Světová legenda ho po pár dnech odepsala. Bývalý hráč Plzně vzpomíná na těžké období v Turecku

Součástí realizačního týmu Jihočechů je Navrátil od léta 2023, kdy dal právě v barvách Táborska vale hráčské kariéře. "Prakticky jsem si jen přenesl věci z kabiny do mého současného kamrlíku a druhý den se stal členem realizačního týmu. Jak se říká, skočil jsem do toho po hlavě," usmívá se.

I když oficiálně vykonává funkci vedoucího mužstva a kustoda, sám sebe s dávkou nadhledu tituluje holkou pro všechno. "Můj běžný pracovní den začíná většinou před tréninkem týmu, kdy musím nachystat vše potřebné k tomu, aby mohli kluci v klidu odtrénovat. Po tréninku zase všechno sbalím, vyperu a poklidím. Do toho řeším věci, které mám na starosti jako vedoucí mužstva. Takže pokud někdo z kluků něco potřebuje, jde za mnou a já se to pokusím zařídit," přibližuje své zaměstnání.

S odmítnutím souhlasí

Vzápětí ovšem jeho usměvavá tvář zvážní, neboť řeč přijde na téma, jež v souvislosti s táborským oddílem jednu chvíli rezonovalo tuzemským fotbalovým prostředím. Jedná se samozřejmě o situaci, kdy byla vedení jihočeského klubu nabídnuta možnost administrativního postupu do první ligy na úkor Karviné. Jihočeši ale nabídku nevyužili a rozhodli se pokračovat ve druhé nejvyšší soutěži. S tímto krokem souhlasí i Navrátil.

"Je mi jasné, že mít v životopisu napsáno první liga by pro hráče bylo super. Ale za mě je odmítnutí nabídky volbou rozumu. Hrát někde v Budějovicích nebo ještě jinde by mi nedávalo smysl. Samozřejmě že bych si přál vidět někdy Táborsko v nejvyšší soutěži, nicméně jsem pro to, aby se tady pro ni nejdříve vytvořilo potřebné zázemí," odhaluje vlastní pohled na věc.

Šádek je srdcař

On sám mezi českou elitou posbíral úctyhodných 171 startů, do nichž převážně nastupoval v dresu středočeské Příbrami a plzeňské Viktorie. K týmu ze Štruncových sadů přišel sympatický dlouhán v zimě roku 2008 a zažil postupnou přeměnu tehdy průměrného celku na pravidelného účastníka evropských pohárů a několikanásobného ligového šampiona. Jako člověka, který měl na zmíněném přerodu asi největší zásluhu, jmenuje osobu Adolfa Šádka.

"Pan Šádek se v Plzni objevil jen pár týdnů před mým příchodem a od počátku dokazoval, že je to muž znalý svého řemesla. Věděl, kdy je potřeba nás jít seřvat do šatny nebo kdy nás naopak pochválit. Kromě toho jde navíc i o obrovského srdcaře, co by se pro Viktorku a fotbal nechal klidně rozkrájet. Což ostatně několikrát potvrdil v momentech, kdy byl klub bez majitele," nešetří chválou na adresu protřelého funkcionáře.

Když přijde Šádek do šatny, všichni v Plzni vědí, že je problém, říká Vozábal. Slibuje, že bude zlej

Období největších úspěchů červenomodré party se však rodáka z Tábora už netýkalo. V zimě 2011 ze západních Čech přestoupil do tureckého Sivassporu, kde strávil další tři a půl roku.

"Přiznávám, že když jsem o několik měsíců později sledoval kluky nastupující v Lize mistrů proti Barceloně, bylo mi to trochu líto. Nikdo ale neví, jestli by byli úspěšní, kdybych s nimi zůstal. Navíc já byl v Turecku celou dobu spokojený. Tudíž to asi dopadlo, jak mělo," krčí rameny.

Vzpomínky na Turecko

Na anabázi v zemi půlměsíce nedá ani s odstupem času dopustit. "Hrozně jsem si zamiloval tamní jídlo. Hodně zeleniny, snad všechny druhy masa kromě vepřového, různé kebaby. Přesně tohle mi chutná. Plus jsme měli v kabině vždy pár Čechů nebo Slováků. Ať to byl Tomáš Rada, Honza Rajnoch, Milan Černý či chvilku Roman Bednář, všechno to byli fajn kluci, se kterými se dalo pokecat a byla s nimi legrace," vrací se ve vzpomínkách do města Sivas.

Vedle českých spoluhráčů se během tureckého dobrodružství setkal i s jedním z velkých jmen světového fotbalu. V Navrátilově poslední sezoně se totiž hlavním trenérem Sivassporu stal slavný Brazilec Roberto Carlos.

"Osobně mě malinko zklamal, když mi asi po čtrnácti dnech od svého nástupu oznámil, že mě v týmu nechce a na můj post počítá s jinými. Často tak docházelo k situaci, kdy jsem přes týden trénoval a o víkendu seděl buď na střídačce, nebo na tribuně. Postupem času se situace přece jen trochu uklidnila a já jsem pod ním pár zápasů odkopal. Proti jeho tréninkům však nemůžu říct půl křivého slova, ty mě opravdu vždy bavily," zdůrazňuje.

Po konci v Sivassporu a ne příliš povedené sezoně v Mladé Boleslavi následoval návrat do rodného města, kde s výjimkou půlročního hostování v italském Juve Stabia strávil celý zbytek kariéry. 

"Přitom když jsem se sem v roce 2015 vracel, jednalo se z mé strany spíše o nouzovku, jelikož jsem skončil v Mladé Boleslavi a jinde o mě nebyl v daný moment zájem. No a vidíte, nakonec jsem tu zůstal," vypravuje chlapík, jenž za modrobílý celek z jihu Čech odehrál přes 150 duelů.

Hraní ho už neláká

Zkušenosti nejen z nich nyní uplatňuje i coby asistent trenéra v rámci táborské fotbalové akademie, kde zároveň zastává funkci předsedy.

"Pokud mám trochu volného času a dovolí mi to povinnosti u A-týmu, pomáhám s koučováním dětí z ročníku 2014. O nic pravidelného z mé strany nejde. Pojmenoval bych to spíše jako občasný pomocník trenéra než asistent," konstatuje.

Kričfaluši si užívá belgický sen. Zpackaná sezona s Baníkem? Zkušenost, ale už to nechci zažít

Na otázku, zda by si ještě neměl chuť kopnout v některé z nižších soutěží, razantně kroutí hlavou.

"Netvrdím, že bych ještě neměl nějaké nabídky z okolí Tábora. Vzhledem k mé práci by to pro mě bylo velmi obtížné stíhat. Kromě toho na sobě vidím, že i když si jen jdu občas zatrénovat s borci z áčka, jsem druhý den naprosto hotový a nechce se mi tento stav zažívat víckrát, než je zdrávo. Zkrátka své jsem si odkopal a teď je řada na dalších," culí se Navrátil závěrem rozhovoru.

Na MS hlídal Dembélého i Mbappého. V Česku takhle rychlí hráči nejsou, připustil obránce Plzně