Dotáhne Eze Crystal Palace k vysněnému FA Cupu? Orli jsou blízko historickému triumfu

Jen osm klubů působí v Premier League nepřetržitě delší dobu než Crystal Palace, který se mezi elitu dostal v roce 2013. Vedle "Big 6" a Evertonu se jedná už pouze o West Ham. Přesto by leckterý méně pozorný fotbalový příznivec mohl na přítomnost Eagles snadno zapomenout, neboť ti se prakticky nezapojují do bojů o sestup ani o poháry.

Konzistenci dokazují i čísla. Orli se evropským pohárům v lize dosud nepřiblížili na méně než osm bodů, od sestupu vždy byli vzdáleni aspoň pět bodů. V každé ze dvanácti sezon pokořili čtyřicetibodovou hranici, která v posledních dekádách znamená jistou záchranu, ani jednou se ovšem nedostali na metu padesáti bodů. Tuto bilanci mohou letos prolomit, pokud v závěrečných dvou zápasech alespoň jednou remizují.

Srovnejme si počiny Crystal Palace například s West Hamem, který do Premier League postoupil jen o rok dříve. Ačkoliv při společném působení skončili v polovině případů lépe v tabulce Eagles a ve zbytku Hammers, druzí jmenovaní za sebou mají podstatně turbulentnější období. V domácích pohárech se mezi nejlepší osmičku dostali šestkrát, zatímco celek z jihu Londýna pouze v polovině případů. K tomu si Kladiváři hned pětkrát vyzkoušeli evropské soutěže, Konferenční ligu dokonce opanovali.

Orli v podobném rozletu brzdí fakt, že se většinou k nejlepším výkonům probouzí až v průběhu sezony, snad jen s výjimkou ročníku 2015/2016, kdy na Vánoce za nejlepší čtyřkou zaostávali jen o skóre. Mnohem častějším jevem bývá tragický vstup a následné zachraňování situace, které jsme viděli ve všech třech posledních sezonách.

Letos Oliver Glasner zvedl mužstvo velmi rychle, v předchozích dvou případech ovšem pomohla až změna na lavičce. Dva roky zpět tým mocně finišoval pod vedením staronového manažera Roye Hodgsona, klubové legendy, která v součtu vedla Crystal Palace téměř pět let. O rok později to pro zkušeného lodivoda už tak příjemné nebylo, neboť povedený závěr sezony se udál až po jeho vyhazovu.

Jen z tribuny tak bude Hodgson sledovat, kterak se jeho někdejší zaměstnavatel bude pokoušet na třetí pokus zvládnout finále FA Cupu. V předchozích dvou případech mu vystavil stopku druhý manchesterský celek, slavné United. Jak v roce 1990, tak před devíti lety přitom po devadesáti minutách uhráli Eagles nerozhodný výsledek, avšak opakovaný zápas, respektive prodloužení je odsoudily k porážce.

Konečně výrazné tváře

Aktivním pamětníkem posledního zápolení o trofej je pouze brzy končící Joel Ward, velkého úspěchu se naopak nedočkala dlouholetá stálice klubu Wilfried Zaha. Právě on byl devět let hlavní tváří týmu ze Selhurst Parku, nikdy ovšem neklapl jeho přechod do špičkového klubu. S tím souvisí další důvod, proč je Crystal Palace na jakémsi okraji zájmu veřejnosti.

Na rozdíl od svých konkurentů totiž nemívá ve svém středu mnoho supertalentovaných borců, kteří by po přestupu z jihu Londýna zářili na nejvyšší úrovni. Za alespoň 20 milionů eur prodali ve své historii jen pětici hráčů - Joachim Andersen s Yannickem Bolasiem zamířili "pouze" do Fulhamu a Evertonu, Alexander Sörloth si odchod do Lipska vysloužil výkony během svého hostování, Aaron Wan-Bissaka v Manchesteru United nepřesvědčil a světlou výjimkou tak zůstává loňský prodej Michaela Oliseho do Bayernu Mnichov.

Současné složení mužstva je v tomto ohledu příjemnou změnou. Vždyť v sestavě Crystal Palace najdeme hned čtyři anglické reprezentanty z loňského Eura, takové množství hráčů Thomas Tuchel nevyužil z žádného jiného klubu. Dean Henderson sice je už trochu okoukaným mužem, avšak kolem stopera Marca Guéhiho, defenzivního středopolaře Adama Whartona i ofenzivní star Eberechi Ezeho poletuje řada velkoklubů.

Zapomínat nesmíme ani na zahraniční hvězdy v čele s francouzským duem. Maxence Lacroix se okamžitě po svém letním příchodu stal pilířem obranné řady a je jedním z nejlepších přestupů této sezony v rámci celé Premier League. Jean-Philippe Mateta se rozehrál do neuvěřitelné střelecké pohody a za poslední dvě sezony nasázel už třicet ligových branek.

Majitelé v čele s Johnem Textorem si tudíž mohou mnout ruce. Buď je čeká zářná budoucnost se současným kádrem, nebo (a to je pravděpodobnější) si výrazně ekonomicky přilepší. Na Guehiho Crystal Palace před rokem odmítl nabídky ve výši přes 65 milionů liber a další, především z Chelsea a Newcastlu, se hrnou. Podobně vysokou výstupní klauzuli má i Eze. Jenže zároveň se oba blíží ke konci kontraktu.

Na rozcestí kariéry

Šikovný rodák z Greenwiche je mezi fanoušky ostatních celků poměrně žádaným zbožím. Nejenže oplývá produktivitou, jež roste už několikátou sezonu v řadě, avšak zároveň je radost sama o sobě jej na hřišti sledovat. V tomto ročníku se poprvé v kariéře dostal na dvouciferná čísla jak v gólech, tak asistencích, přestože jej po třech letech souhry opustil parťák Olise.

S francouzským reprezentantem je nespojovalo pouze porozumění na hřišti, ale i v dalších sportovních odvětvích. Právě od současné opory Bayernu se Eze naučil šachu, v němž se i nadále zlepšuje a začátkem května dokonce zvítězil v amatérském turnaji Chess.com proti dalším celebritám - a vydělal si tak dvacet tisíc liber.

Ještě více si může přilepšit, pokud v letním přestupovém období změní působiště. Je ovšem otázkou, nakolik mu bude změna vyhovovat po fotbalové stránce. V Selhurst Parku totiž má prakticky ideální prostředí. Patří mu status jedné z hlavních hvězd týmu, po Oliseho odchodu navíc manažer Glasner upravil rozestavení tak, aby šestadvacetiletému záložníkovi svědčilo ještě více. Nemluvě o tom, jak moc mu vyhovuje spolupráce se zabijákem Matetou. Vždyť z osmi jeho ligových asistencí jich hned šest zužitkoval právě urostlý snajpr.

Na jednu stranu jsou sice nadcházející měsíce možná poslední šancí na to, aby si Eze vysloužil velký přestup a okusil Ligu mistrů. Na tu druhou by málokde našel styl hry, který by mu seděl tolik jako ten Glasnerův. Uprostřed hřiště se anglický reprezentant těší velké volnosti. Zezadu jej jistí Cheick Doucouré s Whartonem, obranu mu zase trhají Mateta a Ismaïla Sarr. Při hře bez balónu se od něj navíc neočekává tak intenzivní presink, jaký má například v Arsenalu na starosti Martin Ödegaard.

Sebevědomý manažer rovná se historická sezona

Rakouský manažer si obecně zakládá na vysoké intenzitě i agresivitě, v čemž jeho týmy dlouhodobě patří mezi nejlepší ve svých soutěžích. Máločím ho svěřenci potěší více než tím, že budou v zápasech sázet jeden intenzivní sprint za druhým. I proto není pozice Ezeho tak silná, jak by se na první pohled mohlo zdát. To neznamená, že by se jej snad chtěl Glasner zbavovat, samozřejmě si plně uvědomuje silné stránky šikovného středopolaře a snaží se jich využívat. Jen by případný odchod nebyl pro mladého kormidelníka zásadní pohromou.

To proto, že vítěz Evropské ligy s Frankfurtem fyzickou náročnost využívá především jako prvek ofenzivní stránky hry. Časté náběhy v plné rychlosti mají za úkol trhat soupeřovu obranu a vytvářet tak prostor pro další spoluhráče. V současné chvíli z toho těží právě Eze, avšak je nasnadě, že méně technicky zdatná, avšak fyzicky vyspělejší alternativa v této roli (třeba právě Sarr) by zase zviditelnila i jiné hráče.

Odchod jedné opory by Glasnerovy plány nezhatil už z podstaty jeho filozofie. Vyznačuje se vysokou vírou jak ve vlastní schopnosti, tak i své mužstvo. Ačkoliv respekt vůči silným soupeřům je podle něj na místě, nesmí se jeho hráči žádného soupeře zaleknout. To platí i o Manchesteru City, od kterého naposledy Eagles schytali pětigólový debakl, přestože o dva góly vedli. "Řekl jsem po zápase Pepovi, že jestli bude znovu hrát stejným systémem, porazíme ho," prohlásil Rakušan sebevědomě.

Pokud by to parta kolem Guehiho, Ezeho a Matety skutečně v sobotu dokázala, nesmazatelně by se zapsala do historie Crystal Palace. A případný letní odchod by jim i ti nejzarytější fanoušci moc rádi odpustili.