Slovensko lovilo v Česku. Weiss si do repre vzal známou tvář: Vlado zavolal a já řekl, že to beru

Jeho přesun k národnímu týmu se seběhl bleskově. Když se ozval trenér Vladimír Weiss, nebylo o čem dlouze přemýšlet. "Seběhlo se to velmi rychle. Vlado mi zavolal a já jsem řekl, že to beru. Jednoduché," usmíval se na tiskové konferenci v Popradu Čontofalský, který ze své nové role neskrývá nadšení.

"Když už jsem se dal na trénování, je to ta nejvyšší meta. A nabídka, která se neodmítá. Nečekal jsem, že to přijde tak brzy, protože netrénuji nijak extra dlouho. Ale stalo se a myslím si, že to musí být pro každého obrovská pocta. Pro mě určitě je," těší někdejšího televizního experta, který se do známého prostředí vrátil po letech. "Výhodu mám v tom, že jsem v reprezentaci působil, takže si tu nepřipadám jako Alenka v říši divů. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že by to mohlo fungovat."

Z pohledu českého fanouška je zásadní informací, že reprezentační povinnosti neukončí jeho angažmá v tuzemské nejvyšší soutěži. V Mladé Boleslavi totiž působí na stejné pozici. "Novou smlouvu na tři roky jsem paradoxně podepsal v den, kdy mi pak večer volal Vlado Weiss. Takže asi zůstanu i tam,“ prozradil staronový člen slovenské kabiny.

Na aktuálním srazu čeká Čontofalského příjemná, leč náročná práce. V nominaci má k dispozici hned čtyři kvalitní gólmany z evropských klubů a bude muset správně rozdělit vytížení pro nadcházející náročný program čtyř zápasů v deseti dnech, během kterých by mělo logicky dojít k rotaci.

"Myslím, že jsem dost zkušený na to, abych si s tím poradil. Z mého pohledu to není těžká pozice, je radost si vybírat. Horší by to bylo naopak,“ pochvaluje si přetlak v brankovišti. Zároveň ale zvedá varovný prst: "Jsme tu jako jeden tým, takže některá ega musí jít občas trochu do pozadí. Chytat může jen jeden a ostatní to budou muset respektovat, pokud tu budou chtít působit. My jsme sem přijeli s jediným cílem – uspět a vyhrát skupinu.“

Čontofalský zažil na vlastní kůži éru na přelomu milénia a úspěchy v prvním desetiletí nového století. Od té doby se ale brankářské řemeslo posunulo mílovými kroky, což sám uznává.

"Změnilo se úplně všechno. Fotbal se zrychlil, rychlejší jsou i míče a mnohem více se hraje nohama. Já chtěl hrát nohama už tehdy, ale trenér na mě hulákal, ať to kopnu dopředu. Dnes je to povinnost," směje se při vzpomínkách. "Současní hráči jsou dynamičtější, atletičtější a mnohem lépe připravení, než jsme byli my. Dnes se fotbal posunul někam úplně jinam, gólmani musí být komplexní. A to všichni čtyři, které tu máme, splňují. Jinak by tu nebyli," dodal.

Problémy nastanou, ale my je vyřešíme. Musíme komunikovat, věří Denia