Svědík? Skvělá škola, snad v Brně budujeme něco většího, je rád Hofmann. Už baví i v šesté lize

Jsou to přibližně tři měsíce, co jste ukončil profesionální kariéru. Jak dlouho vám trvalo se s tím smířit?

"Tím, že jsem to plánoval už od zimy a měl v hlavě, že skončím, byl pro mě přechod jednodušší. Teď jsem zjistil, že mi ligový fotbal nechybí. Pořád hraju na nižší úrovni, abych se fotbalově udržoval, ale mám i dost práce v realizačním týmu. Hraní na nejvyšší úrovni mi nechybí a nemusel jsem se s tím extra vyrovnávat."

Dalo by se říct, že kdybyste v realizačním týmu nezůstal, chybělo by vám to víc?

"To je podle mě největší rozdíl. Kdybych z fotbalu a z ligy úplně vypadl, bylo by to pro mě těžší. Koukat jen v televizi na fotbal a chodit se pouze dívat na tribunu, to by bylo nepříjemné a chybělo by mi to daleko více. Takhle mám svoji práci, svoji úlohu a jsem s kluky dennodenně v kontaktu. To je pro mě mnohem lepší."

Jak vypadaly vaše první dny a týdny v roli analytika?

"Měl jsem v hlavě od zimy, že se konec blíží, takže jsme se bavili o pozicích, které bych mohl dělat. Už od začátku bylo nastíněno, že bych mohl dělat analytika, že mě tam trenér vidí a chce mě tam. Soustředil jsem se ještě na fotbal a na postup, takže jsem v tom ze začátku zas tolik neležel. Na začátku přípravy jsme ale s Františkem Ševinským trávili u počítače a u videa hodně času, všechno jsem se musel učit"

Byla to s počítačovými programy velká škola, nebo vás podrželo hlavně fotbalové vidění?

"Tím, že jsem fotbal hrál dlouho a rozumím mu, poznám trenéra a jeho myšlenky, takže v tomhle to bylo jednodušší. Šlo spíš o to naučit se pracovat s programy a na počítači všechno zvládnout tak, abych byl efektivní v co nejkratší době. Trvalo to nějakou chvíli, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si představoval. Od soustředění v Rakousku už myslím, že to celkem jde."

Napadla vás už v průběhu kariéry, že se jednou posunute do role trenéra, nebo někoho, kdo fotbal takto sleduje?

"Vždycky jsem chtěl u fotbalu zůstat. Máme to v rodině, táta u fotbalu působil, takže mi přišlo přirozené pokračovat. Nikdy jsem se ale neviděl v roli hlavního trenéra, ambice jsem neměl. Spíš jsem nahlížel, kdo co dělá, jaké má kompetence a funkce, a doufal jsem v to, že u fotbalu budu moct zůstat."

Což se povedlo. Přišla v tomto směru i úleva?

"Ono to u konce kariéry někdy není jednoduché, realizáky nejsou nafukovací a musíte mít i trošku štěstí, že vás tam trenér chce. Trenérovi Svědíkovi jsem vděčný, že mi šanci dal. Teď jsem začal analytikou a uvidíme, jak to půjde do budoucna. Na realizák jsem poměrně mladý, jsou tam zkušenější lidi, než jsem já, a pro mě je to teď o tom se učit."

Jak byste rozvedl váš vztah s trenérem Svědíkem, pod kterým jste dlouho hrál a který si vás teď vytáhl do realizačního týmu?

"Už na Slovácku jsme měli dobrý vztah. Sedli jsme si lidsky i názorově na fotbal. V tomhle to pro mě bylo snazší, nemusím se před ním přetvařovat nebo říkat jen to, co chce slyšet. Spoustu let vidím, jak pracuje a jak se posouvá v práci, takže pro mě je škola od něj okoukávat věci."

Společně strávené roky tedy přinesly ovoce.

"Zásadní je důvěra, kterou má ve mě a já ji mám k němu. V tomhle mám výhodu, ale neznamená to, že ho nemusím každý den přesvědčovat o tom, že chci pracovat a budu pracovat tak, jak chce on. Zásadní je doručit to, co se po mně chce."

Společně s trenérem jste postoupili a zvedli Zbrojovku na nohy. Berete to i ve své nové roli tak, že pomáháte budovat klub a podílíte se na jeho rozvoji?

"Já to takhle beru. Nevím, jestli to tak berou všichni, že na tom mám velký podíl, ale u postupu na hřišti jsem byl. Jsem rád, že jsme Zbrojovku společně nastartovali."

Vnímáte to tedy jako začátek dlouhodobějšího projektu?

"Jsem strašně rád, že u toho můžu být dál, že můžu pomáhat klukům i klubu a že jsme na začátku cesty, aby se Zbrojovka držela v lize nejlépe napořád. Teď máme první ligovou sezonu, jsme nováček, ale beru to tak, že budujeme něco, co by v budoucnu mohlo být daleko větší."

Pokračování v šesté lize? Nebylo co řešit

Kromě toho ale pořád hrajete. Po konci kariéry jste věděl, že půjdete do nižších soutěží, nebo jste koukal třeba ještě po divizi?

"Od začátku jsem to bral tak, že si chci někde zahrát jen pro radost s dobrou partou kamarádů. Řešil jsem divizi okolo Hradiště, ale byl jsem rozhodnutý, že časově mi taková soutěž nedává smysl. Viděl jsem to spíš na pátou, šestou nebo sedmou ligu, že si jdu jen zahrát. Původně jsem chtěl hrát v části Hradiště, kde bydlím, ale nevyšlo to skrz časy zápasů, nedával bych to. Pak přišla nabídka, že bych si mohl zahrát s Míšou Krmenčíkem a Péťou Reinberkem v Boršicích, kde jsem znal i dalších pár kluků. Parta tam byla a je skvělá, takže už nebylo moc co řešit a jsem rád, že to dopadlo takhle."

Jaké bylo pozadí toho, že jste se v Boršicích sešli právě vy tři?

"Shodou okolností jsem byl s Krmelcem na plážovém fotbale a bavili jsme se, kam půjdeme hrát, že bychom si spolu kopli. Říkal mi, že to vypadá na Boršice a že by chtěli ještě dva tři ligové kluky. Druhý den mi volali z Boršic, dozvěděl jsem se, že tam půjde i Péťa Reinberk, což pro mě bylo další plus, a během deseti minut jsme se dohodli, že tam půjdu."

Hvězdné trio v 6. lize! Krmenčík zazářil hattrickem, před top návštěvou se trefil i Hofmann

Z klubu jde cítit velký elán to fotbalově pozvednout a postoupit zpět do 5. ligy, tedy do kraje.

"Je to tak. Místní kluci, kteří to tam dělají, z toho byli nadšení, protože mají chuť celý klub i vesnici fotbalově zvednout, a to i co se týče mládeže. Je to super i v tom, že kluci z dorostu s námi chodí trénovat a vidí bývalé ligové hráče."

Do týmu jste skočil z ostrého drilu druhé ligy. Co jste od soutěže čekal a co jste v ní nakonec našel?

"Moc jsem od toho nečekal, budu upřímný. Před prvním zápasem jsem absolvoval myslím jeden nebo dva tréninky, protože nestíhám úplně všechny. Ale v našem týmu jsem našel šikovné kluky. Spousta z nich hraje plážový fotbal nebo futsal, takže základy a vidění fotbalu mají. V tomhle mě to překvapilo. Hlavně v pohárovém prvním zápase jsem si zahrál dobrý fotbal s chutí a lehkostí, vyhráli jsme a navázali na to i v prvním soutěžním zápase."

V poháru na vás přišlo necelých 600 lidí. Řešili jste v týmu, že budete pro nižší soutěže atrakcí?

"Že bychom to nějak řešili, to ne, ale očekávali jsme, že se lidi přijdou podívat, protože se to hraje všechno kolem Hradiště. Sám se chodím dívat na vesnické zápasy, když mám čas, takže vím, jak lidi okolo Hradiště tyto nižší soutěže řeší a jak tím žijí. Na první zápas přišla spousta lidí, a to jsme ještě nehráli domácí zápas."

Mezi vaše další aktivity patří fotbalové kempy pro děti. Co je hlavní myšlenkou?

"Ta byla jednoduchá. Pocházím z Mostu, kde jsem vyrůstal a prošel celou mládež až do áčka. I když se tam spousta věcí v klubu změnila a mění se postupně, pořád lidi v Mostě znám, mám tam spoustu kamarádů, kteří mají kluky v mládeži a neměli tam přes prázdniny žádné kempy. Zjišťoval jsem si, co a jak. Myšlenku dělat kempy jsem měl vždycky, ale chtěl jsem je udělat v Mostě."

Chtěl jste se tedy vrátit ke svým fotbalovým kořenům?

"Chtěl jsem se vrátit domů, trošku se připomenout, že pocházím z Mostu a dostal jsem se do ligy, aby to pro kluky byla malá motivace. Teď jsme měli druhý ročník a musím říct, že ten se povedl líp než první skrz počet dětí i ohlasy. Naplňuje mě, že přišlo dvakrát více dětí a další jsme museli ještě odmítat, protože jsme neměli kapacitu. Musím poděkovat lidem v Mostě, kteří mi udělali servis k tomu, aby kemp mohl být."

Závěr ve Slovácku mě zklamal, vyhlížel jsem konec, říká Petržela. V kraji mě hlídají ve třech