Jubilant Jarolím si kvůli MS ostře rýpl do bývalého parťáka Koubka, nandal to i jeho asistentům

Odchovanec Třemošnice na Chrudimsku málem o celou kariéru přišel. Když se jako mládežnický reprezentant vrátil z turnaje Družba na Kubě, dostal žloutenku. "Asi jsem ji chytil tam. Pak jsem si dva roky nekopl do míče, to byly kruté časy. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a po návratu k fotbalu jsem z Pardubic přestoupil do Slavie," řekl Jarolím.

Brzy musel rukovat na vojnu a v roce 1979 získal s Duklou svůj jediný hráčský titul. "Odehrál jsem za ni jen pár zápasů. Nevím, co to trenéra Vejvodu napadlo, ale v Ostravě mě poslal do druhé půle a já dal Baníku gól. Šlo o přímý souboj o titul, ale od té doby už jsem zase moc nehrál. Velké zásluhy si nedělám, ale titul s Duklou mám," uvedl s úsměvem.

Za Slavii technický záložník odehrál 567 zápasů, ale jako hráč s ní titul nezískal. "To mě hodně mrzí, asi dvakrát jsme byli blízko," řekl Jarolím. Jako třicátník odešel do Francie, kde hrál za Rouen a Amiens. "Francie je pro mě druhý domov, mám na ni krásné vzpomínky. Když mi na začátku Korbelovy éry zavolal Vlasta Petržela, sám jsem se vyplatil z platné smlouvy a vrátil se do Slavie. Jenže po roce vlastně na mé místo koupili za rekordní částku Nečase. Litoval jsem, kdybych to věděl, z Francie bych se tak brzy nevracel."

Hrál ještě za Žižkov, Benešov, Bohemians a Českou Lípu. Na chodníku slávy před Edenem má svou hvězdu, kterou si vysloužil trenérskými úspěchy. V roce 2007 dovedl Slavii poprvé v historii do základní skupiny Ligy mistrů a hned i ke dvěma ligovým titulům. "Slavia je pro mě srdeční záležitost a tohle období bylo jedinečné. Cením si také double s bratislavským Slovanem a rád vzpomínám i na al-Ahlí v Saúdské Arábii. Byli jsme druzí v lize, vyhráli Královský pohár a hráli finále asijské Ligy mistrů," připomněl Jarolím.

Další bomba v českém fotbale! Reprezentace je bez trenéra, Koubek po dohodě odchází

Úspěšnými fotbalisty byli i jeho synové Lukáš a David, dcera Anet se prosadila ve florbalu. Jarolím lituje, že se jako aktér nikdy nedostal na mistrovství světa. Přitom nominaci na šampionát v roce 1982 ve Španělsku měl téměř za jistou. "V přípravě jsem dal gól Řecku a předseda svazu Tománek mi povídal, že jsem si o nominaci řekl. Jenže nakonec místo mě vzali některé, kteří do té doby nehráli, jiní zase jeli zranění. Pamatuji si to jako dneska, obrovské zklamání. Měl jsem to bláhově za hotovou věc. Bylo to kruté, ale život šel dál."

Druhý nezdar přišel ve funkci reprezentačního kouče. V kvalifikaci MS 2018 Češi neuspěli a v září téhož roku byl Jarolím odvolán v letadle při návratu z Ruska po porážce 1:5. "Zkoušel jsem další hráče. Roli sehrálo i to, že končil předseda asociace Pelta a poměry se změnily," řekl trenér, o jehož osudu rozhodl tehdejší místopředseda Roman Berbr.

Třetí naděje mu svitla letos. Reprezentace se ujal Miroslav Koubek, jehož měl Jarolím u národního týmu za asistenta. Byli v kontaktu, ale spolupráci v opačném gardu neobnovili. "Když jsem si ho k reprezentaci bral, Peltovi se nelíbil a třikrát se mě ptal, jestli nechci radši někoho jiného. Uhájil jsem si ho. Kdyby to samé letos udělal on, tak by si to prosadil, protože jinou alternativu neměli," uvedl Jarolím.

O místo Koubkova asistenta stál. "Napsal jsem mu, že by bylo fajn společnou práci dokončit, když nám to tenkrát nebylo umožněno. Podal mi to tak, že to neprošlo, že bychom tam byli dva staří. To u mě neobstojí. Jak ho znám, tak se nechtěl o slávu postupu na MS dělit. Myslím, že co se týče ofenzivní činnosti, mohl jsem mu být užitečný. Tam nebylo z naší strany lautr nic. Při vší úctě, Honza Suchopárek nebo Rezek mu v tomto směru nepomohli. Byl jsem zklamaný," řekl Jarolím.

Legendární Čech se s českým fotbalem nemazlil. Tvrdě pojmenoval největší problémy, nabídl řešení