Pokud kouč Santi Denia sliboval tým připravený bojovat, na hřišti charakterizovala jeho svěřence spíš opatrnost. Tam, kde měla být buldočí vůle a rozhodnost, vládla rozpačitá hra a vyčkávání. Češi se pouze ve 14 případech pokusili soupeři vzít míč, který měl v tu chvíli na kopačkách. Chorvaté totéž učinili 17krát, a to jej měli daleko víc v moci (60 %). Uspěli v 71 %, Češi jen v každém druhém pokusu.
Zpomalenou a váhavou rozehrávku předurčily chybějící nabídka, aktivní pohyb od záložníků a útočníků, rychlost. Herní projev v Osijeku tak výrazně připomenul minulá období a je úplně jedno, jestli tehdy na lavičce stál Ivan Hašek či Miroslav Koubek. Směrem dopředu postrádali Češi nejen nápad, nýbrž také týmový výkon, souhru nebo agresivitu.
Patrné to bylo na presinku, jenž ve většině případů připomínal tenoučkou pavoučí síť, kterou rozfoukne i slaboučký vánek. Nedařilo se jej provádět dostatečně důrazně, natěsno a v součinnosti většího počtu hráčů. Na rozdíl od soupeře. Což dokreslují i data v ziscích odražených míčů. Celkově na ně vyhráli Chorvaté ne nijak dramaticky (48:40), razantní rozdíl je ovšem v úlovcích v útočné třetině hřiště (10:3 ve prospěch domácích). Slovně to lze vyjádřit jako úspěch hladovosti, odhodlanosti a systematičnosti.

V lecčems se pod to podepsal i sám trenér Denia. Nedělní neúspěch vysvětloval slovy: "Chorvaté jsou velmi dobří, my jsme navíc zkoušeli nové hráče a udělali hodně změn v sestavě." Zásahů do základní sestavy v porovnání se čtvrtečním utkáním se Španěly bylo celkem šest, z toho tři postihly ofenzivní čtveřici. A jen jedna taková byla vynucená absencí nemocného Lukáše Provoda. Zkoušet nové hráče v zápase, který rozhoduje o umetené či strastiplné cestě na příští evropský šampionát, působí trochu hazardérsky.
Místo Lukáše Ambrose na pravém křídle obsadil teplický Idris Hopi. V základní sestavě si musel připadat nesvůj, vždyť se v ní v tomto ligovém ročníku objevil jen v polovině utkání svých Teplic. Ryan Naderi, jehož příchod se tolik oslavoval, dostal šanci jen na 16 minut. Přitom předešlé duely začal v zahajovací jedenáctce. Těžko se buduje souhra, když se tým takto drasticky proměňuje.
A tušil to i dočasný kapitán Vladimír Coufal. "Chtělo by to udělat dvoutýdenní kemp, abychom víc pochopili principy. Sraz je krátký," řekl po zápase v rozhovoru pro Českou televizi. Směrem dopředu spoléhal tým na jednotlivce, náhodu. Takový ostatně byl i gól v chorvatské síti, jenž působil vzhledem k plynutí a obrazu celého utkání tak trochu nepatřičně.

Mimochodem úspěšná akce Adama Hložka představuje jedinou střelu mezi tři tyče za poslední tři utkání národního týmu. I nejhorší evropský celek San Marino jich má za stejnou dobu šest a v neděli se prosadil ve Finsku dvakrát. To je nemilosrdná obžaloba české ofenzivy. Přitom co se týká aktivity v útočné třetině hřiště, dá se s jistou dávkou rezervovanosti říct, že v ní jde tým nahoru. V Chorvatsku měl v této části bitevního pole nejvíc přihrávek pod Deniou i nejvyšší úspěšnost (76 %).
Ani tento mírně z kontextu vytržený údaj však obrázek unylého vystoupení neopraví. A s jeho hořkými následky se nyní bude tým potýkat celý příští rok, jehož pilířem je evropská kvalifikace. V ní čtvrtinu možných soupeřů (čili šance 25 % na opakované shledání) představuje trojice Anglie, Španělsko a Chorvatsko…
