Bolestivý konec na MS. Česko selhalo, exprt volá po zahraničním trenérovi a radikální změně

Přitom první poločas stejně jako s JAR naznačil, že bychom s domácím výběrem mohli úplně v klidu hrát. A kdybychom měli větší kvalitu na balonu, přidali lepší pohyb a individuální kvalitu spojenou s odvahou, tak jsme mohli pomýšlet dost možná i na tři body.

Mexiko mě totiž zpočátku vůbec ničím nenadchlo. Říkal jsem si, že rozhodně nevypadají jako tým, který jde z prvního místa ve skupině. Ale ukázalo se, že nejspíš moc dobře věděli o našich handicapech a jen vyčkávali na to, až se vyčerpáme, začneme dělat zbytečné chyby a dovolíme jim nás otevřít.

A skutečně se tak stalo. Když to Mexičané rozbalili, tak předváděli dobrý fotbal. Nutno říct, že jsme jim to ale svým postavením a chováním hodně ulehčili.

Přišlo mi, že oba naši střeďáci toho hodně naběhali, ale také se chovali, jako by hráli ve třech a ne ve dvou. Chodili strašně vysoko a zbytečně tím otvírali prostor za sebou, což je vidět na našich nákresech.

Jestli se mi něco vyloženě nepozdávalo v sestavě, bylo to nasazení pravonohého obránce na levém kraji. Myslím, že úroveň MS nám jednoznačně ukázala, že tohle si můžeme dovolit v nějakém přáteláku, ale ne v tak důležitém zápase.

Byla to zvláštní volba nasadit Davida Douděru. Nebyl to vůbec jeho zápas. Ať už směrem do defenzivy či do ofenzivy. Kupil laciné ztráty míče, střílel z nepřipravených pozic, chyběla kvalitu při centrech a korunoval to špatným chováním při bránění.

Vše odstartoval už před výkopem, kde jsme měli možnost shlédnout jeho poměrně sebevědomý rozhovor pro ČT Sport. Po takovém mediální výstupu bych čekal diametrálně odlišný výkon.

Samozřejmě to pro něj nebylo snadné, protože první dva zápasy nehrál vůbec, proti Guatemale přišel na hřiště na 25 minut. Ale to si měli vyhodnotit především trenéři.

Nerozuměl jsem tomu, proč místo něj do hry nepřišel Jaroslav Zelený, který by nehrál přes nohu a kombinačně i technicky ho vnímám jako lepšího hráče než je Douděra, který má při hře s balonem na mezinárodní úrovni značné limity.

Ale pro mě osobně je zarážející, že v nominaci vůbec byl. Už před turnajem jsem ve své rubrice Prostor Jana Morávka psal, že bych jeho ani Tomáše Chorého na MS po jejich výlevech vůbec nebral. Nakonec odehráli oba dohromady 119 minut.

A třeba takový Hugo Sochůrek, o kterém jsme toho od realizačního týmu slyšeli spoustu, nenastoupil ani na minutu. Jsem z toho absolutně zklamaný. Mohlo to být jedno z mála pozitiv v českém táboře, že bychom fotbalovému světu ukázali, že máme i šikovné mladé hráče, kteří si s balonem rozumí.

Přitom na straně domácích ještě mladší Gilberto Mora odehrál vynikající zápas, což ilustrují i naše taktické nákresy.

Kdyby Sochůrek dostal v závěru 15 až 20 minut, kdy už bylo dávno hotovo, bylo to ideální. Místo toho se po zápase dozvíme, že má ještě čas. Snad tedy nebude čekat na další MS třeba těch 20 let…

O argumentu, že trenéři museli reagovat na zranění Tomáše Součka, přičemž Alexandr Sojka stál s Chorým u lajny už dávno předtím, než k němu došlo, ať si udělá obrázek každý sám. To samé o vyjádření trenéra na adresu Denise Višinského a jeho údajném vyčerpání jako důvodu střídání, které ale sám hráč popřel.

Jsou to věci, které člověka otráví. A je to spíš smutné. Těžko pak máte v současný trenérský tým důvěru a nepochybujete o tom, že to může být lepší. Já tomu nevěřím. Utvrzuje mě v tom více věcí. Ať už to byly taktické změny, zápasový koučink, reakce na vývoj utkání, střídání… Jsem z toho zklamaný.

Změny v sestavě mi přišly až chaotické a zbytečně invazivní. Přitom je to hodně citlivá věc. Třeba Němci, kteří by si to mohli dovolit, tak se do velkých rotací nechtějí vůbec pouštět. Sám Julian Nagelsmann říkal, že hráči se potřebují sehrát, navíc mají někteří po zraněních, takže není prostor na točení více hráčů. Chce mít opory co nejdříve v ideální formě. A to se bavíme o zcela jiné kvalitě fotbalistů, než máme my v kádru. 

Do toho na veřejnost prosakují informace o vztazích uvnitř týmu, viděl jsem vyjádření hráčů po zápase. Vůbec to na mě nepůsobí tak, že jsme na turnaji byli jednotní a všichni táhli za jeden provaz. Absolutně jsem z týmu necítil takovou chemii.

Nyní se podle mého názoru ukáže, že jsme měli poměrně snadnou skupinu. Když jsme totiž viděli reálnou sílu všech tří soupeřů, tak to nebyla bůhvíjaká kvalita. Až někdo z nich narazí na silnějšího protivníka v play off, jejich cesta nejspíš brzy skončí.

Češi by si měli znovu položit otázku, co vlastně chtějí. Jak s tímhle dál? Můj názor je asi dlouhodobě konstantní – měli bychom vsadit na zahraničního trenéra, který nebude zasažený českým prostředím.

A najít někoho, kdo nastolí nové klima, kde se bude všem pracovat dobře, hráči budou jezdit s nadšením, náš fotbal dostane nové nápady a motivaci. Nečekejme, že najednou budeme hrát fantasticky, spíš potřebujeme výraznou změnu.

Přijde mi, že současná situace jde z velké části i za trenéry, proto bych do změny šel, protože nemá cenu uměle protahovat něco, co očividně nefunguje. Řeč těla našich hráčů tak zkrátka působí.

Otázka je, co si asociace nyní může a nemůže dovolit. Zda při jednáních nebude opět důležitější finanční stránka, což mi ale přijde fascinující, že bychom si nemohli dovolit kouče z ciziny či vyplatit současného trenéra.

Musí se přeci něco změnit. To, co jsme viděli v posledních týdnech, bylo frustrující a bolestivé.

Šok v českém fotbale, Schick končí repre kariéru. Je potřeba se podívat pravdě do očí, vzkazuje