Závěr ve Slovácku mě zklamal, vyhlížel jsem konec, říká Petržela. V kraji mě hlídají ve třech

Liga už se naplno rozběhla. Je vám líto, že u toho už nejste?

"Momentálně takové myšlenky nemám, protože mám spoustu jiného vytížení. Takže popravdě musím říct, že některé zápasy jsem ani nestihl sledovat. Slovácko jsem třeba zatím neviděl ani jeden zápas, Plzeň jsem viděl asi dva, takže mi zatím nějakým způsobem nedochází ani to, že bych skončil."

Bál jste se vůbec při přemýšlení o konci, že vám fotbal bude až fanaticky chybět? 

"Upřímně jsem nevěděl, co mě čeká, nevěděl jsem, do čeho jdu. Od bývalých spoluhráčů, kteří končili přede mnou, jsem měl všelijaké názory. Někomu to nevadilo, někdo se s tím nemohl srovnat nějakou dobu. Je to spíš na každém, jak to bude brát nebo co mu hlava dovolí, či nedovolí. Měl jsem z toho malinko obavy, ale zaplaťpánbůh mám vytížení, takže nemám čas nad tím přemýšlet."

Z posledních měsíců na Slovácku byl patrný dojem, že už vám fotbal nepřinášel radost a závěr probíhal na setrvačnost. Je to správná interpretace? 

"Myslel jsem si, že ten konec budu mít poklidnější, vstřícnější, ale bylo to všelijaké. Pak už to byla setrvačnost, jak říkáte, už jsem tam nechodil moc rád a spíš jsem vyhlížel konec. Nebylo to úplně ideální, myslel jsem si, že konec proběhne trošku hladčeji, ale dopadlo to, jak dopadlo. Konec přišel a jsem s tím v pohodě, nemám s tím žádný problém."

Narážíte na to, že jste od klubu čekal větší uznání nebo vděk? 

"Nevím, jestli vděk, ale myslel jsem si, že i z osobních důvodů nebo s lidmi, se kterými jsem tam nějakou dobu byl, trávil čas a byli jsme na jedné lodi, to bude trošku hezčí. Nestalo se tak, ale je to život. Člověk si udělá obrázek a jede se dál. Vytříbily se vztahy a někteří lidé, které člověk už nepotřebuje a nechce vídat."

Na druhou stranu je pravda, že klub, ve kterém jste končil, nebyl úplně ten samý, do kterého jste v roce 2019 přicházel.

"Určitě. Když jsem se vracel, tým byl super. Byli jsme si věkově hodně blízko, měli jsme spoustu akcí mimo fotbal a parta byla skvělá včetně trenéra Svědíka. Potom se trenér změnil, přicházeli noví hráči a už to byl i signál, že už není úplně místo pro starší ročníky. Postupem času to vykrystalizovalo tak, že konec už se blížil a bylo vidět, že musíme udělat místo mladším."

Moderní kabina? Průšvih

Jak jste vnímal proměnu atmosféry v kabině? 

"Doba jde dopředu. Dnes kluci už se v šatně ani moc zdržovat nechtějí. Přijdou si zatrénovat a mají telefon, což je jejich největší kámoš. S tím jsou spokojení, jenže komunikace vázne a vztahy se nenavazují. Zvlášť v kolektivním sportu je to průšvih a mělo by se s tím začít pracovat. Vztahy jsou důležité, musíte zabrat jeden za druhého. Dnešní mládež přijde, vezme telefon a dívá se do něj celou dobu, takže pomalu ani nevíte, jak se ti hráči v šatně jmenují, když s nimi nekomunikujete."

Byl to v kabině až takový extrém?

"Je to o jednotlivcích, neříkám, že jsou všichni mladí takoví. Ale ta komunikace... Když si vzpomenu, my jsme přišli do šatny a všichni jsme byli v masérně, bylo nás tam dvanáct, patnáct a povídali jsme si. Dnes je generace jiná, nepotřebují kontakt, možná ani neumí nebo nechtějí pořádně komunikovat. Vždycky byla parta důležitá a na hřišti bylo vidět, že táhneme za jeden provaz. To mi teď na konci kariéry v šatnách trošičku chybělo."

Krmenčík otevřeně o angažmá v šesté lize: Chci to dělat čistě z radosti

Zkoušel jste jako zkušený hráč kabinu nějak nakopnout?

"Zkoušely se nějaké věci, ale když člověk vidí, že to nikam nevede nebo někteří jedinci nemají zájem, tak vás to otráví. Postupem času už nemáte chuť ani energii na to, abyste je nějak nasměroval. Je to každého volba, jestli to pochopí."

Jak jste zmínil, aktivit máte dost. Zapojil jste se třeba mediálně do ligového projektu Klub legend LFA. Před kamerou působíte naprosto přirozeně!

"Chtěl jsem zůstat ve fotbalovém prostředí. Tohle je projekt, kdy jedete za kluky, kteří vstoupí do Klubu legend, a vidíte je v soukromí z jiné strany než jen na hřišti. Bavit se s nimi je fajn, někdy vás pustí více do soukromí, někdy ne. Řekneme si spoustu zážitků, protože když má někdo 300 startů v lize, už něco zažil. Vzájemně se obohatíme o postřehy a jsem rád, že můžu být ambasadorem tohoto projektu."

Vedle toho rozjíždíte vlastní mládežnickou akademii. Jak vás to zatím baví? 

"Chytlo mě to hodně. Chystal jsem si to postupně dopředu, abych měl připraveno, čemu se věnovat po konci s fotbalem. Extrémně mě to baví. Když vidím nadšené obličeje dětí, pohledy rodičů a děkování, je to věc, která vás žene dopředu a naplňuje. Zatím jsme v začátcích, ale máme vesměs pozitivní ohlasy. Děláme kempy, zimní turnaje, individuální i skupinové tréninky dětí na vesnicích. Vypadá to jako správný krok po kariéře a doufám, že se to bude posouvat dál."

Taky budete rozdávat fotbalovou radost na Plzeňsku. Přišlo angažmá v Kolovči po boku Davida Limberského zničehonic?

"Chtěl jsem určitě hrát dál, protože zdraví i chuť pořád mám. Ze dne na den řekne 'končím' jen pár výjimek, já si s tou myšlenkou nehrál. Věděl jsem, že chci hrát, jen jsem nevěděl kde. Pak přišlo laso od Davida, řekli jsme si, že chceme být ještě spolu na hřišti, a poměrně rychle jsem byl rozhodnutý."

Neodradilo vás ani dojíždění přes půl republiky?

"Neodradilo. Jsem v kontaktu s lidmi, se kterými řeším vyplnění volného času na Plzeňsku, aby to nebylo jen o fotbale a neležel jsem tam v dnech volna bez aktivity. Chci to určitě pracovně vyplnit."

Je ve hře i vaše zapojení do struktur plzeňské Viktorie?

"Je to jedna z variant, trefil jste to. Tím, že chci u fotbalu zůstat, ta možnost existuje. Mám tam dobré vztahy i vazby, lidé mě tam mají rádi a byli rádi, že jsem se vrátil. Kontakt s Viktorkou proběhl, je to jedna z variant. Sedneme si ke stolu a budeme řešit co a jak."

Když se vrátím k nižším soutěžím, bylo ve hře i zapojení do Boršic, kam odešli vaši dlouholetí spoluhráči Stanislav Hofmann, Petr Reinberk a Michael Krmenčík?

"Nějakým způsobem to ve hře bylo. Proběhla schůzka, kde jsme si řekli, co kdo očekává, ale nedohodli jsme se. Řekli jsme si, že to není reálné, takže to bylo vyřešené rychle."

V Kolovči máte jasně nastavený cíl postoupit z páté ligy. Vyhovuje vám, že jdete hrát o konkrétní metu, že nebudete jen atrakce?

"Člověk jde za něčím, musí vyhrávat zápasy. Není to o tom, že bych se tam šel jen 'vyprdět' nebo projít. Člověk do toho musí dát srdce i energii a hrát naplno. V téhle soutěži je spousta šikovných, mladých a běhavých fotbalistů, takže zápasy nejsou o tom, že si z vás někdo sedne na zadek jen proto, že jste hráli ligu. Člověk se musí připravovat a udržovat."

Jaké dojmy ve vás zanechal debut a chování protihráčů či diváků?

"Některé přípravné zápasy byly vyhecované a protihráči to neunášeli, takže tam byly i tvrdší zákroky. Na to jsem zvyklý, pokud to není zákeřné a nechce mi vyloženě zlomit nohu, tak to beru a respektuji. V samotném mistrovském utkání u mě stál soupeř ve třech lidech a bylo vidět, že mě chtějí uhlídat za každou cenu. Dokud se to nepotkává s agresivitou nebo zákeřností, bude to v pohodě."

Bývalý hráč Liverpoolu už úřaduje v Brozanech. Na cestě jsou čtyři posily i nový majitel, prozradil kouč