Někdejší hvězda Slavie pálí v nižších soutěžích a cepuje mateřskou Plzeň. Řeky smázneme, hlásí

Křimické řady rozšířil Fořt v létě 2023 po příchodu z Heřmanovy Huti. “Myslel jsem si, že už zůstanu v heřmance, ale zavolal mi kamarád, který je vlastníkem Křimic, a umluvil mě,“ vypravuje.

V černo-červeném dresu působí čtvrtou sezonu, a i jeho zásluhou se plzeňský tým posunul z 1. A třídy až do čtvrté ligy. V ní mu po podzimu patří třetí příčka, k níž přispěl dvojnásobný ligový šampion, který vstřelil pět branek z deseti duelů. Starty ve čtvrté nejvyšší soutěži kombinuje s hraním za B-tým v osmé lize, kde v jedenácti zápasech skóroval patnáctkrát.

“Většinou je to otázka štěstí. Hlavně teda za áčko. Přece jen je to na mě už dost rychlá soutěž. Spíše čekám, až se ke mně něco odrazí, a nějakého toho gólíčka dám. Jiné to je v béčku, kde je poznat, že se jedná o nižší soutěž. Tam se občas i rozběhnu,“ říká veterán pobaveně.

Rezerva Křimic se v nejvyšší okresní soutěži nachází na druhé pozici. Na vedoucí Chotíkov ztrácí dva body a její hvězda nezakrývá ambice. “Postoupit bychom samozřejmě chtěli. I kvůli tomu, že nám teď přijde do béčka hodně kluků z dorostu. Chotíkov má ale dobrý mančaft, uvidíme, jak to dopadne,“ zdůrazňuje držitel 110 ligových startů.

Plzeňské začátky a stěhování do Slavie

Na nejvyšší tuzemské scéně se poprvé objevil v barvách Viktorie Plzeň v sezoně 2000/2001. V ročníku, který skončil sestupem Západočechů, dal tehdejšímu teenagerovi šanci současný lodivod národního týmu Miroslav Koubek.

“Myslím, že tím, jak byl mladší a měl více elánu, byl ještě o trochu ostřejší, než je dnes. Vzpomínám na něj ale rád a dodnes máme parádní vztah,“ popisuje Fořt.

Po dvou sezonách ve druhé lize přestoupil do Slavie Praha, které dal přednost před jejím letenským rivalem. “Ve Spartě měl tou dobou silnou pozici podobně starý Tomáš Jun a mně bylo jasné, že bych se přes něj jen těžko dostával do základu. Velkou roli, proč jsem dal přednost Slavii, sehrál i fakt, že jsem se z mládežnických reprezentací znal s trenérem Beránkem,“ odůvodňuje.

Během tří a půl roku pod vedením trenérů Miroslava Beránka, Josefa Csaplára a Karla Jarolíma se stal jednou z hlavních opor červenobílého týmu. Fořtových výkonů si povšimli i zástupci francouzského Toulouse, kam v lednu 2007 odešel za svým prvním zahraničním angažmá.

Návrat a zisk titulu

Pobyt ve Francii se však podle jeho představ úplně nevyvedl. “V týmu bylo plno vynikajících hráčů, jako byli Jean-Pierre Gignac, začínající Moussa Sissoko a mnozí další. Ti všichni pro mě představovali obrovskou konkurenci, přes kterou jsem se prostě nedokázal prosadit,“ přiznává.

Během dvou a půl let absolvoval dvě hostování. Nejprve strávil sezonu 2007/08 v belgickém FC Brusel a v lednu 2009 se na půl roku vrátil do Slavie. Za tento krok si mohl na konci ročníku gratulovat, se sešívaným celkem se totiž stal českým mistrem.

Exsparťanské trio chybělo, Milín dostal nařezáno. Dva góly mu dal mistr ligy s Plzní a se Slavií

“Původně jsem z Toulouse už nikam nechtěl, ale měl jsem telefonát s panem Jarolímem. Kouč mi při něm sdělil, že od nich odchází Tomáš Necid a potřebovali by ho nahradit. Nějak mě přemluvil a já mu kývl. Nakonec se z toho vyklubal fantastický půlrok, okořeněný titulem,“ sděluje.

Zahraniční štace

Následně se čtyři roky pohyboval na trávnících druhé německé Bundesligy, kde působil v Arminii Bielefeld a později v Dynamu Drážďany. “V Čechách byla tato liga dříve hodně podceňovaná. Už za mě se ale jednalo o nesmírně náročnou soutěž. Většina zápasů byla navíc doprovázena neskutečnou atmosférou. Když si vzpomenu, jaké peklo dovedli fanoušci udělat, mám z toho dodnes husinu,“ nedá na zmíněnou soutěž dopustit.

Naopak nerad vzpomíná na část působení v bratislavském Slovanu, kde na podzim 2013 onemocněl plicní embolií. “Vůbec jsem nevěděl, jestli ještě budu moct hrát. To bylo asi nejnepříjemnější období v životě. Mluvím o něm dost nerad,“ vrací se k těžkým okamžikům.

Ze zdravotních problémů se však dokázal vrátit a na jaře 2014 se stal slovenským šampionem. Ze slovenské metropole pak přes šestiměsíční anabázi v Příbrami doputoval do Jiskry Domažlice.

Opět v Plzni

Z chodského města nakonec v závěru sezony 2015/16 zamířil zpět do modro-červených barev mateřské Viktorie. “V Domažlicích nás začal trénovat Pavel Horváth, který v průběhu sezony odešel do Plzně dělat asistenta Karlu Krejčímu. Na jaře jim poté následně vinou zranění Michaela Krmenčíka a Michala Ďuriše prakticky došli zdraví útočníci,“ přibližuje.

“Přestupové okno už bylo zavřené a Horvi si vzpomněl na mě s tím, že by se mně vzhledem ke zkušenostem neměla ve vypjatých momentech rozklepat kolena,“ líčí.

Díky tomu mohl zažít vskutku symbolický konec profesionální kariéry. “Vše dopadlo tak, že jsme s předstihem vyhráli titul a poslední zápas hráli proti Slavii v Edenu. V mém posledním ligovém utkání jsem tak jako novopečený mistr nastoupil za klub, který mě vychoval, proti mužstvu, kde jsem zanechal nejhlubší stopu. Jedinou kaňkou bylo, že jsme dostali pořádný nářez,“ usmívá se od ucha k uchu.

Trenérská kariéra

I po ukončení dráhy vrcholového hráče se Fořtův svět neustále točí kolem fotbalu. Kromě hraní v nižších soutěžích se už několik let věnuje trénování mládeže.

“Momentálně dělám ve Viktorce asistenta u sedmnáctky a do toho trénuji malé kluky v Křimicích. Za celý den neslezu ze hřiště, ale jsem za to rád. Trénování mě pořád neskutečně nabíjí,“ pochvaluje si.

Dobrá nálada ho neopouští ani při tipování, jak dopadne odveta mezi jeho následovníky ze Štruncových sadů a řeckým Panathinaikosem v boji o postup do osmifinále Evropské ligy.

“Kluci do ní jdou s dobrým výsledkem z prvního střetnutí v zádech. Plus o víkendu odehráli dobré utkání se Spartou, kde jim chybělo akorát vstřelit gól. To se doufám teď změní a pevně věřím, že Řeky nakonec smázneme,“ zakončuje rozhovor optimisticky Fořt.

Horváthova mise na severu. Baník lovil v Brazílii i ve Slavii, teď vyráží za přepisem historie