ANALÝZA: Kontrola hry a šance pro Hellebranda. Jak by mohlo vypadat Česko pod Deniou?

Denia patří mezi nejdéle sloužící trenéry španělských mládežnických výběrů. Databáze BeSoccer eviduje 172 zápasů, v nichž vedl reprezentace od kategorie do 16 let po jednadvacítku a olympijský tým v roce 2024. Španělská federace uvádí dokonce 220 utkání napříč mládežnickými výběry, do nichž zahrnuje i zápasy patnáctky a přípravná či tréninková utkání.

V evidovaných duelech má Denia bilanci 97 vítězství, 48 remíz a 27 porážek. To znamená úspěšnost 56,4 %. Čísla je ale samozřejmě nutné vnímat v kontextu kvality španělské mládeže, která do všech výběrů posílá jeden silný ročník za druhým.

Nicméně Denia prokázal, že umí úspěchy opakovat. Jeho sbírka trofejí zahrnuje titul mistrů Evropy do 17 let z roku 2017, triumf na Euru do 19 let v roce 2019 a olympijské zlato z Paříže 2024. Právě jeden z posledních velkých turnajů mohl asi nejlépe demonstrovat, jaký fotbal chce bývalý hráč Atlétika Madrid praktikovat na mezinárodní úrovni.

Českou reprezentaci má převzít muž, který vyhrál olympiádu. Denia vychoval hvězdy

Prioritou je kontrola a míč

Španělsko na olympiádě hrálo mimořádně funkční fotbal. Ze 16 účastníků mělo druhé nejvyšší držení míče (60,3 %) i druhý nejvyšší počet přihrávek na zápas (568). V přesnosti přihrávek však bylo nejlepší na turnaji s hodnotou 88,6 %.

Ještě výraznější je podíl krátkých přihrávek (91,2 %), opět nejvíce ze všech týmů. Deniův tým chtěl v zápasech rozehrávat, přebírat kontrolu a soupeře postupně rozebírat kombinací. V základním rozestavení 4-2-3-1 měl k dispozici jasnou strukturu pro výstavbu hry, obsazování středních prostorů i práci mezi liniemi.

Podstatné ovšem je, že nešlo o bezúčelnou cirkulaci míče. Španělé měli 16,3 sekvence s alespoň 10 přihrávkami na zápas, druhé nejvyšší číslo na turnaji. Hned 4,3 takových sekvencí v průměru zakončili střelou, což bylo nejlepší číslo mezi všemi účastníky.

Jinými slovy: dlouhé kombinace nebyly cílem, ale cestou, jak se dostat do zakončení. Takto Španělsko vstřelilo čtyři ze 16 turnajových gólů. Přitom průměrná rychlost postupu v držení míče činila 1,67 metru za sekundu – nešlo tedy o extrémně rozvleklý styl.

Španělé navíc patřili mezi nejlepší i v podílu velkých šancí, který dosáhl 17,4 %. Deniův model nestál na tom, že tým nahromadí střely z nebezpečných pozic, ale že si trpělivou hrou vytváří kvalitní situace.

Jako by se jednalo o předzvěst toho, co seniorský výběr La Roji předvede letos na MS v zámoří… Ostatně i s Luisem De La Fuentem v minulosti Denia spolupracoval.

Podcast s Janem Morávkem o české repre

V porovnání s českým výkonem na mistrovství světa jsou olympijská čísla až nápadně výmluvná. Česko mělo na turnaji držení míče jen 42,6 %, přesnost přihrávek 78,3 % a v útočné třetině dokonce pouhých 56,5 %. Dlouhé kombinace prakticky neexistovaly: tým zvládl jen 17 sekvencí s 10 a více přihrávkami za celý šampionát.

Český tým se navíc po zisku míče nedokázal rozhodnout, jak se chce prezentovat. Nehrál dostatečně agresivně na rychlé přechody, ale zároveň neměl hráčský materiál ani herní automatismy pro poziční fotbal. Výsledkem byl zvláštní hybrid: blok bez výrazného presinku, pomalejší postup s míčem, ale bez kontroly nad utkáním.

Denia by mohl nabídnout zřetelnější řešení. Jakožto trenér ze španělské školy vnímá míč jako nástroj pro obranu i útok. Držení balonu není jen obyčejnou statistikou z mnoha, ale způsob, jak soupeři vzít tempo, otevřít si prostor a dostat kreativní hráče do situací, v nichž mohou rozhodovat.

To jsou vlastnosti, které českému týmu dlohodobě schází a neumí je praktikovat ani proti výrazně slabším protivníkům, což bylo k vidění během kvalifikace.

Katar ukázal pragmatičtější tvář

Otázkou samozřejmě zůstává, zda může Denia svůj styl přenést mimo prostředí španělského fotbalu, kde pracuje s nadstandardními hráči, kteří jsou vychováváni v obrovské kvalitě. Vzhledem k tomu, že 52letý kouč mimo svou rodnou vlast trénoval pouze v Kataru, je to jediné měřítko, které pro tuto tezi můžeme v datech použít.

Jeho poměrně krátké angažmá v Al Shahanii poskutuje alespoň částečnou odpověď, je však důležité zdůrazdnit, že vzorek devíti ligových zápasů není pro analýzu mnoho.

Al Shahania pod vedením španělského kouče neměla kvalitu, která by jí dovolovala dominovat jako bylo zvykem u výběrů z Pyrenejského poloostrova. V lize o 12 týmech byla devátá v držení míče (47 %), osmá v počtu přihrávek na zápas (365) i v přesnosti přihrávek (80,4 %). Přesto Denia nechtěl sklouznout k bezhlavému nakopávání. Krátké přihrávky tvořily 85,4 % všech pasů, což bylo v rámci soutěže stále poměrně vysoké číslo.

Ještě zajímavější je průměrný začátek útočných sekvencí na 39,7 metru od vlastní branky, třetí nejnižší hodnota v lize. Ta naznačuje snahu o konstruktivní výstavbu už od obrany, nikoliv o pravidelné přeskakování střední třetiny dlouhými míči.

Deniův tým zároveň zaznamenal 107 presinkových sekvencí, druhé nejvyšší číslo v lize. Nešlo přitom o bezhlavý agresivní presink vysoko na soupeřově polovině – PPDA (Počet přihrávek před defenzivní akcí) 12,8 ukazuje spíše středně aktivní přístup. Al Shahania se snažila soupeře usměrňovat, zavírat mu možnosti a nutit jej k nepřesnostem, aniž by za každou cenu otevírala nebezpečné prostory.

Hlavní problém ležel v útoku. Tým byl devátý ve střelách na zápas (11), předposlední v přesnosti střelby (41,3 %) a poslední v konverzi střel včetně blokovaných pokusů (4 %). V devíti ligových zápasech inkasoval 15 branek, čili z dat nevychází obraz mužstva defenzivně vyloženě špatně. Spíš nedokázalo svou snahu o konstruktivní hru proměnit ve střeleckou produkci.

Jaké je to zjištění pro český fotbal?

Denia zřejmě není trenér, který by nutně chtěl převádět španělskou strategii do prostředí, o kterém není přesvědčený, že ji zvládne naplňovat. Nicméně i s horší kvalitou hráčů chce zachovat určité principy, které jsou pro jeho styl typické. Především v případě výstavby a kombinace po zemi.

Prostor pro herní typy a hráče ve stínu

I když se čím dál víc jedná spíš jen o grafický ukazatel pro fanoušky, Deniova preferovaná formace bývala 4-2-3-1.

Česku by změna rozložení sil v jednotlivých prostorech mohla pomoci lépe využít silných stránek hráčů, kteří dosud herním stylem strádali či se složitě přizpůsobovali. A nebo pro jistotu nebývali ani v nominacích.

Zásadní by byla role podhrotového hráče. Právě na této pozici by mohl více vyniknout Pavel Šulc, jehož silné stránky leží v nábězích, pohybu mezi liniemi, práci v malých prostorech a schopnosti dostávat se do zakončení. Pro pozičnější model se nabízejí i další typy. Jak jsme uváděli v naší analýze po vyřazení Česka na MS, nabízí se do zálohy povolávat i jiné herní profily.

Patrik Hellebrand by mohl dodat přesnost, klid a defenzivní aktivitu do dvojice středních záložníků. Lukáš Ambros, jenž si v Polsku vysloužil přestup do Anderlechtu, zase kreativitu v poslední třetině a schopnost hledat přihrávky přes řady soupeře.

Na křídlech by se více cenili hráči schopní vytvářet převahu jeden na jednoho a posouvat míč s jeho vedením. Otazkou bude, zda se Deniovi takové typy podaří nalézt a sebere odvahu je vzít do reprezentace navzdory názorům jiných stran. Je totiž zcela evidentní, že půjde o nečekané volby, které mohou vyvolat vášnivé diskuze.

Deniův styl by rozhodně nemusel znamenat rezignaci na tradiční české přednosti. Naopak. Fyzickou připravenost, soubojovost, kvalitu ve vzduchu či standardní situace by bylo možné zachovat jako přidanou hodnotu. Rozdíl by spočíval v tom, že by už neměly být hlavním a často jediným plánem v soutěžních zápasech.

Bude mít problém prosadit svou vizi! Španělský novinář rozebírá hrozby pro Deniu v Česku

Češi se nestanou Španěly

Bylo by samozřejmě naivní myslet si, že příchod španělského trenéra automaticky změní národní tým, který bude okamžitě bavit technickým fotbalem.

Největším rébusem pro Deniu bude střed hřiště. V týmu dlouhodobě schází záložníci, kteří by současně zvládil hru pod tlakem, měli velký objem přihrávek, uměli přenášet těžiště hry a zároveň by zvládali kvalitní obrannou práci.

Druhé riziko představuje krátký reprezentační čas. Zatímco ve Španělsku jsou hráči odmala vychováváni takřka jednotnou filozofií a v reprezentačních výběrech se hraje jedním stylem, v Česku takový luxus mít nebude. A proti bude i čas. Vždyť už v na přelomu září a října čekají reprezentaci hned čtyři duely s Chorvatskem, Španělskem a Anglií v rámci Ligy národů.

Jeho příchod na Strahov by tak mohl být prezentován jako angažování odborníka s vizí na několik let dopředu a rovněž jako muže, který bude mít moc a schopnost vytvořit nový herní profil týmu a zároveň provede generační obměnu.

Právě to jsou momentálně největší výzvy u výkladní skříně českého fotbalu.

Šéf českého fotbalu prolomil mlčení: Jednáme se španělským koučem, dohodu ladíme