Lvíčata na Euru? Proti elitě nemáme nárok, tvrdí expert. Na řeči o srdíčku je alergický

Pro český výběr skončil šampionát ve skupině. O čem to svědčí?

"Začal bych trochu jinak. Radovali jsme se z postupu, nicméně trochu se to dle mě přecenilo. Belgičané v baráži hráli bez deseti hráčů, kteří byli s A-týmem, případně zranění. Od ideálního složení tedy byli daleko, nicméně na to se nikdo zpětně ptát nebude, jen to chci dát do kontextu toho, že na Euru se ukázalo, že na špičkové týmy prostě nemáme. Individuálně, rychlostně, prací s balónem, vlastně nijak. S Anglií to jednu dobu trochu šlo, ale pak už vůbec a proti Němcům, kterým mimochodem taky chybělo dost hráčů, jsme neměli nárok.“

Zamaskovala tedy dle vás baráž všechny nedostatky?

"Úspěch je se na Euro kvalifikovat, ale nevím, jestli jsme si vše dostatečně vyhodnotili a zanalyzovali. Jakým způsobem jsme kvalifikační skupinu zvládli? A potom i baráž, navíc proti jakému soupeři? Až to vypadá, že opravdu nedošlo k výraznému zhodnocení situace a poučení se z chyb, protože na šampionátu se ukázaly všechny neduhy, které byly vidět v celé kvalifikaci.“ 

Fráze o tom, že je úspěch se na Euro dostat, je častá. Není to ale jen berlička, která se opakuje při každém neúspěchu?

"Určitě by se s tím dalo souhlasit. Pokud se někdy chceme dotáhnout k evropským top mužstvům, musíme být daleko přísnější. V hodnoceních musíme být také důslednější. A já úplně nejsem přesvědčený, jakým způsobem se to na svazu řeší nebo řešilo.“

Jsou řeči o tom, že to není tak špatné, když se jednou vyhrálo a padlo jen proti favoritům, alibismus?

"Samozřejmě. Narazil jsem na to u předchozí odpovědi, potřebujeme analýzu toho, proč tomu tak bylo. A to si myslím, že se u nás neděje, natož abychom se z toho poučili. Teď děláme, že se nic neděje, ale kdybychom neměli štěstí už v kvalifikaci, tak se jednoduše ani nepostoupí. Je potřeba se dívat pravdě do očí, a to i v případě úspěchů, ač znamenají pro každého něco jiného.“

Hodně rezonovala slova trenéra Jana Suchopárka o omluvenkách před šampionátem, taky hodně zmiňuje to, že reprezentanti nehrají v klubech. Co říkáte na tohle?

"Je problém, když hráči v klubech nehrají a nemají herní praxi. Ale na druhou stranu je trenéři nenechávají sedět jen tak, nějaký důvod k tomu mají. Pokud je to pro trenéra národního týmu problém, nabízí se otázka, proč je tedy nominuje? Jasně, asi nemáme tolik kvalitních hráčů, abychom si mohli dovolit někoho nevzít, ale neustále to zmiňovat mi přijde zbytečné.“

Kritika na trenéra byla dlouho trvající. Jak jeho práci vidíte vy?

"Dvakrát byl na Euru, dvakrát se vypadlo ve skupině. Extra úspěchy tedy nevidím.“

Byla chyba ponechat jej u týmu po vyhrané baráži?

"Těžko říct. Ale když o tom rozhodlo vedení fotbalového svazu, asi bylo přesvědčeno, že koná to nejlepší, co v dané chvíli šlo.“

Dá se na šampionátu z českého pohledu najít něco pozitivního?

"Jen velmi těžko. Od týmů, které chceme dohnat, jsme dostali dohromady sedm branek, byli jsme jim na míle vzdálení. Potvrdilo se, že to kluci budou chtít urvat kompaktností, hrou odzadu a protiútoky.“

A pověstným srdíčkem…

„Na tohle jsem nesmírně alergický, nemůžu to ani slyšet! Ať se na mě nikdo nezlobí, ale půjdu hrát za starou gardu a taky budu bojovat. To není na chválení, správný přístup a bojovnost, to má být samozřejmost.“

Co tedy musí být úkolem pro nového trenéra Michala Bílka?

"Musíme zlepšit atributy, ve kterých zaostáváme, tedy práce s míčem, pohyb, kreativita. Jinak se neposuneme. Jestli k tomu ale dojde takhle rychle, to moc nevím, jsem spíše skeptický.“

Je to skepticismus, nebo realita?

"To je spíše filozofická otázka. Směr udává vedení fotbalu, které vybírá zodpovědné lidi.“

Jaké české individuality se vám líbily?

"Když už bych měl někoho vypíchnout, tak Karla Spáčila, Patrika Vydru a Daniela Filu. I tak to ale v konfrontaci s top týmy bylo málo. Mistrovství se vůbec nepovedlo gólmanovi Lukáši Horníčkovi. Spoléhalo se, že bude schopen podávat lepší výkony, ale i to se prostě někdy stane.“