Na MS hlídal Dembélého i Mbappého. V Česku takhle rychlí hráči nejsou, připustil obránce Plzně

Na světovém šampionátu čelil hráčům, které před lety sledoval pouze v televizi a možná ani nesnil o tom, že se jim jenou postaví. Merchas Doski ale i přes rychlý vzestup zůstává nohama na zemi. V rozhovoru pro Livesport Zprávy popisuje zklamání po šampionátu a vysvětluje, proč věří, že Viktoria je připravená znovu útočit na mistrovský titul i vysněnou Ligu mistrů.

Jak jste si odpočinul po MS?

"Po mistrovství světa jsem téměř deset dní zůstal v Torontu. Byl jsem tam s přáteli. První dny jsem vstřebával zklamání. Ale po týdnu jsem všechno pustil z hlavy, dobře jsem si odpočinul a měl jsem radost, že se můžu vrátit."

A je to pro Irák, který nebyl 40 let na MS, opravdu zklamání?

"Byl to úžasný zážitek postoupit na mistrovství světa. Ale upřímně řečeno, já osobně jsem byl velmi zklamaný. Protože jsem hráč, který má velmi vysoké ambice. A když vidím, jakým způsobem jsme prohráli zápasy, protože jsme soupeřům rozdávali dárky, a jak jsme inkasovali góly, zklamalo mě to. Ale když se na to teď ohlédnu, bylo to samozřejmě úžasné zahrát si proti světovým hvězdám. Osobně se mi to moc líbilo."

Ve skupině jste měli hvězdami nabitou Francii, ale bylo tam i silné Norsko. Ale když zůstaneme u Francie – co bylo nejtěžší na bránění jejích individualit?

"Upřímně řečeno – v televizi to všechno vypadá tak neuvěřitelně, ale když proti nim pak hrajete, je to jako normální zápas. Tak jsem to vnímal. První poločas jsme s nimi odehráli dobře, ale pak se to změnilo a už to nebyl normální zápas."

Přišly hromy a blesky a zápas se přerušil...

"Museli jsme v šatně čekat dvě hodiny. Když jsme poté vyběhli na rozcvičku, hřiště bylo plné vody. Ale i do druhého poločasu jsme vstoupili dobře, ale pak jsme udělali chybu a Francie se dostala do vedení 2:0. A tím byl zápas ztracený."

Co jste dělali dvě hodiny v šatnách?

"Zástupci FIFA vždycky přišli a řekli, že za patnáct minut vyrazíme ven. Ale pak přišel další blesk. A čas se zase vynuloval. Tak to trvalo dvě hodiny. Seděli jsme tam, dostávali jsme masáže, povídali jsme si v podstatě o ničem. Bylo to na nic. Jen jsme seděli a čekali. Ale nedalo se s tím nic dělat a museli jsme to prostě přijmout."

Jaké to je pro hráče vlastně na tohle si zvyknout?

"Ať se stane cokoliv, musíte být vždy psychicky připravený. I Francie musela čekat dvě hodiny. Takže to nebyla ani výhoda, ani nevýhoda. Proto jsme po dvou hodinách museli všichni začít znovu od nuly, ale vyšlo nám to celkem dobře. V šatně jsme se i s trenérem psychicky dobře připravili. Bohužel nás srazila chyba našeho brankáře."

Říka jste, že to byl normální zápas. Opravdu to s Mbappém a spol. bylo tak obyčejné?

"Jsou to světové hvězdy, když v televizi vidíte, co v lize předvádějí, říkáte si, že jsou to také všichni kandidáti na Zlatý míč. Na mé straně byl nejčastěji Ousmane Dembélé. Měl jsem s ním spoustu soubojů, hodně jsem jich vyhrál, ale jak jsem už řekl, neuvědomoval jsem si, že hraju proti světovým hvězdám, ale vnímal jsem je jako normální hráče. Z toho důvodu to nebyl žádný problém."

Jsou v Česku takhle rychlí fotbalisté?

"Vůbec."

V přípravě jste měli i Španělsko, které došlo až do finále. Na turnaji inkasovalo jen jednou a vy jste mu před MS vstřelil svůj premiérový reprezentační gól. To vás musí těšit, ne?

"Zrovna proti Španělsku jsme hráli velmi dobře. Navíc jak říkáte, povedlo se mi skórovat. Ale v tom zápase jsme byli opravdu kvalitní. A po utkání se naši fanoušci zbláznili a měli vysoká očekávání. Někteří říkali, že jsme připraveni vyhrát mistrovství světa. Blázni! Najednou měli fakt divoké fantazie…"

Přitom před šesti lety jste v Německu chodil na stavbu a dodělával si výuční list. Musíte se občas štípnout, zda je to pravda, co se vám povedlo?

"Přesně tak. Dřív bych si něco takového nedovedl vůbec představit. Zatím se cítím úplně normálně. Ještě mi to nedochází. Ale samozřejmě to byl můj dětský sen jednou hrát na mistrovství světa. Doufám ale, že za čtyři roky tam budeme zase."

Počkejte, ale to přeci není jen tak ledajaký počin...

"Je to výsledek tvrdé práce. Ta se vždycky vyplatí. Jsem člověk, který pracuje opravdu tvrdě a chce jít dál a dál, ať se děje cokoli. Jsem nohama pevně na zemi, protože vím, jaké to je pracovat rukama, jaké to je být na té stavbě. A to mě tak trochu formovalo."

Moc si nedovedu představit, jak se kloubí práce na stavbě a skoro profesionální fotbal. Jak jste to zvládal?

"Tady jde o mou mentalitu. Po práci jsem vždycky chodil na trénink, dokonce jsem po tréninku chodil běhat i v noci a tak různě jsem si přidával, protože jsem měl cíl stát se profesionálním fotbalistou. Zatímco kolegové jedli k obědu bratwursty, já si nosil kuře s rýži v krabičce. V půl páté odpoledne nám končila šichta, všichni byli strhaní a já měl od pěti trénink."

Co vás tak hnalo?

"Německá mentalita. Moje rodina mě od malička učila, abych byl velmi disciplinovaný a zůstal pevně nohama na zemi. To bylo to nejdůležitější."

Na MS jste v základní části vyhrál nejvíce soubojů ze všech hráčů. Pomohly vám k tomu i zkušenosti z české ligy, kde jich je hodně?

"Rozhodně. V české lize se odehrává opravdu hodně soubojů. Je to tady velmi fyzicky náročné a to mě rozhodně dobře připravilo i pro mezinárodní fotbal."

A co je lepší? Hrát proti těm techničtějším hráčům, nebo českou soubojovou ligu?

"Cítím se dobře kdekoli. Vždy se přizpůsobím soupeři. Jsem připravený na všechno."

Čelil jste světovým hvězdám a viděl jejich úroveň. Říkal jste si, že to je něco, co by Plzeň čekalo v Lize mistrů a že to chcete zažít?

"Ano, samozřejmě. Hrál jsem už v Konferenční ligu, Evropskou ligu, teď už mi chybí jen Liga mistrů. Pro Plzeň je už pomalu na čase vyhrát titul a zahrát si jí. Uděláme pro to všechno, abychom po této sezoně mohli slavit."

Jak moc to bude složité?

"Je to velmi těžké, ale v týmu máme dostatek kvalitních hráčů, vynikající realizační tým, včetně vedení klubu, předsedu Adolfa Šádka... Všichni jsou velmi profesionální a připraveni na velké výzvy. Je nejvyšší čas začít vyhrávat tituly, ale samozřejmě musíme jít zápas od zápasu, protože v průběhu sezony nás čekají i obtížná období, což je normální. Důležité však je, abychom se z nich vrátili ještě silnější."

Na nejvyšší úrovni jste jen pár let. Jak pracujete s tlakem?

"Máte pravdu. Ale vnímám to tak, že když na sebe tlačíš, akorát se pak bojíš se, že uděláš chybu. A to u mě neplatí. Beru to velmi otevřeně. Jsem velmi sebevědomý a vím, co dokážu. Proto na sebe vůbec netlačím. Ale samozřejmě jsem vždy připravený vydat ze sebe sto procent. To mi přijde nejdůležitější a pak se holt uvidí. Pod tlakem jsou ostatní lidé, kteří tvrdě pracují, aby uživili rodinu. My hrajeme fotbal…"

Mluvíte z vlastní zkušenosti?

"Nevyrůstali jsme zrovna v bohatství, protože otec vždycky chtěl, abychom si peníze vydělávali vlastní tvrdou prací. Ale všechno, co jsme potřebovali, nám rodina poskytla."

Ani milion sledujících na Instagramu s vaší psychikou nic nedělá?

"Ne, to jsou mí fanoušci (směje se). Podporují mě. Když se podívám na soukromé zprávy, chodí mi spousta vzkazů. Každý den vidím, jak mi píšou lidé i děti, že mě podporují, a to mě samozřejmě naplňuje hrdostí."

Berete to tak, že jste vzorem pro mladé fotbalisty v Iráku?

"Určitě. Když si občas procházím zprávy, spousta lidí mi píše, že by chtěli jít přesně stejnou cestou, že jsem jejich vzor a jestli pro ně mám nějaké rady. Je to pro ně velmi obtížné. Ale pokud máš dostatek talentu a jsi pracovitý, pak nic není nemožné. Samozřejmě tam ale nejsou takové podmínky jako tady v Evropě."

Chtěl byste jim v budoucnu nějakým způsobem pomáhat?

"Až skončím s kariérou, určitě se budu věnovat pomáhání mladým lidem, podporovat je a přivádět je do Evropy. Ale o tom jsem, abych byl upřímný, ještě moc nepřemýšlel, ale je to samozřejmě můj sen."

Cítí se jako nějaká osobnost, která na mladé fotbalisty může mít vliv?

"Ne, to ne. Cítím se úplně normálně, stejně jako před šesti lety. Vždycky zůstanu stejný, jaký jsem byl jako dítě před šesti lety. A pro mou další cestu je důležité zůstat takový, jaký jsem."

A jak vám to to usnadňuje život v Česku?

"Je to tady úžasné. Lidé jsou opravdu milí. A také ochotní. A samozřejmě je to velmi krásná země. Mimo tréninky se dá podnikat spousta věcí – chodit na procházky, dobře se najíst. Já vlastně miluju Česko."

Našla Plzeň nečekanou útočnou jedničku? Bude rozhodovat zápasy, je si jistý Hyský