Haaland, Díaz i nečekaní debutanti. Které týmy mohou favoritům zkomplikovat život?

Mezi největší favority patří úřadující mistři světa z Argentiny, ale nastupující zlatá generace Španělů bude těžko k poražení. Anglie zase vyhrála všechny své kvalifikační zápasy, aniž by inkasovala jediný gól. Francie, Německo a Nizozemsko budou určitě chtít využít svých zkušeností, aby došly co nejdále.

Kvarteto nováčků

Na turnaji se některé země představí vůbec poprvé. Curacao se kvalifikovalo díky bezbrankové remíze s Jamajkou a s populací 150 tisíc obyvatel je nejmenší zemí, která se kdy turnaje zúčastnila. Trénuje ji Fred Rutten, který nahradil legendárního Dicka Advocaata, jenž v únoru odstoupil z rodinných důvodů.

Kapverdy, Jordánsko a Uzbekistán jsou dalšími debutanty na největší fotbalové scéně, ale kdo jsou skuteční černí koně?

Kdy hraje Česko a kdy je finále?

Mytická kvalifikace Norska

Výjimečná kvalifikační cesta Norska nezůstala bez povšimnutí, ale ani se o ní nepsalo tak, jak by mělo. Ve skupině, v níž byla i Itálie, Erling Haaland a spol. jednoduše zničili každého soupeře, na kterého narazili. Slavný celek z Apeninského poloostrova dokonce deklasovali 3:0 a 4:1 a zajistili si tak účast na turnaji poprvé po 28 letech.

Stejně jako Anglie vyhrálo i Norsko všech osm zápasů a jejich 37 vstřelených branek bylo zdaleka nejvíce ze všech týmů v evropských kvalifikačních skupinách. Velkou zásluhu na tomto úspěchu měl Haaland, protože jeho 16 gólů a průměr dvou branek na zápas bylo nejvíce ze všech hráčů v kvalifikaci na MS. Norové však nejsou zdaleka jen národním týmem jednoho muže.

Alexander Sörloth a Jörgen Strand Larsen jsou dalšími tvářemi, které nahánějí strach obranám soupeřů. V Antoniu Nusovi má Norsko jednu z nejzajímavějších mladých hvězd světového fotbalu a spolu s Oscarem Bobbem by mohli být pro defenzivy protivníků noční můrou. Martin Ödegaard z Arsenalu je zase hnací silou ve středu pole a vše nasvědčuje tomu, že po dlouhé odmlce by mohl být opět naplno připraven.

Dva roky neporažený Ekvádor

Ekvádor i Kolumbie skončily v kvalifikaci před slavnou Brazílií. Vzhledem k tomu, že se Ekvádorci mohou chlubit jedním z nejlepších defenzivních záložníků na světě Moisésem Caicedem a pevnou obranou v čele s Pierem Hincapiem, Willianem Pachem a Joelem Ordóňezem, není divu, že v 18 kvalifikačních zápasech inkasovali pouze pět branek. Přestože jich ani mnoho nestřílí, bude výběr Sebastiána Beccaceceho pro ostatní soupeře zaručeně neoblíbeným protivníkem. 

Ekvádor prohrál naposledy v září 2024 proti Brazílii (0:1), což bylo vůbec první utkání argentinského trenéra po jmenování v srpnu téhož roku. Od té doby nepoznali přemožitele v soutěžních ani přípravných utkáních, a to se utkali s velikány jako Uruguay, Kolumbie, Brazílie, Argentina, Mexiko nebo Nizozemsko.

Dravá kolumbijská krev

Kolumbie skončila ve vyrovnané tabulce jen o bod za Ekvádorem, ale vstřelila dvakrát více gólů. Co se týče útočné síly, disponuje směsicí hráčů se zkušenostmi z mistrovství světa, ale i fotbalisty, kteří hrají ve velké formě, ale na turnaji se ještě nikdy nepředstavili. Například Luis Díaz způsobí problémy každé obraně a značný respekt budí také Jhon Durán, Jhon Arias či Richard Rios.

Uruguay s legendárním koučem

Počítat se musí také s Uruguayí, kterou od roku 2023 vede zkušený Marcelo Bielsa, jenž ve svých 70 letech pravděpodobně zažije na MS labutí píseň. Kvalifikační cesta Celesta byla poněkud kostrbatá, mistři světa z let 1930 a 1950 ale nakonec skončili se stejným počtem bodů (28) jako Kolumbie, Brazílie a Paraguay. 

V Ronaldu Araújovi, Josém Giménezovi, Manuelu Ugarteovi a Giorgianu de Arrascaeteovi mají jednu z nejzajímavějších koster týmů ze všech účastníků.

Reprezentace řeší, jak se srovnat při MS s nadmořskou výškou