen něco četl, víc nevím. Co se týče Baníku, tak je za mě hrozný, nepochopitelný, jak to v klubu je. Za mě to v klubu fungovalo na jedničku. Pan Brabec se tehdy nechal přesvědčit, že když Baník prostě v jedné sezoně sestoupí, tak připravím tým takový, že ihned vybojuje postup. A to se také stalo. Mrzí mě, když teď vnímám, že někteří fanoušci na pana Brabce nadávají, je to férový chlap."

Velké zklamání, nečekali jsme to, hlesl Kováč po selhání v Karviné. Rozhodla červená karta

Pod vaším vedením se Baník hodně zvedal, mrzelo vás, když jste tam skončil, že?

"Konec jsem tehdy nepochopil. Třeba by z toho byl nakonec i titul. Stojím si za tím, že dělat fotbal v Ostravě, to je za odměnu. Baník má nejlepší fanoušky tady."

Vidíte a já bych čekal, že to řeknete o Bohemians.

"Pro ně mám taky jen slova chvály, ale co se týče Baníku, je to všechno tak pětkrát větší. Oni jedou podpořit klub všude, je jedno, jestli se Baníku daří nebo ne, jsou tam vždy a podporují klub."

Sbírka vašich úspěchů je obrovská, ale chybí v ní mistrovský titul. Štve vás to, mrzí?

„Asi ne, užil jsem si spoustu velkých zápasů, mám spoustu zážitků. Asi lze říct, že kdybych zůstal ve Spartě déle, tak by z toho nějaký titul byl, takhle zůstalo jen u vítězství v poháru. Se Zenitem v Rusku jsme brali druhé, třetí místo, což byl ohromný úspěch. Sesadit kluby z Moskvy ale bylo skoro nemožné.“

Mimochodem za obhajobou titulu míří v Česku suverénně Slavie. Co říkáte na sešívané?

"Mě ten fotbal její zase tak neoslovuje, zrovna moc radosti u něj necítím, že by mě nějak nadchl, to tedy ne. Ale je pravda, že Slavia v Česku výsledky dělá."

Máte za sebou spoustu velkých vítězství, které se vám vybaví, když se řekne to byl můj zápas?

"Možná vás to asi překvapí, ale mrzí mě čtvrtfinále Poháru UEFA, kdy jsme prohráli v Seville první zápas 1:4. Vyloučili nám tam dva hráče, byla proti nám penalta. Doma jsme sice vyhráli v odvetě 2:1, ale postup z toho nebyl. Tam jsem cítil, že jsme mohli dojít ještě dál. Zápasů, které byly nezapomenutelné, je spousta. V paměti mám i postupová tažení do první ligy s Baníkem, Bohemkou i Libercem."

Nejdůležitější životní bitvu jste ale vyhrál mimo zelený trávník. Zvládl jste souboj se závislostí a hazardem, kdy jste hotové jmění prohrál u rulety.

"Ruleta je nádherná hra, která stojí peníze. Pro mě byl problém závislost na prášcích, nikoliv hazard, o tom píšete jen vy novináři. S hraním rulety jsem mohl přestat ze dne na den. Boj se závislostí na prášcích jsem zvládl vyhrát a jsem za to šťastný. Rozhodl jsem se tehdy jít na léčení sám a všechno zvládl. Nebýt toho, možná už bych tady nebyl."

Korupční kauza dál bobtná. Zapletený má do ní být také hráč pohárového zástupce